Načeradec-Holý vrch-Olešná

Středeční odpoledne 27.6.2018



Letní dny běží jako bystrá voda, jeden výlet střídá druhý a já nestačím zdokumentovat to, co zažívám při našich toulkách okolní krajinou. Nedá se nic dělat, budu muset být stručnější :).

Voticko ještě opouštět nechceme a tak se musíme vydat znovu po neoblíbené  silnici č. 3 blíže ke startu dnešního výletu. Posouváme se trochu dále od Votic, a to směrem k podblanické krajině. Středobodem má být dnes Načeradec (více zde) se svým okolím.






Délka výletu : cca 10 km
Stoupání :       cca 250 m








Parkujeme na Zámeckém náměstí městyse Načeradec. Najdeme žlutou TZ a po ní Pravoninskou ul. jdeme podél nízkých starších řadových domků až téměř k velkému areálu Agro Družstva Načeradec. Těsně před ním odbočíme vpravo do ulice Na Vránce, abychom prošli křížovou cestu, kterou vidíme naznačenou v mapě. Netrvá dlouho a jsme u první kapličky, po pravé straně je vidět novou výstavbu RD  Vinohrad, po levé pole a zase jen pole. My kráčíme travnatou posekanou polní cestou třešňovou alejí. Ale ne ledajakou, to je doslova třešňový ráj. Třešně všech druhů a barev, sladké, křupavé i takové, co se rozplynou hned na jazyce. Toto jsem jaktěživ neviděla. Ta alej v křížové cestě se táhla až k lesu, kdy už jsme se napojili na zelenou TZ. Nádhera, nádhera, nádhera.

Zámecké náměstí                                                                         Pravoninská ul                                                              Začátek Křížové cesty v třešňové aleji


Cesta vede nyní mírně do kopce, před vstupem do lesa unavený poutník může spočinout na kulatině a kochat se pohledem do krajiny. My ještě tolik unaveni nebyli, pokračovali jsme bez pauzy vzhůru do lesa. Křížová cesta z r. 1738 vede až na Holý vrch a momentálně se její lesní úsek upravuje. Jednotlivé hranolovité zděné kapličky svítí světležlutým nátěrem a chrání je oranžová stříška. Evidentně celá Křížová cesta, jakožto nemovitá kulturní památka, dostává nový lesk. Řeknu ti, dole si u jednotlivých zastavení křížové cesty pochutnáš na třešních, jsi okouzlen a omámen jako v ráji a ani se nenaděješ hříšníku a zdoláváš krpál, na jaký jsi dole ani nepomyslel. Pokorně skloníš při výstupu hlavu a nahoře se ti dostane rozhřešení v podobě překrásného pohledu na to zemské boží dílo.

 Před vstupem do lesa                                                                      Pohled na Načeradec                                                 Konec Křížové cesty pod Holým vrchem



 Dále pokračujeme lesní pěšinou mezi pěkně vzrostlými  jehličnany Holého vrchu.



Za rozcestníkem  opouštíme zelenou TZ a spouštíme se dolů po lesní cestě, která dostává nový háv, protože je momentálně pokrytá tlustou vrstvou štěrku a v dálce vidíme  a slyšíme těžké náklaďáky, jak asi navážejí další vrstvy. Jakmile jsme se dostali k silnici (cyklostezce č. 321), uhnuli jsme doleva a po pár metrech jsme navázali na další lesní cestu, abychom se dostali následně k polní cestě kolem Milíře. Tak jsme měli možnost projít další lesní cestu,  štěrkem pokrytou, teď pro změnu štěrkem hrubšího zrna, takže chůze nic moc. Šlapeme, vyhýbaje se nejprve hrubému kamení, později brodíce se hustou trávou a nízkým lesním porostem. Nu což, cesta na mapě značená přerušovaně se nám jaksi ztratila a ani pomocí mobilní aplikace jsme se na ni nemohli dostat.




Nějak jsme se prodrali na okraj lesa k poli makovic, ale žádnou cestu, která by nás spolehlivě dovedla dolů k Olešné jsme neviděli. Ale fotky panoramat, které jsem z toho místa pořídila, to je jistě unikát. Tady živá noha už dlouho nestála, maximálně tak traktorista, když si šel ulevit :)




Nezbývalo nám, než se podřídit přírodě a raději jsme se vrátili. Takže zase houštím a zase po štěrku a kamení zpět na cestu, které jsme se původně chtěli vyhnout. Tak aspoň bylo nějaké vzrůšo dobrodrůžo :). Když jsme se dostali na silnici a směřovali k Olešné, projelo kolem nás pouze jedno auto a jeden traktor. Obavy z provozu byly tedy zcela zbytečné. Jenže to se při plánování trasy samozřejmě neví, když tam ten terén teprve poznáváte, že ? 

Olešná, vesnička těsně u Načeradce, možná je to i jeho součást. Tady je moc krásně. Zase lavička na návsi mezi dvěma rozsochatými lípami. Příjemně jsme si poseděli, odpočali, zbaštili svačinu (teda jen já).



Ulicí Vožickou jsme pak došli na náměstí. Tady jsme se trochu porozhlédli, udělala jsem foto nejvýznamnějších staveb a památek.  


Domy podél Vožické ul. k náměstí                                                 Zámek  (Dětský domov)                                              Socha Jana Nepomuckého


Načeradec mě, musím říct, poněkud zklamal,  Na jedné straně je tu hodně stavení, které už našly majitele, jimž se podařilo obnovit  původní šmrnc těchto starých domů. Jenže co naplat,  málo udržovaných domů podél Vožické ulice a i na náměstí je stále ještě dost a chápu, že pár let ještě bude trvat než se střed obce rozjasní naplno. 






Žádné komentáře:

Okomentovat