Pillerseetal - Fieberbrunn

Pillerseetal - Fieberbrunn    24.6. - 1.7. 2017

Tento rok jsme si s dovolenou o měsíc pospíšili. Blíží se čas, kdy si už budeme moci užívat důchodu oba, a tak jsme do oblíbených Kitzbühelských Alp vyrazili už v předprázdninové době, abychom si vyzkoušeli, jak se asi dovolenkuje v okurkové sezóně.  Předloni se nám v Kitzbühelských Alpách hodně líbilo, tak jsme pro letošek vybrali oblast na východ od Kitzbühelu, údolí Pillerseeetau. Nelze zastírat, že výběr místa byl ovlivněn i blízkým Hochfilzenem, kam bychom se jakožto fanoušci biatlonu rádi podívali.


 
Pillerseetau, oblast východního Tyrolska, ležící v těsné blízkostí hranic s německým Bavorskem a rakouským Saltzburskem. Údolí malebného jezera Pillersee je obklopeno kopci, hory, masívy i štíty a místními centry jsou Fieberbrunn, Hochfilzen, St. Jakobs in Haus, St. Ulrich a Waindring. (vice zde)




Protože se na na letní toulky těšíme už od zimy, nelenili jsme a i tentokrát jsme měli ubytování  potvrzené již v lednu.  Podle map a všech možných dostupných materiálů ( je jich fakt strašně moc) jsem nakonec vybrala městečko Fieberbrunn, a jak se později ukázalo - pro naše výlety situováno zcela perfektně. Letos jsme provedli nepatrnou změnu v typu ubytování, zvolili jsme apartmán, tj. Ferienwohnung  a volba padla na Haus Widmann.

 1. den - Sobota 24.6.2017


Scénař prvního dne dovolené je jasný a téměř stejný jako předloni a loni. Výjezd z domova kolem 7 ráno, trasa pokud možno mimo dálnice, takže  Příbram - Strakonice-Vimperk - Strážný - Passau - Pocking - Branau - Oberndorf b. Saltzburg - Bad Reichenhall - Weidring - Fieberbrunn. Původně jsme zamýšleli, že se cestou zastavíme někam na oběd, ale nějak se nám nepoštěstilo, ostatně stejně jako loni. Zastavili jsme sice v jednom pěkném městečku, parkoviště před radnicí a kavárnou úplně plné, až jsme se báli, že nebude místo. Vystoupíme z auta a jsme šokováni. Kavárna má zavřeno, v sobotu, Ruhetag. Hledáme tedy něco jiného, procházíme uličky kolem radnice, kostela, fary a nikde nic, všude ticho jako v kostele. Ale ne, v kostele bylo naopak hlučno, zpívalo se. Začali jsme pochybovat, zda jsme vyjeli ve správný den. Římskokatolický kostel, sobota dopoledne a všichni občané na bohoslužbě ? Ne, není neděle !!! No nic, nebádali jsme více, jak to tady vlastně chodí, nasedli do auta a frčeli raději pryč. Zapomněla jsem si však poznamenat název toho  městečka, což mě dost mrzí ( Neukirchen ???, snad ?).
Navigace nás dovedla spolehlivě do Fieberbrunnu přes Waindring a St. Ulrich, tj. údolím Pillerseetau. Pozoruji dychtivě z okénka auta, štěstím se tetelím, že opět po roce mohu spatřit tu krásnou scenérii aplského horstva.
Jeli jsme vlastně bez větší přestávky, tak jsme se octli ve Fieberbrunnu ve čtvrti Koblehen před domem Haus Widmann už před druhou odpoledne. Ačkoli jsme přijeli před smluvenou hodinou, paní Widmann, usměvavá majitelka domu,  nás přivítala velmi srdečně, dokonce nám dala vybrat, který apartman se nám více líbí, předala klíče, dala skvělé rychlotypy, kam se jít najíst a projít a popřála nám krásný pobyt. Byli jsme nadšeni, apartman prostorný, velmi čistý, v kuchyňce vše, co potřebujeme, balkón s posezením a výhledem na hory. Paráda. Vidím, že jsem se při výběru polohy místa ubytování  opět strefila správně, neboť čtvrť Koglehen je velmi klidná, do centra jen kousíček, k lanovce také ( to se cení asi hlavně v zimě).

         Fieberbrunn - Haus Widmann                                          FW -Zimmer Nr. 7                                             Pohled z balkonu FW

Rychle jsme se ubytovali, a protože už byl nejvyšší čas něco dobrého sníst, vydali jsme se dle doporučení paní Widmann do čtvrti Trixlegg autem na pozdní oběd do restaurace Gasthof  Eiserne Hand, kde prý podávají skvělé Forelle (pstruhy). A je to pravda, fakt připravené velmi chutně, mňamka to byla.


            Gasthof Eiserne Hand                                       Zahrádka v Eiserne Hand                                                    Nádvoří před restaurací

Po vynikajícím pozdním obědě, posilněni navíc ještě tyrolskou známou Almdudlerkou, by neuškodilo trochu toho pohybu, konečně proto jsme tady, že ? Kolem restaurace Eiserne Hand vede cyklotrasa Lärchfiltzhochalm a několik dalších tras pro pěší. Dle rozcestníku jsme vybrali jednu z nich, že ji tak trochu okoukneme, ale po pár desítkách metrů jsme se vrátili zpět k autu, cesta byla hodně prašná a nebylo nám známo proč, ale byl tu poměrně dost velký provoz aut. Rozhodli jsme se opustit čtvrť Trixlegg a vrátit se do čtvrti Koblehen, abychom zmapovali nejbližší okolí našeho dočasného domova. Byl slunečný, velmi teplý den (27 oC) den, navíc jasná svatojánská noc před námi, času na procházku je tedy ještě dost. 

