Z Obecnice na Klobouček-Ohrádku-Třemošnou

Pátek 20.7.2018  

 

Pokračujeme v jednodenních výletech do Brd. Ve středu jsme byli bez psíka. Dnes ho bereme sebou. Shodli jsme se, že neděláme žádné dálkové pochody a měl by tedy výlet zvládnout. Lidí se tam nepohybuje moc, nikoho obtěžovat tedy nebude a zvěř rušit také nebude, protože jde na vodítku pod naší kontrolou. 



Délka : cca 14,5 km
Stoupání : cca 420 m

Dnešní výlet, jehož hlavním cílem byla hora Třemošná, jsme naplánovali z --> do  obce Obecnice (více zde)Zrovna obecnický les byl tím lesem, který mě, už co by mladou paní a mámu, nadchnul svou nevšední krásou. Dlouho jsem tu nebyla, změnilo se to tu hodně ?




Obecnice je poměrně rozsáhlá, mé vzpomínky se vážou na místa u octárny a Obecnického potoka. Tamtudy ovšem naše dnešní kroky nepovedou. Manžel vybral trasu sice na Klobouček, ale ze strany, které se říkává U Vojáka. Parkujeme tedy na samém okraji Obecnice, v části Borek, abychom to do lesa měli co nejblíže. Počasí nám  dnes rozhodně přeje. Je jasno a teplo tak akorát. Začínáme lesní cestou Sítovská, přecházíme Albrechtický potok a dostáváme se na Zelenou linii. Charakter lesa je mi známý a příjemný. Nenacházím se zrovna ve stadiu stresu či nějakého životního karambolu, mé duševní rozpoložení je v rovnováze, ale i tak zde cítím, jak se celá uvolňuji a mé myšlenky se soustředí jen na to hezké, co vidím a vnímám kolem sebe.


Začátek cesty Sítovská                                                                     Albrechtický potok                                                    Psík se zdá být spokojený




Lesní cesta Zelená linie je pokrytá štěrkem, nápadně zbarveným do červena, klidně by ji slušel název "Linie Červená " . Kámen pochází z nedalekého Lomu pod Červeným vrchem a na zpevnění cest v části Středních Brd se používá často. Zelenou linií dojdeme až na její konec, kde se napojíme na červenou TZ a asfaltovou cestu Kloboučecká.

Krása lesa                                                                                       Začátek cesty Zelená linie                                        Nápadné zbarvení povrchu cest


Kousek za rozcestníkem Pod Kloboučkem vidíme v lese po pravé straně studánku se stříškou. Jdeme se samozřejmě k ní podívat. Okolí studánky U Kloboučku je moc pěkně upraveno, je zde dřevěný posez, malá vodní nádržka. Voda v přepadu je průzračně čistá, k dispozici je i porcelánový hrnek (doma mám stejný :). Krásné místo k nedělní procházce a odpočinku. Nechybí ani svatý obrázek, ale památku kterého svatého představuje, tak to nepovím. Je připevněn na stromě dost vysoko, nedokážu písmena rozluštit.


Studánka U Kloboučku



Za studánkou pokračujeme po cestě Obrázecké. Červenou TZ necháváme zabočit doprava, my pokračujeme stále rovně. Po chvilce se objevuje cesta vzhůru k vrchu Klobouček (703 m n.m). Stoupáme a naší metou je osamocený listnáč. Vrchol nenápadný, bez vrcholové značky, jen mapa ukazuje, že jsme na něm.  Mýtina, kamenitý terén, osamocený dub propletený jeřabinou, suché zbytky lesních porostů. Pod námi skalnatá prudká strž dolů a výhledy do nebe.


Výhledy z lesa do lesů                                                                      Cesta k vrchu Klobouček                            Na Kloboučku


Z Kloboučku se vracíme zpět na červenou TZ, jdeme nejdříve po rovině, příjemnou lesní stezkou. Postupně se terén zvedá, přibývá kamenů a cesta se zužuje do pěšiny. Stoupáme Kamennými schody a ačkoli je výstup dost prudký, vyjdu je celkem v pohodě, což mě potěšilo, kondice se asi lepší.  Vycházíme u rozcestníku se stejným názvem Kamenné schody, kde se červená TZ stýká se značkou modrou.

Aspoň dřevěný :)                                                                              Cesta v sedle a pěšina před Kamennými schody              
  

Pokračujeme po trase obou značek (červené i modré) směrem k Seníku pod Tokem. Divím se, proč je cesta po pravé straně ohraničena valem z kamení. Za ním se nachází dopadová plocha Tok, do které je i dnes zákaz vstupu. Manžel mi vysvětlil, že ty kamenné vály slouží jako ochrana proti šíření požáru, vždyť i ta cesta je pojmenována Požární pás.  Jo, má to logiku :)  



Kamenné schody                                                                         Rozcestník Kamenné schody                                           Cesta Požárním pásem  



Záhy se dostáváme k Seníku pod Tokem. Je to velmi pěkné místo, svádí k posezení, to jo, ale ani ve snu by mě nenapadlo rozdělat stan a bivakovat si tady, natož ještě rozdělávat oheň a připravovat si baštu. A četla jsem, že se to tady stává dost často. Nikdy nepochopím, proč jsou někteří z nás tak neukáznění. Pokračujeme dále po modré TZ až k rozcestníku Pod Tokem, kde uhýbáme doleva na zelenou TZ. Turistická trasa se po malé chvilce připojí k Buršovské  lesní cestě a tou se rovně za nosem dostáváme až k rozcestníku Obecnické sedlo. Cestou je skutečně co pozorovat a obdivovat.

Seník Pod Tokem                                                                            Albrechtský potůček (asi)                                           Brdská scenérie



V těsné blízkosti křížení Buršovské s cyklotrasou č. 8198 a u rozcestníku Obecnické sedlo nacházíme přístřešek s posezením, s velkou chutí si zde děláme pauzu. Zaznamenáváme, že cyklotrasa je poměrně dost frekventovaná, tolik lidí jsme doposud neviděli. My pěšci naštěstí pokračujeme po zelené TZ,  značené také jako Třemošenská cesta,  a zde jsme zase sami.


Přístřešek u Obecnického sedla                                                   Žízeň všech je veliká                                                        Cesta Třemošenská



Na Třemošenské cestě už nejsou tak zřetelně dlouhé rovné úseky, jdeme velmi mírně do kopce, občas se nám průsmykem naskytne výhled do příbramského kraje. Míjíme Malou Ohrádku a Ohrádku (747 m n.m), celkem nenápadné kopce, nejsou nijak v terénu označené, registrujeme je jen z mapy. Na Tředmošenské cestě jsem si povšimla častých ptačích budek připevněných na stromech. Takový strom je označen oranžovým kolečkem. Znalec asi zná důvody, proč zrovna v těchto místech se ptákům dostává takové péče. No nic,  to jen že si všímám, noo -:)

Na Třemošenské cestě                                                                         U Ohrádky                                                                Jedna z ptačích budek


Před rozcestníkem Nad Slaninou se připojuje k zelené TZ i modrá. my se ještě nějakou chvilku držíme zelené TZ, tu opouštíme až u rozcestníku Pod Třemošnou. Zde se podle mapy napojujeme na modrý miniokruh Orlov-Třemošná. S postupujícími kroky se terén mění, přibývá kamení, borůvčího porostu a kapradí, známka toho, že se blíží vrchol. Cesta připomíná úzké kamenité koryto.


 Rozcestník Nad Slaninou                                                                 Před výstupem na vrchol                                            Cesta k vrcholu Třemošné


A jsme tu. Pokořili jsme další brdský vrchol ! Na Třemošné (779 m n.m) najdeme triangulační bod s návštěvnickou knihou, do které se pečlivě zapisujeme. U samorostu s jehlanem z kamení se pěkně vyobrazíme. Býval tu i přístřešek, ale ten je prý přemístěn k rozcestníku Nad Slaninou.  A doma jsem se dočetla, že kdysi dávno (r. 1927) tu bývala triangulační věž vojenských geodetů. Plánovalo se  také s vybudováním kamenné rozhledny i horské chaty. Cílové dopadové plochy byly blízko, takže z realizace sešlo. A já myslím, že je to tak i dobře. Současná malá volná plošinka na vrcholu zcela postačí, z jejího náměstíčka vedou uzoučké pěšinky mezi borůvčím. Jinak je vrchol zalesněn, což koneckonců v Brdech není nic neobvyklého. Krásně je tu.

Rozcestník Třemošná vrchol                                                           Třemošenská vrcholová plošinka                         Vrcholová kniha



Výhledů bychom se měli dočkat u Kazatelny, na kterou nás spolehlivě  dovede modré turistické  značení. Lesní cesta je úzká, vede mezi vzrostlými stromy, není nouze o odkryté kořeny. Pokud by bylo po dešti, pak by to chtělo více opatrnosti. Mírně sestupujeme. Tato místa jsou nejspíš více navštěvována, což soudím podle odhozených papírových kapesníků u pěšiny. To je velký nešvár, proč to děláme ? ! Po chvilce máme před sebou skalnatou plošinu třemošenské Kazatelny. Pravda je o něco menší než na Plešivci, ale neméně zajímavá. Naskýtá se nám výhled do širého kraje,  identifikujeme nejdřív Příbram, Březové hory a díky kreslené panoramatické mapce umístěné na pultíku se zorientujeme, kde je Šumava, kde Českomoravská vrchovina a kde komíny temelinské elektrárny. Posadíme se na lavičku, a to já už nic neidentifikuji, jen se zasním pohledem vdál a vnímám jen zaoblené pahorky na obzoru a nebe poseté bílými mráčky.


Pěšina ke Kazatelně                                                                     Na Kazatelně                                                                Výhledy z třemošenské Kazatelny



Opouštíme Kazatelnu a po modrém značení sestupujeme lesní cestou směrem k rozcestí Pod Malou Třemošnou (644 m n.m). Zde modrý místní okruh opouštíme, a zatímco on vede do Orlova, my směřujeme k Oseči.

Nězné kvítí zvonku lesního                                                            Cesta od Kazatelny dolů                                        Rozcestník Pod Malou Třemošnou



Opouštíme les, jdeme jen po jeho okraji. A kocháme se, nalevo les, napravo louka a před námi v dolině první osečská stavení, v dálce oblé zalesněné pahorky a slunečné nebe nad námi. Náš psík miluje polní travnaté cesty, to se najednou sklátí, říkáme tomu že hodí "nejmara" (naše pojmenování přišlo spontánně, inspirováno předstíranými fauly fotbalisty Neymara). Bohužel, na momentky nemám nadání, nestačila jsem zatím nikdy to psí válení zachytit. Najednou bum, převal na záda doprava a doleva a po chvilce už způsobně leží, vyčkává a tváří se jakoby nic. Je to ještě pes-dítě, no :).
                                                                  Pohledy od lesa na Oseč                                                                                      Psík v pohodě, únava žádná



Přicházíme do vsi Oseč,  do Obecnice už nejdeme po modré značce, ale odbočíme na silnici doleva. Cestou manžel vzpomíná na časy svého mládí, jak tady na rohu U Vojáka stávala strážní budka a u ní držel stráž skutečný voják, v munduru a s puškou. Jenže on prý často byl viděn spíš než na stráži u budky v přilehlém příkopu, jak si tam protahuje tělo a chrní. Ani na chvilku nepochybuji, jaká to musela být pro malé kluky atrakce. Oba se tomu smějeme. Vzpomínky na dětství se mému muži vrací a vypráví dál.  Studánka jo, ale tak blízko tady žádný dům nestál a tady jsme čutali  mičudu, jé a tady stále stojí ten domek s velkou zahradou, kde bydlela obecnická babička a děda, než se přestěhovali dolů do vsi. To už sedíme v autě, cestou necháváme ještě chvilku vzpomínky doznít, ale už za Příbrami se probereme do reality a slibujeme si, že další brdský výlet bude určitě co nejdříve.



Pohled na Obecnici od Oseče                                                    Vstup do lesa, kde bývala strážní budka                            Dům, kde bydleli prarodiče



Nedávno jsem četla v rukopise připravovanou knihu mé kamarádky Kláry Gočárové a dovolila jsem si, abych mohla ocitovat pár jejich vět, kterými svým dětem vysvětluje, co je to duch lesa. Hodně se mi líbí. Vystihuje, co sama v lese také cítím, ale neumím to tak hezky říct, tak si vypůjčím její slova :

" Co je to duch lesa ? Nevím přesně. Také nevím, jestli se ptát CO nebo spíš KDO. Duch lesa se dá uchopit smysly a srdcem, ale ne rozumem. Je cítit ve vůni šišek, vidět ve sluníčku, co tančí po mechu. Je slyšet v šumu větru a zpěvu ptáků, dá se ochutnat v malinách  a cítit konečky prstů, když se dotknete kloboučku hříbku. K duchu lesa se sice můžete hodně přiblížit, ale nejdůležitější je věřit v jeho moc. " 

A kromě toho, v Brdech vládne Duch Fabián !!!





Žádné komentáře:

Okomentovat