Mnichovice-NS Krásné vyhlídky

Nedělní odpoledne 22.5.2016 - Janinský výlet 


Už se stalo tradicí, že se na konci května pár cvičitelek, cvičenek a vůbec příznivců čerčanského Slavoje vypraví na výlet do přírody. A protože iniciátorkami jsme byly my tři kamarádky Jany, tak se tato akce ujala jako Janinský výlet a koná se vždy v neděli před nebo po 24.5., kdy my Janinky máme svátek. Každý rok vybereme nějakou zajímavou pěší trasu v okolí, oznámíme letáčkem na nástěnce v tělocvičně a pak už jen čekáme na místě srazu, zda se k nám připojí další nebo půjdeme samy. Samy jsem zatím ale nikdy nešly.


Letos jsme se rozhodly pro  naučnou stezku Krásné vyhlídky (kuk sem), která vede z Mnichovic přes Struhařov a Klokočnou zase zpět  do Mnichovic. Inspirací mi byl článek blogerky paní Marie (kuk sem). 
                                                           

mapka (kuk sem)











Počasí jsme si tedy moc neobjednaly. Ještě v úterý, kdy bylo 7oC, jsem se obávala, zda v takovém nečase bude moudré vůbec někam jít. V neděli nás  najednou zasáhlo horké léto s 29oC, což pro námi zvolenou trasu, kdy se jde většinou mezi poli a loukami, tedy stále po slunci, nebylo taky zrovna žádnou výhrou. No ale přírodě neporučíš. Namazané ochrannými faktory a repelenty, vybavené slunečními okuláry, upocené již cestou z domova k místu srazu, ale se skvělou náladou jsme se sešly před čerčanským nádražím v počtu 13, z toho jeden muž, což je účast vynikající.

Z mnichovského nádraží jsme se spustili (píšu měkké "i", byl s námi přece jeden muž) po žluté TZ dolů do centra obce Mnichovice. Na poměrně krátkém úseku jsme potkali již dvě zastavení NS, a to č. 1 Nádraží Mnichovice a č. 2 Mnichovické vily. Dole v Mnichovicích jsme čekali asi lepší značení naučné stezky, zde byla zřetelná pouze cyklotrasa a žlutá TZ. Měli jsme sebou i mapky, tak jsme věděli, že jdeme správně po žluté TZ směrem k Podskalí (nejstarší části Mnichovic), kde by mělo být zastavení č. 3 Zittův mlýn. Naučná stezka by si svou značku v těchto místech určitě zasloužila také.


Ačkoli jsou Mnichovice od nás kousíček a navštěvujeme je dost často, tak jsme se shodli, že tuto trasu jsme doposud nikdo nešel. Není divu, že jsme u každého zastavení pilně a se zájmem  četli informační tabule. Nutno také dodat, že za rozcestím Koloděje je značení naučné stezky již viditelné a dostatečné.



A takto se jde už nahoře nad Budíkovem, stále po slunci, naštěstí na volných pláních to příjemně profukovalo. A stále si povídáme a povídáme a povídáme .....



Výhledy ale jsou ukázkové. Zalesněné kopce Středočeské pahorkatiny na obzoru jsou jedinečné, bohužel moje foto je neumí zachytit. U zastavení č. 5- Krásná vyhlídka I je  umístěná panoramatická mapka s označením vrcholů, které turista vidí před sebou. To je moc hezky zpracované, uvítala jsem to.



Ve Struhařově u Hliněného rybníka jsme se zastavili u občerstvení, doplnili tekutiny a příjemně poseděli. Mimochodem, obsluha v bistru mě mile překvapila. Paní byla moc příjemná, ačkoli měla fofr, neztrácela ani úsměv ani ochotu. Určitě pochvala. Škoda jen, že jsem zapomněla fotit, z této části výletu mi chybí záběry, jak to? A to jsem si pívičko ani nedala.


Ze Struhařova do Klokočné je to už pak jen kousek. Jde se sice zase po slunku, ale žádné stoupání už zde není. Klokočná se mi líbí, ještě jsem tu nikdy nebyla, určitě tu brzy zavítám. Díky článku paní Marie jsem věděla, že na návsi mají keř klokočí, tak jsem ho naštěstí nepropásla, mám tedy záběr keře v plném květu.



Z Klokočné pak dolů do Mnichovic to krásně odsejpá, jde se pořád z kopce. Zastavení už jsme nestudovali tak pečlivě jako na začátku, neboť jsme zjistili, že čas hodně pokročil a rodiny nás čekají jistě už netrpělivě :). Cesta z centra Mnichovic na nádraží, tak to bylo pro mě utrpení. To je tak straaaašně do kopce, že bych nejraději zastavovala za každým druhým krůčkem. Mnichovičtí, kteří takovou cestu k rannímu vlaku do práce absolvují denně, mají můj obdiv no a jistě musí mít skvělou kondičku.


Na výletu, když nás jde celá velká parta, je jasné, že se tolik nezaměřím na své vnitřní pocity z krajiny, nemedituju a vlastně ani moc nefotím.  Pokochám se výhledy, posedím na lavičce, to ano, ale prožívám a užívám si to zcela jinak než když jdu sama nebo s manželem a psíkem. A ta pestrost a nová společenská setkání jsou na tom právě to, proč ten Janinský výlet mám tak ráda..

Tak zase za rok, těšmě se !!!! :)

2 komentáře:

  1. Přeji všechno nejlepší k svátku a spoustu takových krásných výletů!

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Marie, za přání moc děkuji. A výlety, když bude to zdravíčko, tak určitě budou. Vždyť tu je všude tak krásně !

    OdpovědětVymazat