Sobota : podvečerní procházka, okruh ve Fieberbrunu :  

 

Koblehen - Lauchsee











Od Haus Widmann jsme se vydali nahoru po Lindauerweg, směr Bergbahn. U rozcestníku Lindau jsme odbočili doprava a pokračovali polní cestou stále po směrovkách označených jako  Fussweg Lauchsee . Cesta vede kolem bývalého statku, pak skrz louku, kolem skokanských můstků a kousek lesíkem. Vyjde se z lesíka, a jste u přírodního fieberbrunnského koupaliště Lauchsee/Moorbad. Prostor je ohrazen, ale i v tak teplém slunečném dni je tu poloprázdno a tedy velmi příjemně. My jsme jezero jen obešli, mají tu i tenisové kurty, restauraci, kabinky, lehátka ....zkrátka vše pro pohodlí návštěvníků. Trávník a přístup ke koupání upraven a všude pořádek. Určitě se sem zajdeme vykoupat. Voda zde  není kupodivu průzračná, jak je u alpských jezer zvykem, ale lehce nahnědlá. "Moorbad"-rašelinová/bahenní koupel s uvolňujícím a ozdravným účinkem.

Při okružní trase jsme se setkali s těmito různými směrovými tabulemi : "Seerundweg" (okružní cesta kolem jezera); "Wald und Wiesenweg" (cesta zpět do centra Fieberbrunnu); "Rinaldiniweg" (cesta prudce dolů do čtvrti Lindau). Je třeba si na ně zvykat. Označují směr, většinou bez údaje o délce trvání nebo kilometrech.

      Rozcestník Lindau                                                   Pohled z louky zpět na lanovku                                              Skokanské můstky

      Přírodní jezero Lauchsee                                  Výhledy do okolí z cesty"Fussweg-Dorf"                            Návrat do čtvrti Koblehen

Večer trávíme až do pozdních hodin na balkoně u skleničky vína a vyhlížíme svatojánské ohně, které by se měly objevit na všech okolních horách a štítech. Na tuto letitou tradici nás upozornila p. Widmann. Bohužel, stihli jsme zahlédnout jen dvě, možná tři planoucí varty, přišla bouřka a svatojánská noc svítila blesky a nikoli ohni.


2. den - Neděle 25.6.2017


Nedělní hodně časné probuzení. Koukám z okna, šedivočerné mraky slibují solidní déšť. Takže žádný spěch, v klidu si provádím své ranní prostocviky, poté si připravuji snídani a tu se z balkónu ozývá taťka, že prý v předpovědi počasí  vystopoval, že od 9-té hodiny bude prudký, déletrvající déšť, takže pokud se chceme dopoledne trochu projít, musíme vyrazit hned. Když hned, tak hned, baťůžek mám téměř v pohotovosti, takže pro mě žádný problém, šup do sebe kousek chleba, pak ranní hygiena, něco "patlamatla na gesicht" a  vyrážíme :). Po 50 m zjišťuju, že mi chybí mobil, tedy poměrně dost důležitá věc. Takže taťka musí zpět (do kopečka), já čekám a usedám na nejbližší lavičce, neboť je mi z toho ranního spěchu najednou trošku mdlo :). Je totiž pár minut po sedmé ranní. Paní Widmann zrovna přijíždí autem s čersvým pečívem v pytlíku a kouká na nás jako na exoty.

Neděle-ranní procházka okruhem ve Fieberbrunnu :

  • Koglehen-Lindau-Reith-Dandlerau-Walchau - Dorf



mapka (kuk sem)








Jdeme do kopečka k lanovce Bergbahnen Fieberbrunn, prohlížíme si parkoviště, vitríny obchodu (kola, lyže, sport. potřeby), lyžařskou školu rodiny Widmann (vedenou bratrem naší majitelky), vše samozřejmě zavřeno a čiropusto.

Ohlédnutí k čtvrti Koglehen                                                    Parkoviště před stanicí lanovky                                         Rodina Widmannů je zde aktivní


Za stanici lanovky odbočujeme doleva, procházíme cestou podél Tirol Campu a jdeme úzkou asfaltovou cestou stále rovně. Míjíme menší statek a řídíme se žlutými směrovkami "Wanderschuh" směrem ke Gasthof Eiserne Hand. Je svěže, ticho a pohodově. Po levé straně v mracích lze vidět horu Buchensteinwand, identifikovatelnou díky rozhledně Jakobskreuz.

Cestou podél Tirol Campu                                                           Stezka k čtvrti Reith                                               Pnoucí růže mě zde nadchly

U směrovky s nápisem "Kein Radweg" směřujeme doleva dolů skrz louku. Takto se dostáváme do čtvrti Dandlerau (ocitáme se u  provozovny s kameninovými obklady). Z hlavní silnice Trixlegg uhýbáme a přecházíme říčku Achen a jsme na cyklostezce Achenpromenade a jdeme po rovině, po pravé straně lesík, po levé louky. Před čtvrtí Walchau teče po pravé straně potok a na něm jsou nainstalována miniaturní funkční dřevěná zařízení (např.vodní kolo), moc pěkné. Ve čtvrti Walchau jsem neodolala zastavení v kapli. Ty jejich venkovské kaple, to jsou takové minikostelíky, je tam malý oltář a pár lavic, vše krásně vyzdobené, uklidňující.

