Nedělní odpoledne 20.5.2018 - Janinský výlet
V tradici Janinských výletů stále pokračujeme. Začínáme být už na ně téměř hrdé. Je to báječné, když se parta členek z různých oddílů našeho čerčanského Slavoje dokáže spojit a vyrazit zase jednou z tělocvičny ven do přírody. Jeden z našich výletů už mám zde na blogu zaznamenán (více - kuk sem)
Poslední jarní výlety do okolí Vrchotových Janovic mě natolik nadchly, že jsem sama navrhla, abychom prošly celou naučnou stezku Po stopách Sidonie Nádherné. Když jsem pak ještě zjistila, že vlakové spojení z Čerčan do Olbramovic je zcela perfektní a zabere nám dvakrát po pouhopouhé půlhodině i s přestupem v Benešově, nebylo dál co řešit. Vyrobily jsme letáček, vyvěsily ho na nástěnku a pro jistotu se ještě agitovalo osobně. No a v neděli před druhou odpolední se nás sešlo sumasumárum jedenáct. Účast potěšující a tak akorát.
mapka on line (kuk sem)Délka výletu : cca 12 km, výškový profil : 240 m stoupání/klesání
Vycházku jsme zahájily u vlakové stanice v Olbramovicích, naučnou stezku s prvním panelem Nádraží Olbramovice jsme našly bez problémů, u ní jsme symbolicky a vesele popřály zdar našemu výletu a vyrazily vpřed (TZ žlutá+zelená). Dočetla jsem se, že až se podejde železniční trať, pak by měla stopa Sidonie hned uhýbat doleva. Oranžovou cedulku s logem naučné stezky nikde nevidím a protože rychlejší část naší "expedice" si bezstarostným pochodem kráčí po stopě žluté turistické značky na Slavkov, nechávám tomu volný průběh a k naučné stezce se napojujeme až za rozcestníkem Podolí. Potvrzuje se mi tedy zjištění z předchozích výletů, že důvěřovat značení naučné stezky nelze. Ve stínu stromu u odpočívadla a panelu Vyhlídka pod Habrovem se kocháme pohledem na Slavkovský rybník a okolní krajinu.
Cesta od olbramovické vlakové zastávky Značení NS s podobiznou baronky Nádherné U Vyhlídky pod Habrovem
Pokračujeme přes vesničku Slavkov, stoupáme mírně do kopce kolem koní a dále patrně podél bývalého psího cvičiště. Stezka je poměrně dost zarostlá trávou a její značení opět pokulhává. Výhledy jsou ale překrásné. Už jsem tudy šla nedávno, takže jsem se probojovala do čela a svou partu jsem správně přivedla k místu, kde se spojuje severní trasa NS s trasou jižní. Jsou zde lavičky a stín, kus cesty už máme za sebou, ideální místo k odpočinku. Škoda jen, že se správce naučné stezky alespoň u posezení nepostaral o posečení vysoké trávy. Dole pod námi za polem identifikujeme znak pro chráněný strom a z mapy vyčteme, že se jedná o chráněné Komornické duby ( u rybníka Komornice).
Dům ve Slavkově - romantika Koně za vsí Slavkov Pohled na chráněný komornický dub
Opouštíme posezení a míříme opět podle sebe a nikoli podle značení NS nahoru lesíkem, pak travnatou stezkou podél stromů a dostáváme se na návrší uprostřed polí. Pohledy na středočeskou krajinu jsou zcela úchvatné. Nacházíme se na okraji lesa Větrák, ten nechal vysadit otec Sidonie, baron Karel Nádherný. Les se později stal oblíbeným cílem vycházek jeho dětí i hostů, no a koneckonců stopy jsme tu zanechaly i my. Asi v půlce úseku pod lesem nacházíme další panel NS - Pod Větrákem. A já už taky vím, že na cestě pod lesem Větrák se musí dávat pozor, protože jakmile skončí pole a začne louka, musí se přejít loukou napříč k cípku lesa Humny, kde je mezi stromy schovaný myslivecký posed. Trefily jsme se správně, což dokazuje další panel naučné stezky - Vyhlídka Struhy, která tam je vtipně ukryta :).
Azurové nebe, výhledy do krajiny, pole, louky a stezka na návrší za Slavkovem
V dalším úseku stezky je s krásnými vyhlídkami do krajiny na nějaký čas konec, neboť lesním úvozem sestupujeme až ke křižovatce cest ve Vrchotových Janovicích. Zde odbočíme vlevo (ukazatel NS je zde umístěn na docela viditelném místě) na travnatou vozovou cestu. Tou pokračujeme až k severní bráně zámeckého parku k pískové soše sv. Jana z Nepomuku. Zde projdeme malou dřevěnou brankou a jsme v zámeckém parku. Krajinářský park v anglickém stylu nás přivítal kvetoucími azalkami a rododendrony.
