Vrchotovy Janovice-Podolí-Slavkov

Páteční dopoledne 11.5.2018


Posledně jsem si slíbila, že se do Vrchotových Janovic na NS Po stopách Sidonie Nádherné vrátím co nejdříve, zvláště pak do zámeckého parku. Jenže jarní dny míjely rychle jeden za druhým, stále bylo co dělat a příležitost vyjet do těchto končin se naskytla až dnes. K pořízení tak pěkných záběrů jako minule mi dnes počasí nebude přát, obloha je po dlouhé době zatažená, bude však ideální pro pěší túru, neboť je po blahodárném dešti, osvobozujícím vzduch od všudypřítomného pylu.





 Našlapáno : 9 km, stoupání : 182 m




V čase od poslední návštěvy Janovic jsem si stihla přečíst knihu Aleny Wagnerové : Sidonie Nádherná konec střední Evropy, jsem tedy podstatně více obeznámena s historií zámku, parku i se samotnou osobností baronky Sidonie Nádherné z Borutína. O to více se sem teď těším.





Auto parkujeme dnes hned u silnice před vstupem do zámeckého areálu, dolní parkoviště je uzavřeno, vypadá to na opravu silnice. Vstupujeme na rozlehlé předzámecké prostranství, jsme zde jediní turisté, je ještě brzo, návštěvu infocentra si proto nechávám až na závěr výletu. Pro dnešní pěší okruh jsme vybrali opět žlutou TZ, ale opačně, tedy proti směru hodinových ručiček. Začátek trasy jsem trochu upravila, chtěla jsem co nejdříve vidět a projít se alespoň kouskem parku, proto jsme mířili nejdříve sem. Zážitek je to opravdu krásny, jen co se sem vstoupí. Najednou jsem v jiném světe, kde jsou jen vůně, zpěv ptáků a šum listí mohutných letitých stromů.

Zámecký rybník s ostrůvkem                                                      Kamenný stůl s kam. židličkami                                 Jedno z četných  zákoutí parku

Pozoruhodná koruna stromu                                                          Parková cesta k jižní bráně parku                         Jižní brána parku


Jižní bránou opouštíme zámecký park a pokračujeme po žluté TZ  silnicí. Míjíme rybník Musík, který je zrovna rekultivován. Jdeme sice po silnici, ale ačkoli je dopoledne všedního dne, provoz je velmi malý. Cesta je po obou stranách  lemována košatými listnatými stromy, které chrání před větrem a horkým sluncem. Nám dnes nehrozil žádný z těchto rozmarů, ale i tak jsem tento fakt zaznamenala jako pozitivum trasy, neboť jsem už nejednou zažila, že jak horko, tak vítr dokáží na nechráněných cestách člověka pěkně pozlobit. Záhy jsme došli k silnici č. 18 (Olbramovice-Sedlčany), tudy vede trasa jen kousíček, protože hned uhýbá na polní cestu. Tou se šlo zprvu malinko do kopce, pak už jen po rovině mezi poli. Žádná chata, žádné pastviny, jen obdělávaná pole. Nalevo za nimi by měl být zalesněný vrch Větrák (506 m n.m) a napravo je menší lesík. 



Cesta z Vrch. Janovic k hl. silnici                                               Polní cestou u Větráku                                       Na cestě před rybníkem U hajného



Došli jsme k rozcestí, kde by se podle naší mapy měla připojovat ke žluté TZ i NS Sidonie Nádherné, ale nějak se nám nepodařilo značení NS objevit. Pokračovali jsme pěknou cestou, kterou po pravé straně lemuje les Hať a zakrátko jsme se blížili k rybníku U hajného. O tom nemohlo být pochyb, neboť se tou tichou krajinou neslo hlasité kuňkání žáb všeho druhů. Takový koncert jsem snad ještě neslyšela. Manžel se přidal k nim a kuňkal s radostí jako pan Smoljak ve filmu Na samotě u lesa.
Za rybníkem jsme konečně uviděli oranžové cedulky NS a jedno ze sedmi "zastavení" s názvem "U Podolí". Pokračovali jsme kolem velké usedlosti Dvorce Podolí. Byli jsme ohromeni velkorysostí renovace statku a budování rozsáhlé koňské farmy. Stavení jsme míjeli z poměrně velké vzdáleností, takže fotky nevystihují, s jakým citem majitelé opravují. Fasáda bílá, okna lemována bleděmodrým pruhem, půdní mansardní okna v bleděmodrém provedení a dlouhé stavení opticky rozčleněno bleděmodrými obdélníky. Stejně tak upoutávají pozornost obrovské střešní plochy, kdy tmavé střešní tašky místy nahrazují tašky světlé a rafinovaně vytvářejí  trojúhelníky různých velikostí. Velmi nápadité řešení.   No a budova jízdárny - to je luxus - olalala ... :) . Ačkoli se zde stále ještě staví a renovuje, zdálo se mi, že zde vládne dohled pořádkumilovných hospodářů. Koně se zde na koňské farmě samozřejmě také pásly, fotky ale žádné nemám, náš pes by se byl velmi rád s nimi seznámil a dral se vší svou mladou silou k plotu, proto jsme tento prostor rychle opustili.


Rybník U hajného                                                                                 Dvorec Podolí                                                          Nová konírna

Za Suchým rybníkem jsme naučnou stezku na krátkou dobu opustili a pokračovali jsme stále po naší žluté TZ k rozcestí Podolí. Jde se silnicí (auto zde nepotkáš) mezi poli a odsud je překrásný výhled na všechny strany. Mé oči dostávají očistnou kúru - takové zeleně všude kolem.


