Pyšely-Dubiny-Křivský Mlýn

Nedělní odpoledne 3.4.2016

Jarní slunečné odpoledne s teplotou kolem 17 oC přímo vybízí vyrazit do přírody. Rozhodli jsme se opustit na nějaký čas lesy v okolí Krásné Hory na Vranovsku a vydali jsme se prozkoumávat lesní cesty Přírodního parku Velkopopovicko. Před pár léty jsme už tam byli, pár krásných momentek mi v paměti nadobro zůstalo, ale jsou to jen momentky. Máme teď období systematičtějšího pročesávání lesů a Velpopopovicko rozhodně stojí za to. A že jsme se cestou vůbec, ale vůbec nenudili a že jsme se parádně ucaprtali výstupy a sestupy, tak na to nezapomeneme. Velkopopovické "sjezdovce hahnenkamm" - tak té se příště věru obloukem vyhneme :)

mapka (kuk sem)











Start výletu byl na pyšelském náměstí. O obci Pyšely jsem už v jednom příspěvku psala (kuk sem). Zamířili jsme z náměstí do úzké uličky vedle řeznictví, která vede  nahoru k Loretě (modrá značka a cyklotrasa č. 0028),






Po pár metrech je pěkňoučká kaplička, u ní jsme odbočili doprava a ulicí Rádlová jsme mezi domky došli ke spoji silnice na Senohraby a napojili se opět na cyklostezku č. 0028-Krajem J.Lady.

 
 
 



Cestou mezi poli, vlevo s krásným pohledem na vrch s Loretánskou kaplí opouštíme cyklotrasu 0028 a míříme k lesu. Po levé straně jsou hustě vysazené modříny, to se často nevidí, takže to je jedna s těch momentek, které si pamatuji z minula. O tom, že jsme vstoupili do Přírodního parku Velkopopovicko nás bezpečně informuje návěštní tabulička. 





Ze strany od Pyšel nevedou v tomto přírodním parku žádné turisticky značené trasy. Lesních a polních cest je tu ale opravdu hodně. Záhy je zřejmé, že první rozcestí je zásadní pro další vývoj výletu! Poprvé (asi před 5 léty) jsme zvolili ke Křivskému Mlýnu hned správný směr, tedy cestu doprava. Podruhé (předloni) jsme zvolili opět cestu doprava, ale k mlýnu jsme se tehdy nedostali.





Dnes jsme si naprosto jistí, že cesta k mlýnu je dolů doleva a ona jediná je ta správná ! Po chvilce chůze se přesvědčíme, že jsme špatně. V dolině u meandry lesních potoků sice jsme, ale ne u těch mlýnských!







Dolní rozcestí, cesta napravo vede kolem potoka, při pohledu nahoru poznáváme strmou paseku, kterou jsme předloni museli chtě nechtě zdolat, naštěstí seshora dolů. Tak tamtudy tedy ne, to už víme. Zorientovali jsme se v mapě (papírové) a řekli si, nic se neděje, k mlýnu přijdeme tedy nikoli od Pyšel, ale od Dubin a  vydali jsme se cestou vlevo.





Po chviličce jsme se střetli se žlutou značkou. Vedla lesem nahoru, ale výstup to byl tak akorát. Zpívání ptáků, prosvitavající jarní sluníčko mezi smrkovými stromy, to vše navozuje tu správnou výletní atmosféru a jde se a ani se nedutá.






Žlutou trasu kříží širší lesní cesta a tou se vydáváme my. Opět do kopce až k louce, zde hlavní cestu opouštíme a pokračujeme rovně k druhé louce. Jsou tu pěkné výhledy, dokonce identifikujeme i věžičku Loretánské kaple, ale je moc daleko, fotka to nezachytí. 







Jdeme rovně za nosem chvilku mezi loukami a pak zase lesem tak nějak po vrstevnici a cca po 10 minutách už klesáme dolů a mezi stromy už vidíme domky ze vsi Dubiny. K nim je potřeba znovu si vyšlápnout :).







Po pravé straně míjíme v zahradě u usedlosti rybníček a hlídajícího vodníčka. Nejdeme přímo do vsí, u domu čp.84 (nebo 64?) ostře odbočujeme vpravo a polní cestou mezi loukami a ohradami pokračujeme směrem ke mlýnu.






Ohrady jsou všude kolem, poměrně velké, žádná zvířata se tam ale nepásla. 
Na kraji lesa koukáme dolů do takové rokliny a ejhle, jsou tam úplně dole dvě postavičky (muž a žena), brodící se těžkým terénem a hledající asi ústup z této oplocené paseky. No nebudou to mít lehké. To my víme, loni jsme se taky prodírali, sice jinde a  naštěstí bez oplocení :)






A konečně máme před sebou pohled na stavení u Křivského Mlýna. Poprvé jsme tady byli v době, kdy kvetly pampelišky. Nikdy nezapomenu ty překrásně žluté louky, ve svahu i v údolí. To je jedna z těch momentek, které se mi navždy vryly do paměti a jsou spojeny s Křivským Mlýnem.





Tenkrát jsem na vycházkách nefotila a dnes už také nebudu. Ha, foťák stávkuje. A to jsme konečně u Křivského Mlýna a já si mohla vyfotit ta pěkně opravená stavení, sad, rybníček s Křivoveským potůčkem. Taková školácká chyba turistky blogérky :). Nezkontroluje si stav baterie u foťáku a mobil si zapomene. Ach jo. Ach jo. Kdepak, u mlýna mi není přáno. A mimochodem, žádný mlýn jsme tam ani prvně ani dnes neviděli. Není to nějaké divné, co ? :).

Od  Křivského Mlýna jsme se vydali lesní cestou vzhůru směrem k Lipovému vrchu (375m). Jde se opět lesem po cestě s téměř parkovou úpravou a není divu, že jsme oba zasněně kráčeli vpřed, aniž bychom si všímali postranních cest. A to se nám vymstilo. Najednou cesta skončila a my se ocitli, kde jinde než u "velkopopovického hahnenkammu". Před námi dolů strž, prodrat se vlevo a vydat se nízkým lesním porostem se ukazuje neschůdné, neboť tam na nás číhala další rokle. Nezbývalo než sestoupit jako loni opatrně dolů (:. Po sestupu jsme se ocitli na úzké lesní cestě, vedoucí vlevo k dolnímu rozcestí. Náhle ukončení lesní cesty nahoře na Lipovém vrchu není na papírové turistické mapě vyznačeno. Když na to koukám teď na internetové mapě, je to zcela jasné. Nutno odbočit podstatně dříve a obloukem se vyhnout Lipovému vrchu :).

Z dolního rozcestí jsme už pak stejnou cestou jako na začátku stoupali vzhůru k modřínovému lesíku a dále k pyšelskému náměstí.

Co na závěr ? No nenudili jsme se. Nastoupali a sestoupali jsme toho dost. Ještě že jsme se po "velkopopovickém hahnenkammu" nemuseli drápat nahoru :).

Na Velkopopovicku máme co napravovat. Příští víkend se jde znovu a to by byl v tom čert, abychom nedošli k mlýnu tak, jak chceme my !!! Pokud bude celý příští týden takové teplo jako dnes, pak budu mít štěstí a nafotím celý Křivský Mlýn i s pampeliškovými loukami a zákrutami Křivoveského potoka. Jen nezapomenout vzít sebou nabitý foťák :). Júú už se těším.
















Žádné komentáře:

Okomentovat