Nedělní odpoledne 11.9.2016
Dozvěděla jsem se z rádia něco nového ! Teď nemáme období babího léta, ale mariánského léta. To jsem celá ta léta netušila. Jak šly děti v září do školy, jak se jitra rosila ve studené mlze a slunko hřálo až po desáté, měla jsem jasno - je tu babí léto. Teď však nic neplatí. Děti do naší školy v obci stále ještě nechodí (škola se opravuje), noci i rána jsou teplá jako ve vydařeném létě a odpoledne třiceti stupňové vedro. Jen ten všední den se zkracuje a jeřabiny a šípky červenají. Aha, tak toto je léto mariánské :). Zalíbil se mi ten pojem.
Ve třiceti stupňovém teplu mariánského letního odpoledne a s manželovým nataženým stehenním svalem se nedá nic jiného podnikat, než jít na procházku do lesa. Mohu být ráda, že je krásně a že manžel není žádná fňukanda, vše léčí heslem "to se musí rozchodit", ale stejně hlídám krokoměr, abychom rozchození zbytečně nepřepálili.
mapka (kuk sem)
Parkujeme v Zaječicích (více zde) u vodní nádrže a jdeme asi 1 km po červené TZ po silnici do vesničky Kovářovice. Panuje tu pravé letní nedělní ticho, domácí zvířata zalezlá ve stínu, na zahradách žádný pohyb, jen psi hlídají a svým vytrvalým štěkotem oznamují příchod cizinců. Na návsi uhýbáme doleva a jdeme polní cestou ve stínu vzrostlých stromů směrem k chatám a dále k lesu Zášava.
Kovářovice-kaplička Kovářovice-domy na návsi Koně u chat
Je to jen chvilka a už jsme v lese. Přežene se kolem nás jezdec na čtyřkolce. Značku o zákazu vjezdu motorových vozidel prostě ignoruje. Vlna prachu a řev motoru zůstávají s námi dost dlouho. Ptám se, co jsme to za lidi ? Proč si to málo zeleného co máme, takto sami ničíme ? Neznám odpověď.
Kousek jdeme rovně a přicházíme na velké "náměstí". Na mapě je sice vidět, ale zdaleka tam nejsou patrné všechny stezky, kterými se lze vydat dál. A když se člověk pozorně rozhlédne, najde cedulku na stromě, že se nachází v Sokolím sedle, 463 m n.m. A pod tím motto: "Sokol sobě i tobě. Ejchuchu!" To se mi líbí, krásné, jednoduché a vtipné. Hned zapomínám na čtyřkolku.
Vstup do lesa Zášava Sokol sobě i tobe. Ejchuchu! V lese Zášava
Dnes se jen tak procházíme lesem, houby nehledáme. Víme, že v takovém suchu žádné nerostou, ale stejně si všímáme, co je kolem nás. Světle zelené plácky protínají hnědé plochy s jehličím nebo široké brázdy jedna vedle druhé jako vlny nebo třeba ty šupinky z rozmělněných šišek a pod nimi zcela tvrdé podloží. Plno balvanů, kamenů, jakoby je tam někdo pradávno rozsypal. Takto bloumaje lesem jsme přešli na druhou stranu, do lesa zv. Tejček.
Šupiny šišek Brázdy jako vlny Kameny
Pohled z okraje lesa do krajiny u Lomnice V lese Tejček Balvany
Můj pohled na krokoměr vydal varovný signál - nepřehnat zbytečně aktivitu. Ač neradi, opouštíme les a směřujeme polní cestou k Zaječicím. Naštěstí jdeme opět schováni před slunkem ve stínu stromů. Výhledy jsou krásné a žloutnoucí listy stromů a keře šípků nelze přehlédnout. Teď už se babí léto :)
Pohled na Kovářovice U polní cesty do Zaječic v loukách Za Kotlem
Žádné komentáře:
Okomentovat