Z Obecnice na Tok

Pondělí 27.8.2018

Vedra konečně ustoupila, vyražíme tedy na další výlet do Brd. Už delší dobu máme připravenou a vytištěnou mapku s trasou na Tok, nejvyšší horu celých Brd a to znamená vystoupat do výšky 865 m n.m. Výjimečně to není okruh, ale tam a zpět po stejné trase, i když nějaké odchylky jsme si přece jen  nakonec dovolili. 

mapka on line (kuk sem)

Délka : 13,5 km
Stoupání : 337 m

Je krásné studené ráno, obloha bez mráčku a předpověď počasí slibuje odpoledne jen příjemných 22 oC. Takové svršky jako nátělník, kalhoty s dlouhými nohavicemi či mikinu, natož pak bundu, jsem v několika posledních týdnech vůbec nepotřebovala, lovím je tedy zespoda šuplíku. Ono totiž nahoře, na ploše u Toku, může být docela větrno a chladno. A znám se, jaká jsem zimozřivka, tak si přece nepokazím výlet nevhodným oblečením, že ? 

Výlet začínáme z naší známé Obecnice, některé úseky dnešní trasy se překrývají s naší červencovou trasou (kuk sem). Pro mě jen a jen dobře, alespoň se rozpomenu a připomenu, kde všude jsem už zanechala svou stopu.

Jdeme z Obecnice od Borku lesní cestou Sitovská, potom pokračujeme po cestě Zelená linie. Objevujeme zcela novou studánku, pojmenovanou Jedlová. Lavice u ní ještě voní novotou, voda je průzračná. Júúú, tady by bylo příjemné posezení. Jdeme však sotva 20 minut,  to na pauzu ještě zdaleka není, a tak jen chválíme správce lesa a pokračujeme. 

U Jedlové studánky

Na cestě Zelené linie zahlédneme sem tam zbytky strusky, která zde byla kdysi navážená z blízkých Kovohutí. Šlapeme si to a šlapeme, kocháme se vším, co vidíme kolem a každý po svém si meditujeme. Mě se tam třeba zcela zjevně vybavily různé vůně lesa. Dnes mi totiž voněl les  nějak jinak. To bylo asi tím čerstvým ránem. Ve stínu stromů voní vlhce, ale ne houbově. Dojdu-li na úsek prosluněný slunečními paprsky, cítím takové zvláštní voňavé, příjeně hřejivé aroma.

A jsme u další studánky - Pod Kloboučkem. Od poslední návštěvy přibyla ještě další lavice, stejná jako u studánky Jedlová. Dnes jsem se soustředila  na svatý obrázek. Posledně jsem mu nevěnovala moc pozornosti a doma jsem pak tápala, kterého svatého by mohl zobrazovat. No jasně, na bílém koni, kdo to tak asi může být, svatý Martin přece ! U kloboučecké studánky se taky moc dlouho nezdržujeme. Ale přece jen dost na to, aby manžel objevil hříbka, sláva - prvního v letošním roce.

Zbytky kovohuťské strusky                                                                 obrázek sv. Martina U Kloboučku                       studánka Pod Kloboučkem

Dále jdeme po cestě Obrázecká, poté zahybáme u dřevěného hříbku ostře vpravo a po červené TZ jdeme přímo ke Kamenným schodům a stoupáme a šlapeme schůdky. Pamatuju si je dobře z minula. Vyjdeme nahoru na cestu k modré TZ, odfrkneme a postupujeme dál po modré TZ, brzo jsme u seníku pod Tokem. Myslím, že výstražné tabulky se zákazem vstupu jsou zcela nové, minule tady ještě nebyly. Za seníkem pokračujeme po červené TZ . Nyní vstupujeme na úsek, který je pro nás zcela nový, vede totiž rovnou na Tok, a to zcela nenápadně, ale stále táhle vzhůru až k dopadové ploše. Na ploše je zase zcela jiná vůně, prosycená teplem, vřesem, keří brusinek a borůvek. Uvědomuji si, že vlastně vidím prvně brusinky na keři. Ochutnávám, jsou sladce trpké, malinké, dobré a zdravéééé. U nás v Beskydech brusinky nerostly, jen borůvky. 

U seníku pod Tokem                                                                                             Na dopadové ploše Tok                                   

                                                                          

Na přístupové cestě k vrcholu Tok

 Na vrcholu Tok  

Ačkoli jsme cestou nepotkali živáčka,  zde na Toku se nás střetlo najednou suma sumárum sedm. To je jasné, každý si to tu chce užít a pobude chvilku déle, dá pauzu, vyfotí se u kamenného mužíka a až poté jde dál. Stejně tak i my. Bylo pravé poledne a ve vzduchu už bylo cítit pěkné teplo. Většina svršků skončila v batohu, meteorologové tedy moc přesně pohyb front  nezanalyzovali.

Bylo mi zde na ploše strašně hezky, cítila jsem se plná energie a měla jsem sto chutí pokračovat po červené TZ dál. Cesty Dřevěnka, Travěnka a Aliance, to bychom taťko ještě mohli dát, ne ? Taťka je však realista, zná mě v tomto ohledu moc dobře a proto podobné výstřelky zarazí hned u zrodu. A tak se šlo poslušně po stejné cestě zpět. Byla jsem tomu nakonec i ráda, protože jsem měla pohodu a čas se zastavit tu u vřesu, tu u kapradí či najít a zobnout malou brusinku či borůvečku. 

Brusinkový keř                                                                                         Vysoké kapradí                                              Brusinky

Před sestupem Kamennými schody nás operativně napadlo, že bychom mohli vyzkoušet  lesní cestu Obrázecká, která byla velmi pohodlná a brzo jsme se octli u rozcestí ke  Kloboučku. Tady byly opět zcela nové dřevěné lavice a ty jsme zde vyzkoušeli opravdu důkladně,  tedy vlastně jen já.

U Obrázku                                                                                 Hřib u odbočky ke Kamenným schodům                Odpočívadlo mezi stromy

Ty lavice jsou tak důkladně vymyšlené a propracované, no prostě nemají chybu, i když ?... ještě opěradlo ? :). Děkuji všem,  kteří  lavici vymysleli, vyrobili a pro nás turisty osadili.

Já se na jednu z nich pěkně natáhla, ruce si dala pod hlavu a hleděla s úžasem nahoru. Jak mi zde bylo krásně božsky, si jistě ráda připomenu aspoň pohledem na fotky, když to v reálu nepůjde.

 

Jdeme dál zcela vycházkovým tempem, užíváme si vše, co nás zde obklopuje, dýcháme vzduch do foroty. To mi připomnělo příbramského dědu, který vraceje se z lesa říkával, že je zcela otráven kyslíkem.

Kousek před výstupem z lesa jsme uviděli na stromě nenápadnou dřevěnou cedulku se směrovkou U Fabiána. Vydali jsme se tímto směrem, mimo cestu,  zvědaví, co zde objevíme. A hle, další nově upravená studánka. Opět velmi působivé místo. 

Směrovka k Fabiánové studánce                                                      Cestou ke studánce                                                     Nová studánka U Fabiána

A u kolika studánek jsme vlastně dnes byli ? Počítám-li správně, pak u třech - Jedlová, Pod Kloboučkem a U Fabiána. Moc bych si přála, ať ta průzračná voda vytéká a zůstává i pro další a další generace.