Senohraby-Vávrův palouk-Čtyřkoly

Páteční odpoledne 22.7.2016

Při jednom z mých prvních výletů zapsaných na blogu jsem si u článku Senohraby zaznamenala, že by jednou stálo za to, podívat se do lyžařského areálu Vávrův palouk. Název Lyžařský areál v Senohrabech (okres Praha-východ) zní tak trošku divně, takže jaké to tam vlastně je ?  A protože jsem měla možnost využít průvodcovství svého syna, velmi ochotně jsem se přidala. Pravda, synův  původní záměr jsem zkrátila, cestu do Senohrab musel absolvovat kvůli mě vlakem :).

mapka (kuk sem)





Senohraby, ulice Ve Vilách 

Vávrův palouk, areál lyžařského oddílu TJ Sokol Senohraby. Je využíván pro běžkování (napadne-li sníh), běžecké závody i cyklozávody. Na Vávráku je start i cíl celoročně značených běžeckých tratí. Díky zázemí chaty a otevřeného volně přístupného altánu slouží pro setkávání všech sportu nakloněných příznivců.

Od palouku jsme se po značené cestě (bohužel si nepamatuju, jak byla značená ) a možná i neznačené cestě dostali k vyhlídce na vršku u Obory. Vyhlídka to byla tedy vskutku skvostná, dokonce i s pohodlnou lavičkou ve stínu u lesa. Zde nelze jinak, pocestný si musí odpočinout a obdivovat krajinu na druhém břehu Sázavy. Vidíme vršky Čerčanského Chlumu, Častovky a Vepří a zcela naproti Zádušní les nad Zlenicemi. Běžecké trasy jsou zde značeny speciálními značkami, dřevěné šipky dle obtížností rozlišené červeným nebo modrým terčem. 

Naše další kroky jsme směřovali tak, abychom se dostali k mostu nad železniční tratí Praha-Benešov. rezolutně jsem odmítla přecházet tra´t mimo přejezd, to dá přece rozum !!! Dostali jsme se nejdříve k pastvinám jezdeckého areálu Čtyřkolák. Koně tu mají nádherné, jen nevím, proč mají zcela zakryté hlavy včetně očí a uší. Jezdecký oddíl tu funguje poměrně krátce a věnují se výcviku koní, jezdců a zejména dětí. Pak jsme se dostali k mostku nad tratí a bezpečně se dostali  na druhou stranu do Čtyřkol.

Pak už to byla cesta pro mě známá, za chatovou osadou brzy následovala hlavní cesta, objekt firmy Edwin Junker s nepřehlédnutelnou zelenou fasádou a starý most přes Sázavu do Lštění. Sázava, jak je vidno, patří v tomto letním čase vodákům všeho věku i dovedností. Po levém břehu Sázavy lemovaným letním kvítím a vysokými kopřivami jsme došli domů.

A ještě nakonec musím připojit naši  hlídací želvičku u zrcadla - slíbenou fotečku pro blogérku, paní Marii N. Na jiný způsob, jak jí fotečku poslat jsem zatím nepřišla. Autorem želvičky je můj všehoschopný manžílek.