Černé Voděrady-Jevany

Úterní odpoledne 5.7.2016


Uvařit, lehce poklídit, nastříhat levanduli (letos se vyvedla) a pak hurá na další výlet do Voděradských bučin. Dnes jsme zvolili okruh z Černých Voděrad přes Jevany. Po zkušenostech s možností občersvení jsme se vybavili svačinou a pitím a psíkovi jsme dokonce vzali malou mističku, aby se mohl z nějaké té studánky také napít (nesmí přece do čisté vody studánky lozit a lemtat vodu z ní přímo) .


mapka (kuk sem)






Černé Voděrady nás přivítaly slunkem, tak jsem udělala zase pár záběrů. Šli jsme po červené TZ od rozcestníku u koupaliště k rozcestníku Černé Voděrady, tak jsme museli projít opět celou vsí.



U rozcestníku Černé Voděrady je zajímavý smírčí kříž z roku 1900, který "Ke cti a chvále Boží věnují na osvědčení své víry jinoši a dívky z Voděrad". A podle originální lavičky bych usuzovala, že voděradská mládež se zde schází  stále.



Za smírčím křížem na konci vsi jsme se vydali po červené TZ polní cestou V Loučkách a směřovali k lesům Voděradských bučin. Obdivovali jsme krásně posazený rybník uprostřed polí a luk. Z dálky jsme moc dobře neviděli, na jakém stroji se někdo prohání po vodní hladině, snad vodní skutr ?



A pak už vstupujeme do lesa. Zase vysoké jehličnaté stromy, uprostřed poměrně široká lesní cesta a po ní kráčíme my. Je horko. Zde bystré manželovo oko zahlídlo v houští hřiba a klouzka a pak ještě jednoho velkého hřiba, a tak se má čím chlubit dnes zase on. Cestou potkáváme pěší turisty a pro výletní cyklisty jsou zde asi trasy na pohodičku. Přicházíme k rozcestníku Údolí Jevanského potoka, míjíme správný, pravý  lesní tábor a rázem jsme u rybníka Šáchovec.


Pokračujeme po červené TZ, která zde vede stále lesem podél Bohumilského potoka. Po levé straně je les ohrazen, občas nás tabule informuje, že se jedná o "Uznanou oboru" (ten termín mě trochu pobavil), kterou spravuje Zemědělská univerzita v Praze, školní  lesní podnik v Kostelci n Č. lesy. Cesta tudy byla alespoň pro mě taková nudnější, stále ty vysoké drátěné ploty, to mě moc nebavilo. Navíc začalo hřmět a ve vzduchu byla cítit bouřka, v hustém lese jsme zahlédli jen výřez šedivo-černých mraků. Nasadili jsme podstatně rychlejší tempo, abychom se co nejdříve mohli v Jevanech před deštěm schovat. Rozcestník Šemrincová lávka jsme prakticky registrovali jen natolik, že máme uhnout doleva na modrou TZ.



Kdybychom tušili, že kousek za lávkou nás čeká pěkné odpočívadlo, kam by se dalo před nepřízní počasí schovat, pak by naše chůze nemusela být až tak rychlým pochodem. Ale i tak nám štěstí přálo, odbočením jsme se asi dostali mimo bouřková mračna, když jsme docházeli k Aldašínu, tak už slunko zase krásně svítilo. Aldašín se nám takto mohl představit ve své plné kráse. A že je krásný, tak to je teda fakt. Kostelík se hřbitovem jsme pozorovali jen za plotem, ačkoli se mi zdálo, že jsou vrata kostela otevřena, tak jsme dovnitř nešli. Měli jsme před sebou ještě dost velký kus cesty a mě tento letmý pohled bohatě stačil, abych si toto místo zařadila mezi ta, která stojí za to navštívit znovu. Takže příště se dozvím o historii více.



Od Aldašína k Jevanům vede cesta lesem, lemovaná lavičkami. Koneckonců je to cesta k jevanskému hřbitovu. Aldašínská ulice pak vystupuje z lesa a pokračuje kolem okázalých nových rodinných domů a sídel. No, je co obdivovat, ale mě zaujmou stejně nejvíce ty letitější jevanské domy a vily.



Dostáváme se stále po modré TZ k Jevanskému rybníku. Po mracích ani památky, hladina rybníka odráží azurovou nebeskou modř. A co to tady mají v dřevěné ohradě na rybníce? Je pln namočeného pečiva !



Za Jevanským rybníkem musíme vystoupat do kopce, abychom se dostali k rozcestníku Lenhartova deska. Zdejší  studánka a pamětní kámen jsou věnovany památce prvního lesního učitele, Václava Eliáše Lenharta. Bohužel nápis na kameni nelze přečíst, ale voda ve studánce je vynikající, soudě podle toho, kolik misek náš psík vylemtal a jak se mu pak pěkně šlo dál :).



Za Lenhartovou studánkou jsme se pak napojili opět na červenou TZ a pokračovali po NS Voděradské bučiny.. To jsou ony - nezapomenutelné.




Naše toulky jsme zakončili u voděradského koupaliště. Sice trochu unaveni, ale spokojeni jsme nastoupili do auta a frčeli dom.


Žádné komentáře:

Okomentovat