Středeční dopoledne 20.6.2018
Neuplynul ani týden a my míříme na výlet zase směrem na Votice. Posledně se nám zkrátka a dobře v PP Džbány-Žebrák moc líbilo, proto po stopách bitvy u Jankova pokračujeme i dnes. Děláme okruh z Ratměřic přes Zvěstov a Odlochovice. Jsem už předem natěšena, zdejší malebná krajina mě nezklame, to už vím. Na dnešní trase jsou navíc dvě bývalá šlechtická sídla s přilehlými parky. V jakém stavu asi budou, jsou veřejnosti přístupná ? To se brzo dozvím.
Délka trasy : cca 10 km
Stoupání/Klesání : cca 250 m
Parkujeme na náměstí v Ratměřicích (více zde). Vystupuji z auta, rozhlížím se kolem a jsem zdejší pohodovou atmosférou skoro dojata. Náměstíčko s kašnou, kostelík jak z pohlednice, upravené starší vesnické domky i prostranství kolem nich. Vůbec se nedivím, že tato obec získala titul Vesnice roku 2010. A chvályhodné je, že ačkoli už je to pár let zpátky, tak i v roce 2018 si vysoko nastavenou laťku vesnice stále udržuje.
Kašna na návsi z r. 1888 Socha sv. Jana Nepomuckého Zeleň na návsi
Našli jsme si modrou TZ a po ní se vydali směrem na Zvěstov. Brzo za návsi jsme uhnuli doprava na stezku, po pravé straně máme zeď zámeckého parku, po levé zeď zámecké obory, kde se do roku 1927 chovali bílí daňci. Škoda, že jsem si cedulku s informacemi o zámecké oboře nepřečetla hned, ale až doma z fotky. To bych mohla ve zdi hledat dva opracované kusy červeného pískovce, které pocházejí ze sochy červeného anděla, který kdysi strážil zámecký komplex a byl také symbolem roboty. Jak už to tak bývá, po zrušení roboty jej nekompromisně zničil osvobozený lid.
Informační tabule v obci Stezka mezi zámeckým parkem a oborou Boží muka na konci vsi
Za vsí jdeme polní cestou, po pravé straně jsou vysázeny mladé stromky, ještě pár let a už budou chránit před větrem a sluncem. Panoramatických výhledů si tady člověk ale užije, jen co je pravda. Krajina je tu půvabně zvlněná, širé lány dozrávajícího obilí a dalších zemědělských plodin a za nimi proužek tmavě zeleného lesa a pak už jen ta modrá obloha s kouzelnými bílými mráčky.
Panoramatické pohledy na půvabnou krajinu cestou k lesu Žákovy
Překrásné výhledy zase na nějaký čas střídá lesní cesta, procházíme jehličnatým lesem, po očku koukáme, zda se neobjeví nějaká houba. Jo, nějaká by tu byla, je ale dřevěná s turistickou modrou značkou, tu nelze přehlédnout :).
V lese pod Předním vrchem Vtipně umístěná TZ Výhled od lesa při cestě loukou ke Zvěstovu
Jdeme trasou vskutku pestrou, po výletní procházce lesem se dostáváme na louku a po okraji lesa sestupujeme ke vsi Zvěstov. Následovat turistickou značku je nyní poněkud nemožné, porost v úvozu je leckdy dosti zarostlý, ale protože louka už je posečená, my známe směr, takže žádný problém. Navíc jsme se mohli posilnit a osvěžit slaďounkými třešněmi, kterých je letos i mimo sady habaděj. Když jsme došli k silnici (po levé straně provozovna Pneuservisu a ordinace veterináře), uhnuli jsme vlevo a šli kousek po silnici, kde jsme minuli nízké, vcelku upravené domky s předzahrádkou plnou rozkvetlých letniček.
Sladké třešně na cestě ke Zvěstovu Zvěstovské domky podél silnice Průchod po červené TZ za Zvěstovský potok
Opustili jsme modrou TZ a pokračovali jsme po červené TZ podél Zvěstovského potoka. Takže opět jiná scenérie a i jiná cesta, teď už asfaltová. Minuli jsme rybník a objekt bývalého mlýna Podhora (v provozu od r. 1880 do 1950 ). Cesta vedla stále podél potoka, po levé straně jsme měli poměrně strmý sraz lesa s vrchem Hora, zahlédli jsme mezi stromy i pár nakupených kamenných balvanů. No a po chvíli už vidíme ceduli s nápisem obce Odlochovice.
Rybník u mlýna Podhora Balvany na úpatí vrchu Hora U Mlýnského rybníka
Bylo skoro poledne, my už ušli kus cesty a říkám si, že už by mohla být i krátká pauza. Odlochovická náves byla pro náš oddych to pravé. Posadili jsme se na lavičku, koukali vlevo na kapličku, vpravo na domek hasičského muzea a čučeli jen tak, co se tu tak šustne. A ono tu bylo dlouho naprosté polední ticho. Když jsme pak popošli vsí dál, už projel i nějaký ten traktor kolem nás, a i pár lidí u pošty a obchodu jsme potkali.
