Vranov, Klokočná-Krásná hora


Sobotní odpoledne 20.2.2016

Svítí sluníčko, chce se už opravdu zase ven. Teplota 6 oC- no ještě pořád zimní, ale se sluníčkem v zádech - žádný problém. Rychle uvařit, poklidit při sobotě a hned před jednou hodinou odpolední se vyráží na výlet. Kam ? Inu, jasně že k Vranovu (benešovskému). Na odpoledne hlásí sice citelné ochlazení a déšť, my však doufáme, že se předpověď mýlí a náš výlet bude ještě slunečný.






Výchozím bodem je dnes Vranovská Lhota, vesnička cca 1,5 km jihozápadně  od Vranova. Je to malebně posazená víska mezi pahorky čerčanského Chlumu a vranovské Dubovky. Na návsi hospůdka, několik starších usedlostí a kousek za návsí Lhotský rybník, nad návsí pár novostaveb rodinných domků. Středem vsi prochází silnice spojující obce Soběhrdy-Vranov. Tak nějak bych stručně charakterizovala Vranovskou Lhotu.
Jak je vidno s fotek, tak slunečné počasí bylo tatam. Přišly souvislé mraky, panoramata měla takový smutný zimní nádech. My jsme se  nenechali tímto stavem nijak ovlivnit a svižnou chůzi se vydali vstříc novým zážitkům.
Z návsi jsme se vydali po silnici směrem na Vranov a hned za Lhotským rybníkem jsme uhnuli doprava na asfaltovou cestu vedoucí do Klokočné.

Tou jsme šli jen chvilku, cca 150m a uhnuli jsme u zemědělské usedlosti doprava na polní cestu a stoupali mírně do kopce k lesu. 
Zvídavé kozičky utekly před naším vlčákem a tak se mi nepodařilo zachytit jejich roztomilost.



Pokračovali jsme úvozem a po cca 600 m jsme došli k Zahořanské Myslivně.

Délka : Vranovská Lhota-Zahořanská Myslivna: 1 km
Stoupání : 50m



Hned za myslivnou je rozcestí lesních cest ve tvaru Y, my jsme se vydali doprava a už jsme šli zase tím známým krásným a poklidným lesem.
Přímo se nabízí, že zde v létě objevíme spoustu hub a na borůvčí sladké plody !
Došli jsme po ní opět k rozcestí dvou lesních cest, z naší cesty jsme sešli doprava a napojili se tak na novou lesní cestu. Soudě podle čerstvých stop pneumatik, evidentně hodně využívanou lesníky.

 Až jsme se ocitli v místě, kde cesta, využívaná lesníky vedla doleva. My jsme však potřebovali jít rovně, jenže do naší cesty zasahovala lesní školka.
Pohybovali jsme se v lese ve výšce cca 470 m n.m.pod vrcholem hory Meduná (500m n.m).




Obešli jsme školku podél plotu ( žádná velká překážka to nakonec nebyla) a vzápětí jsme se ocitli na náměstíčku-rozcestí u školek k Meduné. Poznali jsme toto místo z našeho minulého výletu.





Dnes jsme zvolili směr doprava k Meduné. jde se již naprostou rovinou, je tu jako v parku. Po levé straně jsme minuli nějaký bunkr či co to bylo, po pravé dvě lesní školky (první pro jehličnaté stromy, druhá pro listáče) a už jsme měli před sebou žluté stavení.


Myslivna v Meduné má na rozdíl od té záhořanské určité kouzlo. Zda je to tím upraveným okolím, nádhernými rybníky ? Nevím, já tam měla zvláštní, uvolňující pocit.
Je zde postaveno odpočívadlo i malý přístřešek.

Délka : Zahořanská Myslivna-Meduná myslivna: 1,5 km



Od myslivny jsme se vydali směrem k rybníkům. Jejich jména jsem ani na místě ani na mapě nenašla. Ten první je menší, soudě z mapy-vytéká z něj Medunský potok.


Druhý rybník je větší. U něj jsme zahlídli vodní potrubí a čerpací stanici. No jasně, vždyť odsud se čerpá voda do zavlažovacích systémů lesních školek na Meduné. A že jich tam je. jen co si já pamatuji, tak jsme jich minuli asi pět.


Položili jsme si otázku, zda-li se v nich v létě koupe. Já bych řekla, že ano. Lavička, stůl, přístřešek, upravený břeh by k odpočinku přímo vybízel. A žádná turistická trasa ! To se musí v létě taky prozkoumat v rámci houbaření.

