Soběhrdy okolo Meduné

Nedělní odpoledne 28.2.2016

Toulat se lesem. To je teď náš hit ! Zamračená únorová obloha a zimní teploty (2,5oC) nás nemohou zlomit. Nedělní poobědní siestu krátíme na půl hodinky a vyjíždíme, dnes do Soběhrd.
Na rozdíl od Vranova nejsou Soběhrdy ( kuk sem ) položeny v údolí. Krásné rozhledy do širokého okolí Benešovska se zalesněnými vršky Horčína, Čerčanského chlumu či Krásné Hory, a to vše přímo ze středu této malebné obce.

Abychom prozkoumali "náš" les v okolí hory Meduná (450 m n.m), zvolili jsme jako nejvhodnější výchozí bod parkoviště Farmaparku na konci obce.


Mapka kuk sem


Auto jsme zaparkovali u Farmaparku. Byli jsme velmi překvapeni, jak se za poslední rok park rozšířil a zkrásněl. Zvířata ve volném výběhu a krásně upravené okolí s možností her, odpočinku, to láká k návštěvě. Až bude o něco tepleji, tak se sem určitě vypravím.
Jdeme od parkoviště doleva po chodníku kolem parku. Míjíme evangelický hřbitov a hned za ním odbočujeme doleva na silnici vedoucí do Vranovské Lhoty.
Obdivujeme, jak je areál velký. Myslím, že ještě loni tam žádné takové lávky, lavičky a cestičky nebyly. Je to fakt moc a moc pěkné.
Jdeme stále silnicí dolů, po levé straně údolí s dvěma rybníky, po pravé straně okraj lesa.

Součástí areálu Farmaparku je i první rybník. Jak je patrné z fotky, je dnes opravdu pravý únorový den. Sníh, který napadal v úterý a středu, ještě stále netaje.




Před můstkem přes Medunský potok odbočujeme doprava na lesní cestu.

Parkoviště Farmaparku - po odbočku ze silnice do lesa - 10 min, 900 m

Cesta vede do kopce, jdeme svižně, tak se mi aspoň zahřívají ruce.
A zase vidíme rybníčky, malinké, ale roztomilé. Jeden (ten menší, ještě s ledem) máme po pravé ruce, druhý je na levé straně a je o trochu větší  a slouží asi k letní rekreaci místních, což dokladují  lavičky, přístřešek a ohniště. Jo, pěkné.
Stále stoupáme rovně nahoru
Přes holé koruny listnatých stromů po levé straně cesty se nám dostává pěkného pohledu na zajímavě zalesněný vršek hory Horčín (471 m).
Z dálky to vypadá, jakoby měl vršek vlasy.








Jdeme už téměř po rovině a za chvilku lesní "měkká" cesta končí a před námi se objevuje asfaltka. Na rozcestí odbočujeme vlevo a pokračujeme dále směrem k Meduné.






Netrvá dlouho a objevujeme se u ohrady pro rašelinu a zem ( tu jsme už míjeli i v jednom z předchozích našich výletů). Na rohovém sloupu ohrady zaznamenáváme žlutou značku turistické trasy, kterou asfaltka přetíná.

Odbočka od silnice - 1. překročení žluté trasy - 1 km ( 10 min)






Jdeme stále rovně (cca 4 min) a objevuje se rozcestí před hájovnou Meduná. Toto rozcestí již poznávám - vlevo důstojný strom a přede mnou jednoduchá dřevěná lavička (taky už jsme zde byli při minulých toulkách).







V průzoru cesty už vidíme žluté stavení hájovny Meduná. Jdeme k ní.








Opět obdivujeme rybník u hájovny Meduná, ale vodníka pod vrbou jsme zase nezastihli. Patrně tam sedává až v létě :)


Pokračujeme cestou kolem hájovny Meduná.







Areálem hájovny Meduná zde prakticky les končí a nám se otevřel po levé straně cesty nádherný a daleký výhled do okolí. V dálce vede silnice (Soběhrdy-Vranov) s dobře patrnou zastávkou autobusu s přístřeškem. Opět vidíme vrch Horčín a od něj  vpravo zadní část Čerčanskského chlumu, před kterým je dlouhý hřeben s vrchem Častovka.


Na nejbližším rozcestím za hájovnou odbočujeme doprava do mírného kopce.
Pokud bychom šli rovně, dojdeme k silnici (Soběhrdy-Vranov) a zastávce Čistec. Vlastní obec Čistec je sice mírně vzdálená od této zastávky, ale je rovněž dobře viditelná, stejně tak jako zrenovovaný statek v Zahořanech.






Stoupáme k vrcholu cestou mezi horou Meduná a vrcholem "bezejmená", po pravé straně míjíme srubovou boudu. Po levé straně je zasazen do starého pařezu poliz pro lesní zvěř, z jehož okolí je patrné, že se jedná o zvěří hodně navštěvované místo.