Stezka u říčky Achen                                                              Cestou po Achenpromenade                                           Kaple ve Walchau

Z Walchau se už držíme směrovek "Fieberbrunner Dorf ", přecházíme podchodem hlavní silnici a jdeme stále po Achenpromenadě. Říčku Fieberbrunner Ache máme po levé straně a díky včerejším silným bouřkám teče dost zprudka a bouřlivě a hlasitě. A to už začíná mírně krápat, zrychlujeme krok a na úrovni nákupního centra M-Preis odbočujeme z promenády a jdeme do centra města, teda dle jejich značení vlastně do vesnice - Dorf.

Fieberbruner Ache-Promenada                                     Speilbergstrasse -  hlavní silnice                                                Centrum Fieberbrunn- Dorf

Je čas akorát na nedělní kávu a "Kuchen".  Usedáme v útulné kavárně "Ilius", je 9h 05min a spouští se prudkej liják, z nebe se valí přímo provazce. Nezbývá mi, než děkovat taťkovi za jeho prozíravost. V nohách máme příjemnou ranní 6-ti km procházku, před sebou opravdu skvělý "Sachrdort" a popíjíme voňavé kapučíno. Obsluhující pán majitel je nadmíru vstřícný, veselý a sympatický. Jsme v suchu a teple, ve společnosti postarších hostů - evidentně štamgastů,  kteří si tu v poklidu nedělního dopoledne mastí karty. Trochu mě to v silně věřícím Tyrolsku udivilo, neboť kostelní zvony zrovna svolávaly farníky k bohoslužbě a těch pět tyrolských staříků si tu mastilo karty ostošest. Klasická atmosféra s místním duchem, s místními novinami a místními lidmi, a to vše v kavárně Ilius na Dorfstrasse č. 5. Fotky žádné nemám, nehodilo se fotit, proto odkaz zde.

Kolem jedné odpoledne se obloha skutečně trochu projasňuje a my jdeme na nedělní oběd. No nebýt té časné ranní procházky, mohla bych nabýt dojmu, že jsme tady nikoli kvůli poznávání alpských hor, ale jen kvůli tyrolské gastronomii. Pro nedělní oběd jsme si vybrali místní vyhlášenou fieberbrunnskou restauraci Alte Post na Dorfstrasse 21, vedenou rodinou Eder. A nezklamala. Prostředí zcela v tyrolském duchu, obsluha v tradičním tyrolském kroji a jídlo výtečné. Opět nemám své fotky, proto připojuji jen odkaz (více zde)

Neděle-odpolední procházka okruhem ve Fieberbrunnu :


  Koglehen - Dorf - Achenpromenade - Lehen - Mittermoos - Lauchsee





 mapka (kuk sem)








Od restaurace Alte Post procházíme radničním komplexem, přecházíme silnici Spielbergstrasse a jdeme na druhý břeh řeky Ache. Volíme stezku Achenpromenady vlevo, označenou také jako Schulweg. Míjíme Polytechnickou školu, koupaliště (Aubad) a sportovní areál. U curlingové dráhy chvilku dáchnu, neboť dobrý oběd si žádá alespoň kratičkou siestu.

   Fieberbrunn - Dorf                                                        Schulweg - školní komplex                                       Achenpromenade

Pak už jdeme svižně stezkou vpřed a cca na úrovni obchodu Spar odbočujeme doleva do kopce  směrem na Lehen. Nebe se už taky trochu projasňuje a konečně máme možnost vidět hory obklopující Fieberbrunn.  Informační letáky slibují ve čtvrti Lehen průlezky v korunách stromů  (Hochseilgarten), minigolf a parčík se zvířaty (Klentierpark). No, musím říct, že tyto atrakce nic moc. Asi už mají své nejlepší časy za sebou, moc udržované mi nepřišly. Pokračujeme po cestě stále nahoru. Kolem nás se rozprostírají louky Mittermoosu, ubývá stavení a podle směrovek "...Loipe..."  se domýšlíme, že v zimě je to tu běžkařský ráj.

 Směrové tabule na Lehen                                                   Hotel Grosslehen                                                      Pohled zpět na Fieberbrunn 


U rozcestníku Tragstatt volíme trasu vlevo a pokračujeme dle směrovek "Wanderschuh" na Mittermoos a Lehmgrube. Procházíme kolem biofarmy, která nabízí své produkty ke koupi přímo ze dvora.