Kaplička v Odlochovicích Odlochovická náves Hasičské muzeum
Naše trasa měla pokračovat rovně Odlochovicemi po červené TZ, ale jak jsem zahlédla bránu zámku, nedalo mi to a z trasy jsem uhnula. Alespoň se na zámek podívat od jeho brány. Byla jsem totiž přesvědčena, že pokud slouží nyní jako Integrované centrum soc. služeb a poskytuje služby lidem s mentálním postižením, pak je jasné, že bude zámek pro veřejnost nepřístupný. Jaké bylo ale mé překvapení, brána je otevřená a přímo vás vybízí, abyste navštívili zámeckou kavárnu a zámecký park. To jsem skutečně nečekala, prostě zase jsme našli skvost. Park je překrásný, pečlivě upraven a může se tam volně procházet. Zámecká kavárna má otevřeno denně od 12-ti hodin a obsluhují samotní svěřenci ústavu. Tentokrát jsme si zde kávu neochutnali, neprošli jsme se ani celým parkem, máme sebou ročního psa německého vlčáka, stále ještě v cizím prostředí nevyzpytatelného, proto si ohleduplně necháme návštěvu Odlochovického parku na jindy.
Brána do zámeckého objektu Odlochovický zámek Odlochovický zámecký park
Vrátili jsme se zpět k silnici a k červené TZ, ke která se zde u rozcestníku napojuje NS Po stopách bitvy u Jankova. Jdeme po silnici, mineme Památník padlým v 1. sv. v. a za kravínem pokračujeme už jen po NS (panel NS č. 5 Na křižovatce), která vede silnicí mezi vysokými letitými lípami, které jsou letos doslova obtěžkány květy. Silnice je velmi málo frekventovaná, nic nám nenarušuje výhledy. Připadám si, jako bych šla pod zeleným baldachýnem. S vůní lip se rozloučíme až v Ratměřicích u rybníka Dolní Podhora.
Památník v Odlochovicích Kravín za Odlochovicemi Lípová alej až do Ratměřic
Za rybníkem nás zláká altán umístěný na vyvýšenině u fotbalového hřiště. Chvilku v něm posedíme, rozhlédneme se kolem dokola. Jsme dočista udiveni velikostí hřiště. Je obrovské, to se na něm naběhají "hoši ratměřičský" :).
Za řepkovým lánem ves Nosákov Rybník Dolní Podhora Altán u fotbalového hřiště
Projdeme kolem hřiště a objevujeme další nečekané. Prostorné dětské hřiště zapadající do prostředí, s naučnými panely o stromech a o lese, doplněné dřevěnými průlezkami, ohništěm, hmyzím domečkem a dalšími nápaditými prvky pro zábavu, ale i pro výuku. Z panelu se pak dočteme, že se jedná o Přírodní zahradu MŠ Ratměřice. Tak tady bych chtěla být dítětem :).
Naučné panely v zahradě MŠ Boží muka u silnice Areál stavebnin dostává nový vkusný háv
Cesta k návsi a ke kostelu Před OÚ Informační tabule v obci
Výlet jsem chtěla ukončit alespoň krátkou procházkou v zámeckém parku, ale hned před vstupní bránou jsme byli upozorněni, že je zde psům vstup zakázán, takže jsem šla do parku nahlédnout sama. Našemu psíkovi se to zjevně nelíbilo, smečka se mu rozpadá, a tak štěkal a kvíkal, že jsem ho slyšela až k zámku.Nehodlala jsem dráždit ani jeho ani mého muže dlouhým okouněním zámeckého areálu a vrátila jsem se brzo zpět. Usoudila jsem, že zámecký park a restauraci rozhodně stojí za to navštívit jindy, kdy budeme patřičně k prostředí oblečeni a vymydleni. I z toho kratičkého nakouknutí vidím, že je to nádherně a noblesně zrestaurovaný areál a ani my sami bychom se v zde v keckách, zaprášeni a upoceni po výletě necítili dobře. Dva sekvojovce obrovské, nejvyšší v Čechách (42 m), zdobící ratměřický park si nechávám na zcela jinou příležitost, spojenou s posezením ve zdejší luxusní restauraci ( více zde ).
Prostor před vstupem do zámeckého areálu Zámek Ratměřice Informační tabule v obci
Během letošních výletů jsem našla na Benešovsku již pár pěkných námětů na návštěvu zámeckých areálů. A tak i Ratměřice a Odlochovice řadím do fronty na výlet po stopách šlechtických sídel a dvorů.
Žádné komentáře:
Okomentovat