Za parkovou zdí, oddělující zámek a park od vsi, vstupujeme do oázy klidu, bezpečí a krásy. Ale v zákoutích a odpočívadlech nelze už spatřit malou Sidonii a její bratry, oddávající se dětským bezstarostným hrám. Na lavičkách u kamenných stolků již nesedí mladá, ve své době poněkud neuchopitelná, šlechtična Sidonie ve společnosti svých intelektuálních přátel. Nelze již naslouchat důvěrným hovorům s Karlem Krausem či básnění s R. M. Rilke. Neuvidíme již také zralou a vyrovnanou Sidonii, jak se sklání nad květinami a keři, jak vytrvale opečovává parkové záhonky. Nelze potkat smutnou baronku, která navzdory osamění a předválečné nejisté době, vytrvale pokračuje ve svém snažení pěstovat krásu parku a důstojně bojuje o jeho zachování pro příští generace. Naštěstí už zde nepotkáme ani příslušníky SS nebo vojáky československé či ruské armády ani nevzdělané našince, jak devastují vše, co Sidonie miluje. Vyčerpala všechny možnosti, jak bránit zkáze, nezbývá jí, než nelegálně odejít, nejdříve do exilu a po roce už navždy opouští tento pro ní již nepochopitelný svět. Někdo moudrý řekl, že "mapa jejího života se promítá do mapy parku" .
Jen díky souhře náhod se janovický zámek a park dostal později pod správu Národního muzea a v době komunismu jej nepotkal stejný osud jako mnohá jiná menší šlechtická sídla. Zpustošený, zničený zámek i park se dočkal obnovy a my to "Sidonino krásno" můžeme užívat a vychutnávat. Což také v plné míře děláme :)
Jen díky souhře náhod se janovický zámek a park dostal později pod správu Národního muzea a v době komunismu jej nepotkal stejný osud jako mnohá jiná menší šlechtická sídla. Zpustošený, zničený zámek i park se dočkal obnovy a my to "Sidonino krásno" můžeme užívat a vychutnávat. Což také v plné míře děláme :)
Projdeme po krátké hrázi zámeckého rybníka a hlavní bránou vkročíme do širokého předdvoří zámku. Zcela dominantní je zde kašna s žulovou sochou řeckého boha vína Bakchuse. Po pravé straně předdvoří v bývalých hospodářských budovách je dnes zřízena mateřská školka, pošta, Obecní úřad a také restaurace Na Rychtě. Každé z nás už by odpočinek přišel vhod, venkovní posezení k tomu přímo vybízelo. Poseděly jsme, společně poklábosily u pivka, kafíčka či obyčejné sklenky vody a po půlhodince jsme vykročily do druhé etapy výletu.
Vrátily jsem se do parku hlavní zámeckou bránou, kterou zdobí obrovská hortenzie. Za hrází rybníka jsme uhnuly parkovou cestičkou doprava, tady je větší stín a rododendrony ještě přenádherně kvetou. Poté jsme našly cestičku nahoru k rodinnému hřbitůvku Nádherných a pěšinkou dolů k potoku jsme jižní bránou opustily park. Ocitly jsme se na silnici, kde vede žlutá TZ a po ní ve stínu stoletých líp jsme došly až k hlavní silnici, kde trasa uhýbá na polní vozovou cestu nahoru k lesu.
Zámecké předdvoří s kašnou Hlavní brána do parku Kvetoucí rododentrony nad rybníčkem
Zámecký rybník s ostrůvkem Hřbitůvek rodiny Nádherných Jižní brána parku
Ačkoli už máme pár těch kilometrů v nohách, jde se nám stále dobře. Myslet na únavu ? - Na to není vůbec prostor! My totiž jdeme a stále a stále si povídáme, probereme všelico. Není divu, že si ani nevšimneme usilovného kuňkání žáb v rybníce U Hajného. Ale u stavení Dvorce v Podolí zpozorní každá. Takový pečlivě renovovaný, budovaný a opečovávaný dvorec se jen tak nevidí.
Za dvorcem na křižovatce cest opouštíme žlutou TZ a dle správně umístěného oranžového ukazatele NS odbočujeme vpravo. Stezka vede pěknou travnatou cestou mezi poli až k železniční trati. Tam už se napojujeme ke žluto-zelenému značení turistické cesty a po silnici dojdeme až k olbramovickému nádraží. Časově jsme se trefily perfektně, do příjezdu rychlíku zbývala necela půlhodina.
Zastavení : Vyhlídka na Džbány Žel. trať Praha-ČB je již nedaleko Pam.deska obětem transportu smrti v r. 1945
Nedalo se očekávat, že v neděli v podvečer bude rychlík z jihu do Prahy poloprázdný, ale místo ke stání v uličce jsme našly pohodlně a do Benešova je to jen kousek. Přestup v Benešově zase perfektní, přímo na stejném nástupišti jsme přešly k protější koleji a tam už čekal vlak CityElefant. Usadily jsme se v čistém, klimatizovaném, přívětivém vstupním prostoru, jízdenku nám oštemploval mladý, moc hezký a úsměvem nešetřící průvodčí a frčely jsme spokojeně domů.
Na nádraží v Čerčanech jsme se rozloučily a nabité endorfiny se rozešly ke svým domovům, rodinám a běžným radostem a starostem.
Tak zase za rok, těšme se děvčata !!!! :)
Tak zase za rok, těšme se děvčata !!!! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat