Z Poříčí n. Sázavou přes Bukovanskou cestu a Svárov

Sobota 16.2.2919


Že by už předjaří ? Teploty posledních tří dnů nad 10 oC, modrá obloha a hřejivé sluneční paprsky by tomu už nasvědčovaly. Sněhová peřina, kterou nás letošní zima na začátku února obdařila, roztála na sluncem ozářených místech strašně rychle. Na polních cestách a stinných místech se sníh ještě stále drží. Co by, připomíná nám, že je stále únor a zima zdaleka ještě nekončí. Ať už zima s mrazem a sněhem ještě přijdou či ne, je krásné, že nám alespoň na pár dnů umožnila opustit teplo domova na trošku delší dobu a podniknout vycházku o trochu delší než tomu bylo v posledních dnech. 
Vybrali jsme si známou trasu z Poříčí n/Sáz. přes Bukovanskou cestu ke Svarovskému rybníků a pak dolů k Sázavě. Pro počasí, jaké teď máme, je totiž naprosto ideální. Jde se téměř stále po sluníčku, človíčka se potká jen málokdy a rozhledy na naší posázavskou krajinu jsou úžasné.



Délka trasy : cca 7 km
Převýšení   : cca 85 m









Na Bukovanské cestě (cyklotrasa 8223), často místními nazývané bukovanským tankodromem, se sice musíme vyhýbat  obrovským loužím,  ale díky četným dírám je zde zaručeno, že auto nepotkáme. Cíleně sem přijíždějí jedině modeláři letadel řízených rádiem, aby vyzkoušeli a potěšili se tím, co dokázali vyrobit. A potěší i nás, protože pohled na modrou oblohu a na ní se klouzající letadélka je také pro nás zážitkem.


Pohled na modelářské letiště                                                               Letí ... koukej ....                                              Po bílém únoru pole sílí ...


Sníh se drží na placinkách i cestách u svarovských chat. Svárovský rybník je pokryt ještě ledem, ale nám se slunce opírá do zad a krásně prohřívá záda.To se to krásně šlape.


Placinka na Pasekách                                                                 Chaty na Svárově                                                Svárovský rybník


Náš okruh dosahuje druhé poloviny a pak už jen šup po strmé cestě dolů k Sázavě. Pak nás čeká úsek po Pražské ul., ten nemám moc ráda, nějak mě nudí, nemám co okukovat. Je to snad jediné místo v Poříčí, které mě moc nebere. Naštěstí se brzo objeví silueta Kostela sv. Petra a Pavla, a to už je jiná báseň.


Od Svárova po modré TZ                                                        Sázavské nábřeží podél ul V Koutech               Kostel sv. Petra a Pavla    


Žádné komentáře:

Okomentovat