Jak jsme si minulou sobotu slíbili, tak jsme učinili. Počasí nám přálo, a tak jsme se mohli vydat prozkoumávat lesní cesty Vranovské pahorkatiny v okolí Dubovky a Krásné hory hned následující víkend v neděli.
Výchozím bodem naší vycházky byly opět Mačovice ((kuk sem) .Tentokrát jsme stoupali od návsi silnicí nahoru směrem k osadě Bučina.
jelikož stoupání bylo poměrně intenzivní, potřebovala jsem se nahoře trochu vydechnout. To pak zadýchání maskuju a volím taktiku obdivu panoramat. I teď mě nezklamala (ani taktika ani panoramata). Výhled vlevo do okolí - nádhera.
Vpravo míjíme pár chat a už scházíme dolů k osadě Bučina. Po levé straně se nachází statek (na louce se pase několik koní). Jinak je tu pár usedlostí, nyní slouží nejspíš už jen k rekreaci.
Scházíme stále dolů, po levé straně je rybník, za ním silnice pokračuje vlevo mírně do kopce. Tudy jsme my už ale nešli, uhnuli jsme doprava na lesní cestu a stoupali vstříc novým zážitkům.
Lesní cesta byla zapadaná listím, stopy po motorových vozidlech lesníků žádné. Naopak, dle četných stop je jasné, že cesta slouží zvířatům, tudy se dostanou k vodě k potoku a k rybníku. V dálce mezi lesním porostem jsme zahlédli dosti početné stádečko srnek. Asi nás ucítily, rychle uprchly, nestihla jsem ani připravit foťák.
Stále jsme mírně stoupali lesní cestičkou k vrcholu (na mapě označen výškou 485m-bez názvu), na něj jsme však nevystoupali, pohybovali jsme se teď po vrstevnici pod ním až jsme došli k rozcestí, kde jsme se napojili na pevnou lesní cestu, spojující několik chat u vesničky Všechvaty ( po levé straně).
Po té jsme šli jen několik metrů a odbočili jsem vpravo na lesní cestu, která je již zjevně lesníky využívaná.
Ejhle, zjišťujeme, že postrádáme mapu, někde se nám musela vysmeknout z kapsy. Nezbývalo, než se vrátit zpět. Naštěstí jsme ji našli poměrně záhy, aspoň si to místo snad budu pamatovat.
Překvapil nás hluk, který se sem nesl od dálnice D1. Připadalo nám, že místa zakrytá tolika stromy, kopci a údolím, musí být dostatečně chráněna od dálničního hluku. Bohužel není tomu tak.
Nenáročnou chůzi jsme pokračovali a došli jsme k rozcestníku dvou turistických tras - červené a žluté vedoucí mezi Bělčicemi (1,5km) a Kozmicemi (1km).
My jsme se vydali doprava směrem ke Kozmicím
Po cca 10 minutách velmi pohodlné chůze, kdy již hluk od dálnice byl naprostou minulostí, jsme se kochali a obdivovali poklid a harmonii, které nás obklopovaly.
Důstojnost vysokých štíhlých jehličnatých stromů či košatých, hojně rozvětvených listnáčů, toho času holých, bylo velmi působivé. Vůně lesa, nesmělý ptačí zpěv, paseky, z nichž již zcela citelně sálalo teplíčko, nahromaděné z únorové slunka. To jsou pocity, na které nelze zapomenout. Aspoň na chviličku být a cítit se součástí celé té krásy, za to ta malá fyzická námaha stojí.
Dle dřevěné cedulky "Pekelná brána" nám hned bylo jasné, kam si kozmické děti chodí hrát.
Prozkoumávat se nám to ale nechtělo, Hartošice jsme dnes v našem plánu neměli. Kdo ví, třeba budou objektem na nějaké naší budoucí túře. Uvidíme...
Trasu po žluté značce jsme ještě neopustili, pokračovali jsme krásným
okolím dál a furt vpřed. Míjeli jsme další krmelce, posedy, zajímavé
porosty a cesta příjemně ubíhala. Ani jsme se nenadáli a byli jsme na rozcestí, kde jsme se minulý týden napojovali na žlutou značku. Světe div se - já to místo dokonce poznala!
Nanapojili na cestu z minulého týdne, dostali jsme se na lesní cestu ke Klokočné a vrchem nad rybníky, loukou a polní cestou jsme došli zpět do Mačovic.
Délka cesty : 7,3 km
Převýšení : 262 m
Doba chůze : 2 hodiny