Od hájovny nám to trvá asi 10 minut.








Po pravé straně cesty jsme si vyfotili bezejmenný vrchol, o kterém jsme se původně domnívali, že je to právě hora Meduná.
Pak jsme se ale zorientovali v mapě a zjistili jsme, že vrchol Meduné je právě na opačné straně( to se nám teda povedlo :). Tam však nevedla žádná cesta a protože byla dost zima, tak se nám tam nechtělo.



Dále po levé straně míjíme  lesní školku (smrčky). Jde se teď stále po rovině.





Po cca 5 min přicházíme k rozcestí, na kterém jsme rovněž na jednom z výletů byli. Poznáváme ho ihned  pro jeho velkou rozbahněnost a rozježděnost traktory, které tudy stahují dřevo. Dnes odbočujeme doprava.


Cesta je i nadále hodně "měkká" a rozježděná. Jsme dost vysoko, všude kolem jsou tu zbytky sněhu.


Na fotce je vidět zátiší se sněhem před lesní školkou (smrčky), jako připomínka, že jsme tu opravdu byli v únoru :)


Dalších 15 minut pokračujeme po nám již dobře známé cestě až ke křížení se žlutou značkou ( již dnes podruhé, ale v jiném místě).





1. překročení žluté - 2. překročení žluté  2  km
(okruh kolem hájovny Meduná


Přetínáme žlutou značku a kupodivu cesta nepokračuje rovně, tak jak je
zakreslená na mapě, ale šikmo vlevo a je docela široká.








Asi po 30 m jsme objevili odbočku doprava, ale byla taková nanicovatá, a tak jsme tuto cestu pojmenovali "utajená". 






Jdeme si takto pěkně "utajenou" a ejhle - najednou jsme u silnice č. 110 z Benešova
do Sázavy, ale na jiném místě než jsme podle mapy čekali. Je to ale kousek od známé zastávky autobusu "Petroupim, hájovna Meduná rozcestí", která je hojně využívaná houbaři. Je zde velké křížení s lesními cestami, vedoucími k Meduné.

2. překročení žluté - k silnici č. 110 : 0,5 km




My ale u zastávky překračujeme cestu na druhou stranu a směřujeme do lesa.










Dále je cesta dost blátivá, zde se vláha z posledního destě a sněhu udržela, a tak dokonce musíme bažinu obejít.


Fotka zajímavého kmene stromu, musela jsem si ho vyfotit :)








Jsme na dalším rozcestí, zde se sníh také stále drží. Odbočujeme doprava. Pokud bychom objevili cestu z křížení žluté k hlavní silnici Sázava-Benešov, což se nám ale nepodařilo, tak bychom patrně sem na toto místo přišli zleva. Odbočením vpravo jsme se tedy opět "našli" na mapě.






Zanedlouho poté opouštíme les i sníh a před námi se objevují široké pastviny a pole. Nad nimi se tyčí stožáry s velmi vysokým napětím.



Zde jsou dominantou krajiny rozhodně právě tyto vysoké stožáry el. vedení.








Jdeme loukou (cca 15 min), v dálce vidíme zase vrch Horčína. Před námi na horizontu se objevuje malinká věžička kostela (ta baculatější). Jak se blížíme, tak postupně stále více a více vykukuje. Čekala jsem na vhodný záběr, ale najednou se před věžičkou objevily velké budovy kravína a pohled už to nebyl v žádném případě romantický. Ale nic proti kravínu, máme rádi svíčkovou :)
V Soběhrdech mají totiž dva kostely, což  se v takto malých obcích ve středních Čechách vidí už jen zřídka. První s úzkou věžičkou v pseudorománském stylu je katolický, druhý s věží v biedermayerovském stylu patří církvi českobratrské evangelické. 

Loukou se napojujeme doprava na polní cestu, kterou vede cyklotrasa 0068. V dálce u kravína vidíme v ohradě krávy. Je jich hodně, jsou daleko, tak se nebojíme a já  je ani nefotím :)



od rozcestí u silnice č. 110 - po napojení na cyklotrasu : 1,4 km



Jdeme tedy dále mírně do kopečka, po levé straně kravín a po pravé se objevil prasečák, avšak cítit byl již v době, kdy ještě nebyl vidět ani kravín :). A již jsme u Farmaparku. Díky prasečáku je to tady takové  zdravé.

                                                      od cyklotrasy po Farmapark parkoviště - 0,5 km

Naše dojmy z dnešního výletu ? Jen ty nejlepší. Aktivní pohyb na čerstvém vzduchu, k tomu krásná místa všude kolem. Jak je možné, že ta příroda člověka nabíjí tolika energii ? Život je fajn :)

Délka : 6,4 km            Doba chůze : 1:45 hod