Cesta na Mittermoos                                                           Anonce biofarmy v Mitermoos                                             Výdejní pultík bioproduktů

Zatím mě ta vycházka ničím nenadchla. Ale brzo se to mělo změnit. Kousek za statkem nás směrovka vede úzkou pěšinou dolů do Lackental. Přecházíme ulici Gebraweg, dřevěný můstek přes potok Pletzerbach a nyní musíme zvládnout serpentinový výšlap úzkou pěšinou. A to se mi líbí, šplhám si to nahoru a přitom zobu sladké lesní jahody. Ohlédnu se a vidím čtvrť Mittermoos jako na dlani a dole malinká auta a malinké postavy. Aby byl vjem dokonalý, usedáme na vyhlídkovou lavičku a kocháme se pohledy na Buchensteinwand a jeho podhůří. Pak pokračujeme po směrovkách na Lauchsee. Dnes je zataženo, koupaliště skoro opuštěné a vstup je volný, tak si jej prohlížíme poněkud zblízka. Je tady opravdu moc hezky, dva malé ostrůvky uprostřed a tichoučko, jeeeje. Domů jsme už pak šli stejnou cestou jako včera kolem skokanských můstků do čtvrti Lindau a Koblehen. 


     Pohled na Mittermoos                                              Serpentinový výšlap nad Pletzerbachem                     Vyhlídka na kopci nad Pletzerbachem

    Pohled na Buchensteinwand                                                Originální krmítko ?                                                          Cestou dolů k Lauchsee

                                                  Lauchsee v nedělní podvečer                                                              Skokanské můstky na Silberbergu  


3. den - Pondělí 26.6.2017


Procházek kolem Fieberbrunnu už by už mohlo stačit, celkem se zde orientuju i já. Mám povědomí o tom, na které straně je Hochfilzen, na které St. Johan a Kitzbühel a kde je Pillersse. Vím, kudy od Dorfstrasse ke kostelu, infocentru, cukrárně a restauraci a kudy vede Achenpromenade či železniční trať a také bezpečně vím, kudy domů. Je načase vyrazit na pořádnou horu ! A počasí nám v pondělí přeje, obloha vymetena už od brzkého rána. Jde se k lanovce Fieberbrunn Bergbahn.

Lärchfilzkogel -Wildalm - Lärchfilzhochalm - Wildalpgatterl - Lauchsee


mapka (kuk sem)











U stanice lanovky jsme byli jakožto správní důchodci (opr. polodůchodci) první. Hned v 9 hodin první kabinkou jsme frčeli nahoru. Lanovka vede až pod horu Lärchfilzkogel (1645 mnm) s mezistanicí na Streuböden (1210 mnm). My si jízdu užili, jeli až na Lärchfilzkogel za "pouhých" 19 EUR/os. 

U stanice Bergbahn Fieberbrunn                                První nedočkavá návštěvnice v kabince                                          Výhled z Larchfilzkoglu

Nahoře bylo co obdivovat, výhledy úchvatné, obloha s rozjásaným sluncem slibovaly nádherný den. Prohlížíme si mapy, orientační tabule, fotografujeme, já si jdu i "popovídat" s mladými ustájenými kravkami v ohradě (jsou kouzelné). Trochu jsme se zde zdrželi, a tak jsme se dočkali i přísunu dalších turistů, bez výjimky samých důchodců. Většina se jich vydává stejným směrem jako my, tj. k Wildalmu. Stezka, značena rakouskou vlajkou na kamenech, vede hřebenem, mírně z kopce, nedočkáte se tu žádného stínu, kolem louky a keře a alpská květena. Nejraději bych se u každé kvetoucí alpinky zastavila a kochala se tou krásou. Když jsme došli k Wildalmu, rozhodli jsme se, že než se vydáme dál cestou dolů, zkusíme se podívat ještě o něco výše k Wildseeloderhausu (1854 mnm) a plesu Wildsee. V informačních materiálech se pělo na ně slávu, tak jsem byla zvědavá.

    
    Orientační tabule u horní stanice                                    Stezka od stanice na pláně u Massgraben                   Vysokohorská turistika začíná

Horské chaty na pláních Massgraben                                        Stoupání kWildseeloderhau                                            Pohledy do širých horských plání

Stoupáme vzhůru, stále užší a užší pěšinou, vedro už začíná být cítit, nohy těžknou a dechu se mi jaksi nedostává. Mým baťůžkem je už obtěžkán taťka, zbavení se této zátěže mi však už moc nepomáhá.  Jenže přede mnou a i za mnou kráčejí důchodci ještě starší než jsem já ! Nevypadají jako reklama na atlety třetího věku, naopak. Jenže oni stále jdou, byť některým bych už snad volala záchranku, ale oni pokračují stále vzhůru. A já už melu z posledního. A taťka, vida mou zarudlou tvářt, zavelel "čelem vzad". Nemá cenu, aby ses mi tady vyšťavila hned na začátku pobytu. Měl pravdu, jenže co naplat, smutně si uvědomuji mou reálnou fyzickou kondici a podle slov taťky jsem se ze svého nezdaru vzpamatovávala duševně ještě celou hodinu, vůbec jsem prý nepromluvila :). Wildseeloderhaus ani Wildsee jsme tedy neviděli. 

Horské pláně kolem Lärchfilzkogelu                                         Chata Wildalm                                                                  Stezka k Wildsee

Vracíme se k rozcestníku u Wildalmu (1579 mnm) a volíme cestu k Lärchfilzhochalmu. Cesta je to široká, šotolinová a jezdí tudy i auta, a jak vidno, k revizi zimních lanovek musí i těžká auta.

