Černé Voděrady-Zvánovice

Nedělní odpoledne 3.7.2016


Návsí českých vesnic a vesniček jsou teď dočista provoněná kvetoucími lípami. Nelze si toho nevšimnout. Vábivá a omamná vůně mě donutí pozvednout zrak k majestátním staletým lípám s něžným kvítím. Letošní letní svátky (Cyril a Metoděj, Jan Hus) jsou u nás ve znamení toulek lesem. Včerejší výhledy z okolí vranovských Mačovic nás vylákaly na protější "břehy" k Ondřejovu. Původně byl v plánu sice les kolem vrchu Pecný, hvězdárna a okolí, ale nakonec jsme zakotvili v Černých Voděradech, kde jsme měli k dispozici spoustu stezek krajinou přírodní rezervace Voděradské bučiny.


mapka (kuk sem)

Tamní lesy zatím moc neznáme, a tak jsme se nepouštěli do experimentů chodit mimo turistické trasy. Navíc v přírodní rezervaci se spoustou značených tras včetně naučných stezek, to je jako bychom nosili dříví do lesa, že ? Náš okruh jsme zahájili u rozcestníku Černé Voděrady-koupaliště a vydali jsme se hned do lesa po žluté TZ. V lese jako v parku, cestička měkoučká, jéé to se mi tu líbí - jásala jsem v duchu.



A takto pěkně v pohodě jsme došli k rozcestníku Pod Kobylou. Samozřejmě jsme odbočili pár krát i trochu hlouběji do lesa, abychom zmapovali zdejší růst hub. A nic. Ale hrstičku borůvek malinkých, ale sladkých jsme do pusy našli.



Za rozcestníkem jsme se vydali kousek po silnici a zároveň cyklostezce č. 0024 směrem na Struhařov. Silnice vede krásně v lese, provoz je zde velmi malý. Pohodlně jsme došli ke křížení silnice se zelenou TZ a vydali se po ní směrem k rozcestníku Zvánovický potok. U Zvánovického potoka je okolí trochu jiné, tajemné a romantické, prostě "bučinaté". I malý ještěr na mě z trávy koukal :(. 


Mapa uvádí, že v této oblasti jsou Mlecí kameny. Ty jsme my ale neviděli, protože jsme za rozcestníkem opustili zelenou TZ a vydali se vzhůru pod Holým vrchem po modré TZ. V tom krásném lese jsem já našla takové dva hříbečky, dvojčátka. Já měla radost jako malé dítko :). Pomalu jsme došli do místa, kde les končí a sestupuje se dolů do Kádova.




Už dřívějc jsem vygooglila, že by měly být za Kádovem Lesní Lázně s hotelem a restaurací. Zajímalo mě, jak to tam vypadá, třeba by se našlo i pěkné posezení s občerstvením. Sešli jsme tedy z modré TZ a šli dolů po silnici směrem na Č. Voděrady. Nevidíme žádné ukazatelé, sestupujeme stále níž, a to už se nám zdálo nějaké podezřelé. Představa, že budu muset vystoupat celý tento kopec zpět, mě nadobro odradila od občerstvení, které by se nemuselo ani konat. Vrátili jsme se zpět na modrou značku a pokračovali do Zvánovic.

Zvánovice, to je moc pěkná vesnička. Opravdu malebná, stálo by za samostatnou prohlídku, poznat ji důkladněji. Líbily se nám staré původní domky. Kaple mezi staletými lípami je taky moc pěkně posazena. Bohužel jedna z líp nevydržela a poškodila nejen samu sebe, ale i kapli. Mají tu i parčík s lavičkami, vskutku příznivá atmosféra. Jediné, co mi vadilo, že nemají slušnou hospůdku, kde by si člověk mohl dát něco k pití a kulturně u toho posedět. Minuli jsme sice nějakou hospodu, ale tam bych tedy nevkročila :(.



Po kratičkém odpočinku na lavičce jsme si značený okruh přizpůsobili a poněkud zkrátili. Prošli jsme skrz ves Zvánovice a pak kolem chatové osady nad Třemblatským potokem došli k rozcestníku Nad Havírnou, kde  jsme se napojili na červenou TZ, za chvilku jsme byli u  k rozcestníku Pod Černými Voděrady a  pak už nás čekalo poměrně ostré stoupání k polím Černých Voděrad.



Prošli jsme po silnici středem celé obce Černé Voděrady a opět nás provázela ta opojná vůně kvetoucích líp. U budovy OÚ mají i pamětní desku, poctu B. Němcové. Zase pěkná středočeská víska a zase pocestný nemá hospůdku, kde by kulturně chvilku pobyl. Ach jo, ach jo, ach jo :)



Došli jsme ke koupališti a tady se musím Voděradským omluvit, protože zde funguje poměrně pěkně vyhlížející bistro s občerstvením. Ale jejich služeb jsme už nevyužili, všichni tři jsme byli už žízniví a hladoví a raději jsme zvolili návrat domů a domácí stravu a pohodlí :). Náš psík se pak doma takto z výletu zrelaxovával. Přiznávám,  my vypadali skoro podobně :).

4 komentáře:

  1. Jé, my jeli den po vás - ve středu - do Jevan a šli jsme malý výlet, jen podél rybníků a pak zpět lesem. Také mě zaujalo to chlebové krmítko v rybníku :)

    OdpovědětVymazat
  2. A o to je to zajímavější, že i kdybychom byly na stejném místě ve stejnou dobu, tak bychom nevěděly, že se potkala Želvička s Janinou. Má to psaní své kouzlo, co?
    Dobré jitro Marie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj :) Ale my máme navíc jednu indicii - pořádně si teď prohlížím pejska, budu si ho pamatovat :)

      Vymazat
  3. V Černých Voděradech jsme měli asi 10 let "chatrč". Ze zdejších lesů jsem byla nadšená, hrozně ráda jsem tam chodila. I u mlecích kamenů jsme několikrát byli. Pro mně to tam byla pastva pro oči, pamatuju, když jsem tam šla poprvé do lesa - těch kamenů, šutrů a balvanů, byla jsem u vytržení z té nádhery. Chodili jsme tam hodně s mamkou a Oskarem a je pravda, že jsme tam i několikrát zabloudili a nevěděli kudy kam. Jednou jsme šli jen na chvilku a kousek, to znamená bez pořádné lahve vody. měli jsme jen takovou malou, bylo vedro a samozřejmě jsme zabloudili, mně se chtělo brečet, protože jsme vůbec netušili kde jsme. Pak jsme zvonili asi u hájenky či co to bylo, paní nám dala vodu ze studny a poradila jít pořád po žluté :-). Teď už bohužel není ani chatrč ani mamka. Ale vzpomínky, ty zůstávají.

    OdpovědětVymazat