Sobotní odpoledne 16.4.2016
Na další výlet do Velkopopovického přírodního parku jsme si museli počkat o něco déle než jsme si původně mysleli. Minulý víkend totiž počasí výletům moc nepřálo, a tak jsme se motali kolem domu a zahrady. Dnes už jsme ale na nic nečekali, ačkoli je počasí zase všelijaké. Aspoň tak moci prověřit tu nejvhodnější lesní cestu z Pyšel ke Křivskému Mlýnu. Kdyby se nám to povedlo, tak to budu spokojena. Po obědě se tedy vyjelo zase do Pyšel, tentokrát už jsme se vybavili lepší mapkou, foťák jsem taky dobila a zkontrolovala. Jenže už cestou začalo dost hustě pršet. Zaparkovali jsme proto o něco blíže k lesu, průchod Pyšely je dnes za deště přece zbytečný. Smutně jsem vytáhla z kufru auta deštník a šlo se.
Kousek za modřínovým lesem na prvním rozcestí míříme na lesní cestu VPRAVO !!! Pamatuj si to Janinko :)
Jak se ten listnatý les za 14 dní ale změnil. Zelená se, byť zatím nesměle, ještě lze rozpoznat větve i větvičky.
Stále držíme směr vpravo, nenecháváme se zlákat cestičkami doleva a z kopečka dolů. A už neprší, hurá !
Až za tímto stromem s choroši a dvěma schovkami v kmeni se cesta stáčí doleva a sestupujeme mírně dolů.
Jdeme pěknou lesní cestou pokrytou uschlým listím, vlevo máme les listnatý, vpravo jehličnatý. Asi po 15 minutách přicházíme na druhé zřetelnější rozcestíčko a volíme cestu opět vpravo. Sestupujeme stále mírně dolů, a to už víme, že se blížíme k mlýnu.
Po levé straně mijíme rozbořenou chatičku, po pravé pískový lomeček s vyvráceným kmenem. Nic hezkého to sice není, ale jako rozpoznávací záchytné body by mi mohly v budoucnu posloužit :), tak je pro jistotu fotím.
Za zatáčkou už vidíme meandry Křivoveského potoka a za chviličku už jsme úplně dole u rybníka a stavení Křivského Mlýna. Obhlížím se kolem dokola, ale mlýnské kolo nikde.
Obloha se rozjasňuje, jde se nám pěkně, a tak se nevracíme zpět, jak jsme měli na začátku výletu v úmyslu. Pokračujeme zpevněnou cestou, po levé straně potok, po pravé les. Cesta je blátivější, koukáme pod nohy, rozpoznáváme stopy aut, kol, koní, lidí ....
A najednou se před námi otevře úchvatný zelený prostor. Obrovské louky a pastviny, sem tam nějaký osamělý pahorek nebo stromkový ostrůvek. To je pro tuto oblast Velkopopovicka typické, žádná obdělávaná pole, jen louky a pastviny.
A človíček s věrným psíkem v tom prostoru takhle malinkatý !!!
Panorámata nádherná. To se nám to vyčasilo a šlapeme pěkně dál a dál. Jsou vidět Dubiny.
Jiný pěkný pohled zase na obec Lojovice, krásně posazenou mezi kopečky, před ní schovaná v údolí vesnička Křivá Ves.
Obdivujeme tu krásu kolem a ani se nenadáme a jsme u střetu s červenou značkou. Nevím, čím to je, snad těmi křivě rostoucími stromy, ale přesně toto místo poznávám, no jasně, už jsem zde kdysi byla. Můj manžel mě upozorňuje, že už prý poněkolikáte :).
Napojujeme se a po červené trase míříme mezi loukami Dubu do Zaječic. No a tady už i já doopravdy vím, kde jsem. Procházíme čtvrtí nových rodinných domků a za chvilku jsme ve středu obce, na silnici Pyšely-Senohraby
Jdeme směrem na Pyšely, sice po silnici, ale tady je minimální provoz, tak nám to vůbec nevadí. Až dnes si všimám, že je v Zaječicích kaplička. No nenápadná.
Chci odpočínout trošičku na lavičce. Jenže to tu dost fouká, tak se chtě nechtě zvedám a poslušně pochoduju vpřed.
I od silnice jsou pěkné rozhledy. V úplné dálce rozpoznáváme tři typické vrcholy Čerčanského Chlumu, Čertovky a Vepří.
Kříž u cesty nám už zvěstuje, že už jsme těsně před vstupem do Pyšel.
Žádné komentáře:
Okomentovat