Vrátili jsme se však do reálu. Stále více se ochlazovalo a z nebe už i něco padalo. Drobné kapky sněhu s deštěm nás šlehaly do tváře a my si uvědimili, že kochání se panoramaty u rybníků si musíme nechat na jindy a svižnou chůzí jsme vykročili vpřed.

Za rybníky jsme došli k vyasfaltovanou oplocené ploše s uskladněnou lesní zeminou. A hned na jejím konci jsme se střetli s trasou, kudy
vede žlutá turistická značka. odbočili jsme doleva a napojili jsme se na žlutou.
Po cca 5 minutách jsme došli k rozcestníku nazvaném Nad Březinkou a vydali se po žluté značce směrem na Krásnou horu. Netrvalo dlouho a octli jsme se na nám již známém rozcestí lesních cest, kde jsme na žlutou značku napojovali minulý týden.

No a pak už to šlo jako po másle. Šlo se sice do kopce, ale aspoň se mi trochu tou zvýšenou námahou prohřály prsty na rukou. už jsem je měla překně prokřehlé. Cestu ke krásné Hoře jsem poznávala už i já. A to je co říct.

U zříceniny jsme zaznamenali změnu. Byla obehnaná páskou Lesů ČR, kde se zakazuje vstup, neboť hrozí nebezpečí sesuvu. Minulý týden tu ještě nebyla.
Doma jsem našla na internetu, že trosky patří zbytkům podezdívky a sklepení po bývalém loveckém zámečku.No vida-to jsme nevěděli.
Od rozcestí nad Březinkou nám trvalo k vrcholu  Krásné hory (500 m n.m.) 15 minut.
Délka : Meduná myslivna-Krásná hora: 1,2 km
Stoupání : 60m
Pokračovali jsme dále po žluté značce mírným klesáním směrem na Kozmice až ke křižovatce-parkovišti ( jako u výletu č.3). Tentokrát jsme pokračovali stále po žluté prudce dolů a klesali jsme až k rybníku Kačiny.
Délka : Krásná hora-rybník Kačiny: 0,8 km
Klesání : 80m


Za rybníkem jsme stále kopírovali žlutou trasu. Žlutou značku jsme opustili......
Na malém náměstí jsme širší lesní cestu opustili a uhnuli doleva. Orientačním bodem pro mě je taková menší osamocená borovice, která jakoby tvoří vstupní bránu do námi vybrané lesní cesty.

Pokračujeme pěkným lesem, cesta začíná klesat a tu- kde se vzala tu se vzala-roubenka. Nádherná opravdová roubenka. je nově postavena nebo jen krásně opravená ? Všude kolem  pěkně upravené okolí, není pochyb o tom, že je opečovávána. Ale kým ? Roubenka je ze všech stran obklopena lesy, cesta je sice pevná, místy kamenitá, ale přístup pro běžné motorové vozidlo je dost komplikovaný. třeba se to jednou dozvíme :)




Pokračujeme poměrně prudce dolů až k rozcestí dvou cest ve tvaru Y. My volíme užší cestu vlevo dolů, cesta vpravo je širší a rovinatá. V dálce jsme zahlédli několik jezdců na koních, rozhodli jsme počkat a obdivovat krásný klus koní. Jednoho se mi  podařilo v pohybu zachytit :)


Pokračovali jsme cestou úvozem, po levé straně šuměl potůček (asi Drhlavský p.) a ocitli jsme se dole u chatičky a naproti nám byly vidět domky z Klokočné.
Uhnuli jsme doleva, pak hned doprava přes můstek a směřovali do Klokočné. Na konci cesty před domky jsme uhnuli doprava, minuli malý rybníček, štítek s označením vsi Klokočná  a vydali se po cestě směrem k Vranovské Lhotě.




Délka : rybník Kačiny-Klokočná 






Po pravé straně se rozprostírala krajina, kterou jsme pochodovali při našem prvním a druhém výletu, kdy jsme na mijeli rybníky Klokočná a Dubovsko. To jsem poznala už i já, takže se asi lepším ?




Počasí se už fakt hodně pokazilo. Předpověď se bohužel zcela trefila. byla zima, foukal studený vítr a z nebe cosi mezi sněhem a deštěm padalo. Cesta do Vranovské Lhoty vedla mezi poli, a tak nepřízeň počasí byla cítit o to více, teplota klesla na 3oC. Naše chůze byla tedy svižná bez zastávek na fotografování a obdivování krajiny.

Minuli jsme odbočku, kterou jsme se vydali k lesu na začátku naší túry a pak už opět kolem Lhotského rybníka po silnici na náves vesdničky Vranovská Lhota.



Délka : Klokočná-Vranovská Lhota







Délka cesty : 8,5 km
Převýšení :    200 m
Doba chůze :  2 hod