Civilizace na alpských vršcích                                        Griessenbodenalm                                                                 Příchod k Lärchfilzhochalmu

Na cestě potkáváme už jen pár starších jednotlivých turistů a blížíme se k chatě. Je už kolem poledne, tak by bylo dobré něco malého  sníst. Chata Lärchfilzhochalm (více zde) patří k těm novějším, vybabena dokonale, i wifi je funkční. Dáváme si gulašovou polévku a silný vývar (Gulaschsuppe a Frittatensupe), pívečko Bier a limču Almdudler. U stolu naproti sedí skupina už hodně  postarších dam a já se nestačím divit, jak ty výstupy zde zvládají. Paní Widmann mi pak doma potvrdila, že skutečně tady důchodci hodně chodí a  vysokohorské túry zvládají dobře, prostě jsou zvyklí.

Chata Lärchfilzhochalm                                                 Zahradní restaurace na almu                                               Pohled dolů do údolí Fieberbrunnu


Pokračujeme svou cestou dolů do údolí Fieberbrunnu (cyklostezka 256 přes Wildalpgatterl, údolím potoka Zielstattgraben) . Scenérie alpských luk, pastvin, lesů, brdků a hor nás provází celou cestou. Vidíme do údolí, dolů klikatící se cesty, pasoucí se krávy, slunce hřeje parádně a je nám skvěle. Už jsem zapomněla na mou nesplněnou touhu vyšlapat do výšky 1800 mnm a vidět Wildsee :)

Slunečná louka pod lanovkou                                             u chaty Wildalpgatterl                                                   Klikatá cesta do údolí

                                                Cestou  po Lauchseeweg,   úplně vzadu pod mráčkem Kitzbühelhorn
  
Restaurace nad Lauchsee, t.č. zavřena                                     koupaliště Lauchsee                                 a u tohoto domečku se zahýbá z louky k Lindau

Den to byl nádherný, poučný a plný dojmů. Usínalo se mi sladce.

4. den - Úterý 27.6.2017


Po včerejším slunečném dni se probouzíme se do mlžného, uplakaného rána. Vypadá, že nejlepším programem bude návštěva Hochfilzenu. Fandíme biatlonu a výběr destinace pro letošní dovolenou byl vlastně  ovlivněn  MS 2017. Chceme se podívat, jak to v takovém slavném areálu vypadá. 

 

Dopoledne  ( cca 2,5 km) : Hochfilzen - Biatlonový areál


A vida - samotné městečko Hochfilzen, nic moc. U silnice kostel, pekárna, obecní úřad s infocentrem a toť vše. Samoobslužné Infocentrum vybavené ovšem skutečně  dokonale. Tady se tedy dlouho nezdržíme, pokračujeme dál po směrovkách k biatlonovému areálu. Parkujeme na parkingu P1-u kaple sv. Barbary. Netušili jsme ale vůbec, že místo konání světového poháru a dokonce MS má vlastně vyhrazen pouhý plac v objektu vojenského prostoru rakouské armády. Všude kolem tabule - "Verboten" (zakázáno) "Achtung" (pozor) "Soldaten" (vojáci),  no prostě kasárna se vším všudy. Návštěvníci - jen my dva. Naivně jsme si mysleli, že si tudy projdeme aspoň nějaký okruh, po kterém sviští v zimě závodníci. Vše je zde uzavřeno ! Nenavštívili jsme doposud žádné jiné biatlonové místo, a tak se divíme, v televizi se nic z toho neukazuje.


      Hochfilzen - střed městečka                                         U parkoviště Tüpl                                                                 Kaple sv. Barbary

Pokračujeme směrem k biatlonovému stadionu. Jdeme silnicí, po levé straně dřevěný plot a za ním dráhy a na nich zahlídneme prvního biatlonistu. Letní příprava na kolečkových lyžích je v plném proudu. Je tu neuvěřitelné ticho, slyšíme odpichy hůlek a snad i dech sportovce.  Přicházíme ke stadionu, prohlížíme si nástěnky, z knihy příchodů bychom se mohli dozvědět, kdo je zrovna na tréningu, jenže ti borci tak škrábou, že se to nepřečtete :). Ale Dominika Landertingera jsme poznali, dokonce mě pozdravil ( óóó, jak milé).  Ticho netrvalo dlouho. Nejen na biatlonové střelnici se začalo pálit, ale i někde tam v horách na skutečné ostré střelnici. Kromě biatlonového areálu jsem nefotila nic víc - vše bylo zakázáno. Zde jsme si plně uvědomili, co je podstatou biatlonu (dohoň a tref ) a že většina biatlonistů jsou vlastně vojáci.

Biatlon pod můstky a nahoře filcové zelené koberce                 Biatlonová trať za plotem                                               Příchod ke stadionu

Biatlonový stadion s hl. tribunou                                        Sportovci z Hochfilzenu                                                    Střelnice v Hochfilzenu

Opouštíme biatlonový areál a už se na nás zpoza mraků usmívá lehce i slunce, nicméně počasí je stále nejisté. Plánovaný celodopolední pobyt na hochfilzských biatlonových tratích se smrsknul na pouhou hodinu, a tak bereme zavděk další pěší procházkou okruhem Fieberbrunnu.

Úterý-dopolední procházka okruhem ve Fieberbrunnu :

 

  • Dorf-Schönau-Petrach-Buchau-Pfaffenschwendt-Rotache-Walchau-Achenpromenade



mapka (kuk sem)







Jdeme z centra  po Achenpromenade (vlevo) až k Aubad (městský bazén), tuto část již jdeme opakovaně. Za koupalištním parkovištěm vede úzká pěšina ve svahu, a tou stoupáme. Z výšky tak vidíme celý venkovní  plavecký areál jako na dlani. Mají zde spoustu vodních atrakcí, zase jedno z mnoha míst Fieberbrunnu, kde lze aktivně odpočívat.

