Z Černých Voděrad údolím Zvánovického potoka

Sobotní odpoledne 2.6.2018

Nelze se nezmínit o počasí, jelikož je na tuto dobu poněkud neobvyklé a do jisté míry ovlivňuje naše každodenní aktivity. Již dobrých několik dnů po sobě zaznamenáváme teploty kolem 28 oC, o takových leckdy sníme v létě o dovolené a prázdninách a teď je tady máme den co den a k tomu neprší, u nás v Čerčanech ani kapka. Kam se vydat ve vedru na procházku, když nechceme utahat sebe i psíka ? Jedině do lesa ! Voděradské bučiny nás zatím nikdy nezklamaly. 

 mapka on line (kuk sem)

  
Délka trasy :           6,0 km 
Stoupání/klesání :  141 m

Dovezeme se autem do Černých Voděrad k přírodnímu koupališti. Už se ve zdejším lese vyznáme krapet víc, tak si troufáme a pro první část výletu vybíráme lesní cestu bez turistického značení. Brána do ní se nachází těsně vedle brány pro žlutou TZ.  Je to široká pohodlná cesta a není divu, že ji hojně využívají cyklisté.

Dostáváme se na silnici (Jevany-Struhařov; cyklostezka č. 0024), pokračujeme po ní směrem na Struhařov a po několika sta metrech odbočujeme vlevo na zelenou turistickou trasu. Lesní úzká stezka nás zakrátko dovede do údolí Zvánovického potoka. Tady to mám fakt moc ráda. Zvánovický potok je díky trvajícímu suchu spíše potůčkem, vody je v něm poskrovnu. Tráva je tu kolem ale nádherně zelená. A v celém údolí nás provázejí  obrovské i menší kameny, jsou u potoka i ve stráních, a to jak napravo, tak nalevo. Je co obdivovat. Balvany všech velikostí a tvarů, holé nebo obrostlé mechem. Jo jo, ty tu byly, jsou a ještě dlouho budou. Občas nás vyruší cyklisté, stezka je úzká, ale jsme k sobě navzájem ohleduplní, pozdravíme se a jde se dál.

Stezka končí u silnice, napravo bychom se dostali k Lesním lázním, my pokračujeme nalevo po silnici. Schválně se tentokrát nevyhýbáme silnici, protože tady jsme ještě krytí stínem lesa. Trošku stoupání na závěr a jsme u černovoděradského koupaliště. A výletu je konec:)