Zbořený Kostelec u Týnce n. Sázavou

Páteční odpoledne 8.4.2016

Počasí dnes nic moc, prostě dubnové "za kamna vlezem". Jenže mě se nějak doma za kamnama dnes být nechce. Co takhle zajet do Týnce n/S na hřbitov, poklídit náhrobek, dát kytičku, zapálit svíčičku a pak se uvidí, zda se procházet nebo ne. S takovým plánem vyjíždím z domova. A musím říct, že se mi odpoledne vcelku vyvedlo. Procházku jsem nasměrovala do Zbořeného Kostelce (kuk sem), který byl ještě před několika léty pro naši rodinu  druhým domovem. Zavítat sem, to znamená oživit krásné vzpomínky, kdy děti vyrůstaly, dospívaly až dorostly :). 

Zbořený Kostelec je součástí Týnce nad Sázavou, leží na pravém i levém břehu Sázavy a obě části od minulého roku spojuje nová lávka, která slouží jen pěším a cyklistům kuk sem

Mapka (kuk sem)

Zaparkovala jsem na Brodcích u prvorepublikové vily, která teď funguje jako restaurace Brodiente. No funguje, dost odvážné slovo. Poslední dobou pokaždé, když jsem zde, tak je zavříno.

Pokračuji po cyklostezce Greenway č.11a19 směrem k továrně na motocykly Jawa. No a  koukám, jak se to tady změnilo ! Objekty po levé straně, to je obroda továrny.

Objekty po pravé straně silnice, tak tady se stále ještě zastavil čas.

Zde zapochybuji, zdravotní středisko že je schopno ještě provozu  i s MUDr. Paškem?

Když procházím podél opravené hlavní budovy, postrádám tu "vůni" obráběného kovu, šroubků a matiček, mazů a olejů. Vrátnice už dávno zmizela, nahradil ji moderní vstup s nápisem Recepce. Parta chlapů uklízí nepořádek, vyrovnává terén. Vedení továrny se asi snaží obléknout Jawu do nového kabátu, aby zase mohla reprezentovat českou motorku, a to je dobře.

A kdepak zmizely ty staré tovární budovy? Kdepak je hlavní vrátnice  a před ní telefonní budka, kde já matka sdělovala manželovi své prázdninové radosti i starosti s dětmi ? Jo, vzpomínky ...

A kdepak je ten plot plechový (nebo byl zděný ?), který se táhnul podél levé strany až na kopeček a tvořil tak úzký koridor, čímž vytvářel dojem, že kopec je prudší než tomu ve skutečnosti je. Skoro vše je srovnáno se zemí. Asi to bylo nutné, vždyť zchátralé budovy fabriky už mohly sloužit jen filmařům. Mimochodem, zde se natáčelo pár scén filmu Báječná léta pod psa. Zachovat budovy a zrekontruovat je, to by bylo asi nepředstavitelně nákladné. Až vše obroste do zeleně a bude se tu udržovat pořádek, tak to bude sice jiné, ale pěkné.

Vystoupám kopec, projdu kousek lesem a už vstupuji do Kostelce. Po levé straně Freiová vila (ještě nemají v oknech balsamínky, je na ně brzo). Nevím, bydlí tu stále paní Věra Křesadlová ?

Vystoupám panelovkou nahoru.

Pohlédnu na chatovou oblast pod lesem, pak se mé oko zahledí na známý les. Vzpomenu na chodníček mezi loukou a polem, kudy jsme chodívávali k lesu nebo dál do Pecerad.

Vracím se zase na silnici, prohlížím domky a předzahrádky. Hodnotím, co se kde změnilo a co je pořád stejné

Kostelecká hospoda U Breburdů už je zřejmě nenávratně pryč. Stejně tak klasický obchod Jednoty stavěný jako "Akce Z". Objekt je naštěstí zachován a hezky přestavěn na Hostinec u Holubů. Jen vstupní chodník z kostek je stejně nerovný jako dřív :)

Tělocvična a hřiště jsou téměř stejné jako dřív. Přibyly jen dětské prolejzačky a prostor na fotbal se změnšil. A vše, co bylo vzadu za tělocvičnou (kurt na volejbal a dětské hříšťátko) zmizelo a je tam jen tráva.

Ach jo. A ty dvě letní vilky s velkými zahradami až k břehům Sázavy. Stále chátrají a chátrají. Pročpak jim majitele nedopřejí alespoň malinkatou péči. Ptám se takto už 35 let.

Už jsem u řeky, pohlédnu na zříceninu hradu na druhém břehu (bohužel na fotce není zrovna moc vidět), vyfotím si novou lávku přes řeku (něco více o ní-kuk sem) a vracím se na silnici. 

K lávce a do dolního Kostelce jsem se rozhodla už nejít. Loni po otevření lávky jsem si projela cyklostezku č. 19 od Nespek přes Ledce až sem na kole, tak jsem na proměny zde v obci už nebyla  tolik zvědavá. Cestou zpět jsem potkala pár známých, prohodila s nimi pár vřelých slov a spokojená a taková jakoby rozveselená jsem se vracela zpět. A pak že vzpomínky jsou smutné. Naopak pro mě tedy rozhodně smutné nebyly.

Procházka vyšla nakonec skoro na 5 km a trvala něco málo přes hodinku ( 1:15 hod)