Dvorec Podolí z příjezdové strany                                                         Značení NS Sidonie Nádherné                            Pohled na podolskou hájovnu



Za rozcestím Podolí se loučíme se žlutou TZ a pokračujeme po zelené TZ ke Slavkovu   (cyklotrasa 0095). Je to další úsek po asfaltované silnici, po pravé straně ji lemuje les Habrovec, po levé mladé stromky a provoz je opět nulový, takže pohoda. Po krátké době jsme zaznamenali, že se k nám zase NS Sidonie připojuje. Vyhlídka "Pod Habrovcem" nad Slavkovským rybníkem je pěkně posazena, pohledy do krajiny zklidňují. Scházíme postupně dolů do vsi Slavkov. Naší přítomnost zaznamenávají asi jen býci ( či nějaké zvláštní plemeno krav ?, zase nevím !), nepasou se, jsou líní, jen leží a čučí na nás. Míjíme zvoničku na malé návsi, stroje tu mají pěkné a velké :). 


Cesta od Podolí ke Slavkovu                                              Vyhlídka na Slavkovský rybník                                         Náves ve Slavkově


Ve Slavkově objevujeme kus Bretaně, kamenný dům,  černá střecha, bílé orámování kolem oken (při troše představivosti by to mohly být i  bretaňské okenice), jen ten komín je český - je uprostřed a je jen jeden. Tak jo, dobře, je to náš český pěkný domeček u rybníka v pěkné středočeské vísce. 

Procházíme celou tou malou vískou, opouštíme turistické značení a spoléháme nyní už jen na svou mapu a značení naučné stezky. Jdeme travnatou stezkou mírně do kopce, od mokré trávy nám brzo trochu vlhnou ponožky. Z chování našeho pubertálního psa je již patrná únava,  kouše vodítko,  nečekaně se válne do trávy a odmítá pokračovat. Lavička u "zastavení" NS nazvané "Pod Větrákem" přichází vhod a dáváme pauzu všichni tři. Mám tak čas zapřemýšlet trochu nad značením NS. Podezřívám se, že bez mapy a mého chotě, bych výlet pouze podle oranžových směrovek nezvládla. Třeba zde je pouze směrovka na Slavkov a na Olbramovice. Já ale chci do Vrchotových Janovic a jdu od Slavkova. Kudy tedy mám jít ? Cedulka to neřeší. Nebo jsem já natvrdlá ? Ale za co jsem tvůrcům naučných tabulí vděčná, tak to jsou kresby panoramat výhledu s označením důležitých míst a vrchů.  
Dále se jde travnatou stezkou k lesu, pak podél lesa a pak se musí napříč loukou dolů k posedu u lesíka.

Bretaň ve Slavkově ?                                                    Směrovka NS u zastavení "Nad Větrákem"

Tam už schovaná v lese čeká tabule dalšího "zastavení" nazvaná "Vyhlídka Struhy". Lesní stezkou scházíme poměrně prudce dolů k Vrchotovým Janovicím. Těsně před silnicí uhýbáme polní cestou k parku, jdeme po stopách Sidonie Nádherné a brzo se ocitáme u sochy a hradeb zámeckého parku. Otvíráme nenápadná dřevěná dvířka a za nimi se už rozprostírá zámecký park. Letošní teplé jaro dopřává rododendronům a azalkám bohatou květenu, vše tu kolem lahodí lidskému oku. 

    
U vstupu do severní části parku                                                          Azalky hýřící barvami                                      Zajímavý nápaditý kamenný můstek

Janovický potok v Zámeckém parku                                                     Pohled na zámek z parku                                  Zámecké nádvoří


Ještě jsme chvilku poseděli v parku u kamenného kulatého stolku a šli jsme k zámku. Já si chci opatřit nějaké letáčky a mapku stezky, ale vhodný čas jsem propásla. Pokladna měla totiž obědní pauzu. Zkusila jsem to ještě v kanceláři OÚ a pak v obchodě, ale nic a nic a nic. Překvapilo mě to. Tak třeba při příští návštěvě to vyjde a  turistickou známku si budu moci opatřit.

Otevřeně musím říct, že velkým zklamáním byla pro mě uzavřená Kavárna na cestě. Reference na ní byly velmi příznivé, to by byla ta správná tečka na závěr. Nedalo mi to a druhý den jsem zavolala na telefonní číslo uvedené u adresy a dozvěděla jsem se, že tento rok už neotevřou, neboť zájem o dobré kafe a dortíky, hlavně mimo sezónu, byl minimální a provoz se tedy ukázal nerentabilní. No prosím, a máme zase o jedno kulturní posezení méně.

Odjíždíme a já si slibuji, že se sem určitě ještě vypravím, tentokrát s kamarádkou a bez psíka a byť zámecké komnaty mě obecně moc nelákají, tak tentokrát udělám výjimku a zúčastním se prohlídky zámku a parku. A třeba to stihnu ještě na letošní Víkend otevřených zahrad.


1 komentář:

  1. Jak se ty stromy od minulé návštěvy toho kraje zazelenaly :). Krásný kraj, plno rybníků. Zámecký park vypadá kouzelně, úplně tajemně pohádkově. A navíc propojení s Bretaní, už teď se nemohu dočkat, až si pročtu Tvé články o ní a prohlédnu fotky. Zatím alespoň jeden záhadný dům s černou střechou ukrytý za rybníčkem. Co vše se skrývá v české krajině :). Jani, měj se krásně a objevuj dál tajemství a půvaby světa kolem nás.
    PS: Jen škoda těch nejednoznačných směrovek a další zkrachovalé kavárny. Já miluju zakončení výletu u kávičky a něčeho dobrého na zub, takže zklamaná bych byla převelice.

    OdpovědětVymazat