Aubad - krytý a venkovní bazén/lázně                          Pěšina Dorfwanderung k Schonau                                           Plavecký areál               

Dostáváme se k železniční trati, projdeme viaduktem, odbočíme vpravo a držíme se žlutých směrovek směrem na Schönau-Petrach / Buchensteinwand. Cesta nenáročná, vlastně po vrstevnici, byla by velmi pohodlná i na kolo a stále je na co koukat a obdivovat. Výhledy napravo  - hory, které jsme zdolávali včera, nalevo - masiv hory Buchensteinwand s nezaměnitelným Jakobskreuzem, tam se chystáme zítra. 


 Fieberbrunn od železniční trati                                                 Kaplička v Schönau                                               Ohlédnutí za Schönau

Fieberbrun pohled od Schönau                                        v malebném Petrachu se osvěžujeme                       i krávy musí být čisté

Za Buchau vidíme plakát, že by mohl být gáblík ve stylové restauraci. Jéé, už by bylo na čase něco sníst. Jenže to bychom tam nemohli zavítat v úterý, kdy mají "Ruhetag" (zavřeno). A tak smutně posedím aspoň ve stínu opuštěné zahrádky Gasthofu, zbaštím si svoje zásoby a začínám podezřívat mého chotě-průvodce, že někde na internetu vyhledá "Ruhetagy" všech restaurací v okolí a podle toho vybírá trasu :), abychom udržovali stálé tempo pochodu :)

Cesta od Buchau k  Pfaffenschwendtu                   Buchensteinwand s Jakobskreuzem                                                   Gasthof Kapelln

Po krátkém odpočinku pokračujeme, opouštíme levou stranu údolí řeky Schwarzache, procházíme viaduktem a jsme ve čtvrti Rotache. Nyní se držíme  ukazatelů na Fieberbrunn-Dorf. Užíváme si chůze ve stínu potoka Schneiderbache Ost a Rotache a poté znovu říčky Schwarzache a dostáváme se na silnici  Trixleg. Pokračujeme po ní velmi svižně, kupící se mraky, dusno a neodbytní ovádi a mouchy nevěští nic dobrého. Za Dandlerau scházíme z  cesty Trixleg na cyklo/pěší stezku přes Walchau, a zde už to zase známe. Cestou po promenádě už začínalo drobně pršet, my už měli vyhráno, neboť jsme se blížili do centra Fieberbrunnu a restaurace Alte Post na Dorfstrasse 5, kde jsme obědvali v neděli, byla již co by kamenem dohodil. A tak jsme si tam dopřáli tradiční tyrolskou specialitu : " Daumnidai mit Sauerkraut ".

 od Pfaffenschwendtu k Rotache                                                           Cestou Trixlegg                                      Daumnidai mit Sauerkraut


K večeru jsme pak ještě udělali malou procházku centrem Fieberbrunnu a prohlídli si památky, kterými se Fieberbrunn pyšní, a sice :
   - farní kostel sv. Primuse a Feliziana z 15. st, budova fary ze 17. století. 
   - památník horníka, připomínající těžbu rud železa, olova, mědi od středověku až po dnešek
   - pramen čisté vody a socha kněžny Margarety Maultasch upozorňuje na legendu, podle které osada dostala svůj název Fieberbrunn ( Fieber=teplota);  díky ozdravným účinkům vody vysoké horečky u kněžny ustoupily a ona se uzdravila.


Bergknappe (Horník)-památník                                                Fara                                                                          Fieberbründl a kn. Margareta


5. den - Středa 28.6.2017


Zase máme jednou štěstí. Na dnešek jsme si naplánovali výlet lanovkou na horu Buchensteinwand (1460 mnm) a už ráno vidíme, že předpověď počasí vyšla a rýsuje se slunný den.

 

St. Jakobs im Haus - Buchensteinwand - Hoametzlhutte -Wiesensee - Schwendt - Flecken



  mapka (kuk sem)



 

 





Jedeme autem do městečka St. Jakobs im Haus a parkujeme u 4-sedačkové lanovky Buchensteinwand. Opět jsme tu jedni z prvních důchodců :). Hledím-li na horu od Fieberbrunnu, pak mám k ní velký respekt, je to skutečně obrovská strmá kamenná stěna ( tj. Steinwand). Kdežto od St. Jakobs im Haus se jeví jako mírný zalesněný vrch ( Buchen=buky), ani lanovka by nebyla potřeba. 

 
 Stanice lanovky  v St. Jakobs im Haus                          Buchensteinwand od St. Jakobs im Haus                                 Široký výhled z hory do údolí Pillerseetal


Jako vždy, u horní stanice lanovky jsme si přečetli informační tabule, udělali památeční fota a míříme k rozhledně Jakobskreuz. Rozhledna je opravdu dominantní a je identifikovatelná téměř z každého místa v údolí. Dovnitř jsme nešli, mě zajímala více květinová stezka "Blumenweg". Ta mě nadchla, fotila jsem jednu kytku za druhou, prostě jako fotoblázen. Pak jsem se zarazila a ptám se sama sebe, proč je všechny fotím, vždyť neznám ani jejich české názvy, natož pak německé :).

