Středeční odpoledne 30.5.2018
Naše vycházky do oblíbených lesů kolem Mačovic nebo Zaječic či Pyšel chceme trochu zpestřit a tak sedíme po obědě nad mapou a hledáme v našem okolí další větší zelené plochy. Máme svá kritéria :), aby trasa byla lesem, aby tudy vedly nějaké turistické značky, aby dojezdová vzdálenost autem nepřesáhla půlhodinu a aby terén nebyl nijak fyzický náročný. Nechce se nám v tom horku dlouho někde trmácet, chceme se jen pěkně projít. A máme vybráno, zvolili jsme trasu z Doubravčic po NS do údolí Šembery. Tam jsme ještě nebyli.
Délka trasy : 5,5 km
Stoupání/Klesání : 170 m
Parkujeme v Doubravčicích už u Cukrářství u Bártů, protože chceme být co nejblíže lesu a žluté turistické značce. Obec Doubravčice poznáváme tedy jen velmi okrajově a spíše jen její chatovou část V Podskalí. Nějak jsme překvapeni, jak v těsné blízkosti původních dřevěných trampských chat z dob začínající éry trampingu v Čechách si všekutilové začnou stavět rádoby chatodomky, poctivému zednictví ostudu dělaje, a bez ladu a skladu tu plení místní okolí. No nic. To byly naše první dojmy, chce se nám věřit, že neobjektivní.
Jakmile se vzdalujeme chatám, začíná se nám tady líbit víc a víc. Považte, tolik kvetoucích náprstníků různých barev, to jsem ještě neviděla. A civilizační odpady jakožto věčné stopy chataře už pomalu střídá jehličnatý a smíšený les a Lázný potok a poté i říčka Šembera.
A hle, vidíme už i informační panel o obci Doubravčice "Na soutoku-chatová osada" (teprve doma si všimnu, že tento panel nepatří k NS Údolím Šembery). Přejdeme přes dřevěný můstek nad říčkou Šemberou a jsme u rozcestníku Na zámkách, kde se stýká naše žlutá TZ s červenou.
Zakrátko se červená a žlutá trasa větví a zaznamenáme i zeleno bílé značení NS Údolím Šembery. My volíme NS spolu se žlutou TZ a směřujeme k rozcestník Šember hradiště. Jde se pohodlně lesní cestou zcela nenáročným terénem.
Nacházíme se v místech jednoho z nejstarších opevněných slovanských hradišť, kde byl později vystavěn strážní hrad Šember. Samozřejmě že bez poučení na panelu NS bychom to sami nijak neregistrovali, poněvadž vše je již dávno zbořeno. Od turistického přístřešku vede cesta z kopce dolů, kde se pak u rozcestníku Šember hradiště odb. připojí k zelené TZ. Jde se nám lesem moc hezky a jsme rádi, že jsme zase objevili pěkný kout naší země.
U rozcestníku Pod Šemberem se setkáváme z červenou TZ. Opouštíme žlutou a zelenou trasu a nyní pokračujeme po stopách NS společně s červenou TZ. Za odpočívadlem a panelem z názvem "Výchova hospodářského lesa" a přechodem říčky Šembery začíná být cesta dobrodružnější. Stoupáme pěšinou nahoru do stráně a máme pod sebou údolí i protější stráň jako na dlani. Kolik těch balvanů se zde v údolí a ve stráních nahromadilo, to jen žasnu.
A žasnu ještě víc, když na mě začíná kapat cosi z nebe. Že by deštík?
Nechci být mokrá, a tak k velké nelibosti mého chotě zastavuju a
vybaluji z baťůžku pláštěnku. Nosím ji tam poskládanou, malou, lehkou
pro všechny případy. A poprvé mám možnost ji využít. Ono je to vlastně
igeliťák, taková plachta s otvorem jen na hlavu a ruce (asi je to pro
cyklisty). Krkolomně ale hrdě jsem si pláštěnku na sebe navlíkla a šťastná, že budu v
suchu, kráčela dál. No jo, nejen že mi ta lehká větší kapucka stále
padala přes oči, ale po pár metrech pochodu mi bylo v tom oblečku jako
ve skafandru. Nemohla jsem už ani nic vyfotit, mobil byl pěkně uschován v kapse a lovit ho přes to monstrum, to se nedalo. Zastavit a sundat si tu kazajku, no což o to, to bych chtěla, ale neodvažuju se ani pípnout. To by bylo keců, znáte to. Ačkoli už vůbec nepršelo, zvládla jsem dojít v "pláštěnce" až k autu, tam jsem ji ze sebe doslova strhla a hodila pod sedadlo a už nikdy více !
Ale zpět ke stezce. Musíme smeknout poklonu správcům stezky. Už dlouho jsme se nesetkali s tak pečlivým a udržovaným značením. A údolí Šembery je vskutku romantické a malebné.
Žádné komentáře:
Okomentovat