Z Přestavlk do Doubravic a Bezděkova

Úterý 19.22019


Využíváme v únoru nečekaný příval slunečních paprsků a vyrážíme zase do terénu. Trasu opět vybíráme tak, abychom si užili slunce co nejvíce. Do Přestavlk jedeme autem a odtud (od družstva Agro) jdeme po svých. Známe to tady moc dobře. Jakmile mineme pár rodinných domů směrem na Hradiště, otevře se nám výhled do širokého okolí, a to do všech stran. Nikdy se mi neokouká. Dnes je vidět daleko a zřetelně až k Neštětické hoře.

Krásný vrch Vepří (481 m n.m)



Délka :      cca 6,5 km
Stoupání : cca 120 m











Pod vrchem Vepří zahlédneme malou postavu človíčka, který se chystá na paraglidingový let. Nečekáme, že se mu to povede, vypadá docela nejistě. Je sám, není to příliš riskantní ? Pozorujeme, zda se o něco pokusí. Jak jsme se spletli, uběhla chvilka a už ho vidíme plachtit. Sice brzo dopadl na rozbahněné dolní pole, ale i ta chvilka letu mu stála za tu námahu a odvahu. 


                                                               Cvičné letiště pro paragliding pod vrchem Vepří


Asfaltová úzká cesta pod vrchem Vepří nás dovede na rozcestí Hradiště/ Dubsko - Doubravice. Dnes vybíráme cestu vpravo, na Doubravice. vrch Vepří máme stále po pravé ruce. Cesta je pohodlná, nejdříve se jde docela dlouho po rovině, poté poměrně prudce  sestoupíme téměř o 100 výškových metrů do malé vesnice Doubravice I. Trvale tu žije určitě jen pár obyvatel, více tu bude chat, ale i tak je to místo jakoby zapomenuté a těžko si dovedu představit, že by se mi tady žít chtělo. 


Cesta na Doubravice I                                                                    Samota v Doubravicích I                                                Jádro osady Doubravice I


Zima, se sněhem na placinkách a ledem na zamrzlém Bezděkovském rybníku, je  tu stále s námi. Cesta k Bezděkovu skrz pole je již však zalitá sluncem a doprovázená nesmělým zpěvem ptáků a zvěstuje blížící se jaro. Bezděkov je malou a sympatickou vesničkou, přináležící k nedalekému Vranovu.  


Bezděkovský rybník na Doubravici                                              Cesta od rybníka k Bezděkovu                                Bezděkov


Od Bezděkova k Přestavlkům bychom už mohli jít po silnici, polní cesty jsou přece jen ještě blátivé. Docela se divím, že muž volí k usedlosti Kněžati cestu polní,  ale nic nenamítám.  Oj, oj, ale to jsem měla ! Cesta od usedlosti nahoru rozbahněným polem mě tedy stála sakra hodně sil. Připadala jsem si jako na bahnitém bojišti, nohy mi po pár metrech ztěžkly jako bych měla u nich uvázané železné koule. K tomu všemu jsem musela ty obtěžkané nohy dostávat krůček po krůčku vzhůru do táhlého kopce. Ach jo ! Byla jsem hotová. Silnici jsem nahoře uvítala jako nikdy předtím. Ve zbytcích sněhu, které se držely ještě v příkopech, jsem se  pokoušela odstranit kupy bahna z mých téměř zánovních adidasek, ale výsledek byl chabý. 


Mezi poli od Bezděkova ke Kněžati                                               Únorové bahenko                                                       Rybník "Zatáčka" u Přestavlk


Cestou po silnici se bahno trochu odrolilo a přischlo, nicméně plánovaná cesta navštívit rovnou po výletě  knihovnu, se musela odložit. 

                                                                           Moje krásné adidasky po výletě


Musím však  nakonec přiznat, že můj muž se ukázal jako skutečný džentelmen a ty "zaprasené" adidasky mi vyčistil a umyl do původní podoby. Díky TI !

Žádné komentáře:

Okomentovat