Rozhledna Jakobskreuz (z r. 2014)                                  Vstup na květinovou naučnou stezku                                      Alpská růže "Alpenrose"  

Blumenweg je dlouha něco málo přes 1 km a vede právě po té strmé stěně hory, musí se dávat dobrý pozor. Když se ale kouknu dolů, výhledy jsou úchvatné a poznávám místa, která jsme doposud ve Fieberbrunnu prošli.

Blumenweg a stěna Steinwand                                      Údolí  Buchau a Hochfilzen                                               Jakobskreuz a v dáli  Kitzbuhelhorn

Ale co to ? Najednou se objevil mrak "bába", zrovna když jsme byli u vodní nádrže Beschneiungstaich, chtěli jsme se dál kochat výhledy na všechny možné strany, jenže kam se tu  skrýt před přeháňkou ? Tak jsme upalovali směrem k lesu. Jen co jsme sešli o pár metrů níž, mrak jak rychle přišel, tak rychle zmizel. 

Šli jsme trasu č. 6 - přes Hoametzhütte, a to se jde prudce dolů v lesíku a potom už stále po louce. Točíte vlastně sjezdovkové oblouky. Já chodím vždycky jako první. Zrovna v lesíku, v jedné ze serpentín, se objevuje přede mnou voják, a za ním další, v maskáčích s plnou polní, s puškou v ruce a prst připraven na spoušti. Krve by se ve mě nedořezal :). Ale v zápětí procítám, neboť jsou to krásní kluci, víc než dvacet jim nebude, usmívají se, všichni do jednoho pozdraví. Jsou splavení, vyčerpaní, ale stoupají výš a výš. Jak jsme vyšli z lesíku, tak vidíme, že takových šiků se vine nahoru ještě několik. Všechny je postupně mijíme ( jiná pěšina tu není). No jo, jsme blízko Hochfilzenu, už víme, že potkat vojáka zde není nic výjimečného. Smekám před jejich vytrvalostí a uznávám, že sloužit vlasti, tak to žádná flákárna není. Dokonce, aby vojáci na trase nešvindlovali, musí si označit kontrolní body, podobně jako orientační běžci.

Beschneiungstaich na vrchu Buchensteinwandu                       I hřib pravý roste na sjezdovce                                    Horní část trasy na sjezdovce

Pohled ze sjezdovky do údolí Hochfilzen           Kontrolní bod vojáků hlídají alpské krávy                                              Chata Hoametzlhütte - dnes Ruhetag     

Za chatou odbočujeme vlevo, jde se po rovině nebo mírně z kopce, kolem kobercové filcové louky. Jsme naprosto sami. Míjíme staré horské chaty, pasoucí se krávy. Je horko, ale větřík příjemně fouká. Takto v pohodě přicházíme ke statku Oberbodenbauer, za ním už je cesta asfaltová a vede prudce dolů až k silnici Unterwarming

Sjezdovka na Buchensteinwand                                                 Koberce - Filzen                                    Stará horský statek Horlalm

Statek u Schlederbachu                                                    Cesta k Unterwarmingu                                            Jezero Wiesensee

Netrvá dlouho a jsme u silnice Unterwarming, odbočujeme vlevo směrem k Wiesensee. Jezero je malé, schované mezi strmé vrchy, je velmi mělké s průzračnou vodou. Je častým zastavením cyklistů a také horolezců, kteří zde cvičně zdolávají strmé skalnaté stěny. My si dáváme také pauzu, laviček je tu dost. Celou dobu jsme teď kromě vojáků nepotkali nikoho, tak pár turistů nám teď vůbec nevadí. 

U jezera Wiesensee                                                        Cyklostezkou č. 17/71  údolím Schwendt                                    Už jsme blíže "brdku"

Za Wiesensee pokračujeme po rovině cestou/cyklostezkou v údolí Schwendt. Cesta je příjemná, provoz skoro žádný. Ze silnice uhýbáme doleva směrem na Jakobs im Haus přes vesnici Flecken, tato cesta je označena m.j.  jako Jakobsweg.


 Další úsek cesty do Flecken                                 Po Jakobsweg kolem kapličky                   Flecken, tradiční vstup do jednoho z dvorů            


Víc fotek už nemám, zase se začalo stmívat, což zvěstovalo brzký nástup prudké přeháňky. Zase jsme tedy přidali do kroku, už nebyla potřeba ani hlídat mapu nebo ukazatele, protože cesta vedla přímo rovně do St. Jakobs im Haus k dolní stanici lanovky na Buchensteinwand. Jaké jsme to ale měli štěstí, liják nás zastihl pár kroků od auta.

 

6. den - Čtvrtek 29.6.2017


Dospěli jsme do fáze pobytu, kdy by bylo záhodno poznat jezero Pillersee, podle kterého dostala název celá oblast, ve které se tento týden pohybujeme. Vybavení deštníky, bundou (počasí zase nic moc) jedeme autem do St. Ulrichu. Na rozdíl od Hochfilzenu je to malebné městečko, posazené do krásného údolí a obklopené strmými štíty masivu Loferer Steinberge, mírnými vrchy Kalksteinu a Buchensteinwandu.  Navštívili jsme nejdříve infocentrum, prohodili pár zdvořilostních vět s pánem z centra a vyrazili na pěší okruh kolem celého Pillersee.

Okruh kolem jezera Pillersees


mapka (kuk sem)












Informační tabule vás lehce nasměruje na okruh, který hodláte absolvovat. Je libo kratší nebo delší, s cvičením nebo bez, jako chodec či jako běžec, a co na to vaše srdeční frekvence ? My zvolili pochopitelně ten delší okruh nazvaný "Adolari Runde".

     Avízo běžeckého ráje                                                  Nádvoří info a sport. centra v St. Ulrich                                       Začátek okružní cesty Adolari

  U potoka Griesselbach                                                 Kneippanlage (Knaipovy lázně)                                                      A už zase poprchává

Voda jezera Pillersee                                                           Kachna mě baví, mám i video                                                      U bufetu Seestrobel         

 Naučný "domek" o jezerní fauně                                      Přes potok je pstruzí farma a restaurace                                    Cesta romantiků seniorů

                                                                                 Načná stezka včelářská

St. Adolari pohostinství                                                          St. Adolari socha                                                               uvnitř v kostele St. Adolari

Pillersee ( největší hloubka 7 m), široké 300 m a dlouhé 1,5 km) je rájem rybářů. Má smaragdobě zelenou barvu, voda čistá, teplá, vhodná ke koupání. Pillern - znemená v hov. tyrolštině hučet, šumět, na jaře nebo při špatném počasí jezero pry hučí.

Za Adolari nás stezka vede lesem a loukami ve svahu nad silnicí. Záhy zjišťujeme, že jdeme vlastně po křížové cestě. Tudy vede i známá cesta Jakobsweg. Ze stezky scházíme dolů k restauraci Forrelenranch, pochutnáme si na výborně připravených pstruzích a poté se vracíme nahoru na stezku  nad silnicí. Pohodlnou procházkou se vracíme do St. Ulrichu.

A romantika dne pokračuje. Paní Elesabeth, majitelka pensionu, pro mě připravila velmi milé překvapení. Na židli před dveřmi mě čekal krásně prostřený tác s planoucí svíčkou, pamlskem a  s narozeninovým přáním. No není ta paní Elisabeth boží ? Dohnala mě k slzám dojetí.


Pohled z druhé strany jezera                                       Pstruh v mandlové krustě                                                    Forrelenranch
                     
Na stezce z druhé strany jezera                                  Pohled na jezero od Jakobsweg                                                U zastavení křížové cesty

Návrat do St. Ulrich                                                            Farní kostel v St. Ulrichu                                         Milé překvapení pro mně od paní Elisabeth


7. den - Pátek 30.6.2017


Celou noc pršelo, ba lilo. Déšť bubnoval na střechu a rachotil, ale kupodivu uspával. Ráno - jen 13 oC a déšť jen drobný, dává naději, že už dá konečně pokoj.
Přečetli jsme si, že by v pátek ráno měly být na fieberbrunnském náměstí trhy. Chtěli jsme se jít podívat, a tak hned brzy jsme se vypravili do centra na kukandu. K našemu údivu stánky teprve chystali, ale už jsme viděli, že prodávané produkty budou trochu mimo náš zájem, neboť pálenka, klobásy, tyrolský špek, pochutiny to jsou sice dobré, ale my jim zrovna neholdujeme. Dali jsme si tedy svižný ranní výšlap do Koglehen domů  a aspoň mám přesně změřeno, že od Haus Widmann do centra a zpět je to přesně 1,24 km a trvá to 18 minut :).


 Dopolední návštěva města Kitzbühel

 

 Kitzbühel - procházka městem


Předloni jsme sice už v Kitzbühelu byli, jenže tehdy pršelo, a tak jsme sice hlavní třídou prošli, ale nic moc jsme zpod deštníků a v lijáku neviděli. Proto jsme na konec našich letošních tyrolských toulek zařadili návštěvu města. Jak roky přibývají, stále víc si uvědomuji, že město ke svému životu vlastně nepotřebuju, strašně mě unavuje. Shon, spousta lidí a hluk mi přímo nehezky brnkají na mou uklidněnou duši. Ale městečko jako je  Kitzbühel, to je tak maximum, co zvládnu. Dopředu vím, že se projdu jen hlavní třídou a možná přidám pár vedlejších uliček, budu obdivovat vybarvené a malůvkami ozdobené domy, výlohy značkových obchodů, posedím na zahrádce kavárny u kafíčka a budu jen pozorovat, jak běží život. A tak tomu dnes bylo. Dopolední předprádninový Kitzbühel, to je město poklidných důchodců. To je až do očí bíjící.









Z panoramatických fieberbrunnských okruhů nám ještě kousek zbýval, a sice

 

Dorf - Achenpromenade -  Schönau -  Grünnbichl - Schlossberg



mapka (kuk sem)












Barokní kaple sv. J. Nepomuckého                         Salzburg-Tiroler  Bahn (od r. 1875)                              Vyhlídka na okolní vrchy a u ní infotabule

U čtvrti Vornbichl                                                       Rodinné domy ve čtvrti Schlossberg                           Hotel Schlossberg Rosenegg


8. den - Sobota 1.7.2017


rozloučení se sympatickou, milou, hodnou paní Elisabeth Widmann a odjezd domů. Tak zase někdy nashledanou !!!!