Poříčí nad Sázavou - lednově mrazivě krásné

Páteční odpoledne 27.1.2017


Už bylo načase vymazat rest z minulého roku a opět navštívit  Pořící n. Sázavou. Při mé poslední vycházce, za krásného listopadového dne, mi došla baterie ve foťáku a já nedokázala zdokumentovat vše, co mě v Poříčí vždy nadchne. Obloha je dnes stejně krásná jako v onom listopadovém dni, mráz ale o hodně stupňů přitvrdil a kolem dokola všude leží běloučký sníh. Hodinová procházka jihovýchodní částí Poříčí byla tak akorát.













Zaparkovala jsem auto u Kostela sv. Havla, prohlídla si hřbitovní náhrobky, faru, pročetla letmo nástěnku římskokatolické farnosti a protože se dovnitř do kostela mimo bohoslužby nedostanu, ukončila jsem návštěvu poloostrova mezi potokem a řekou a pokračovala dál k OÚ.

                    Kostel sv. Havla                                                                Vstup ke kostelu                                                           Budova fary


Budova OÚ je dle mého soudu velmi vkusně opravena a krásně zapadá do okolí. Trošku jsem tu kolem prošmejdila a nyní se už nadobro okloňuju od Čerčanské ul a jdu stezkou podél řeky. Mijím  pomník, památku padlým v 1. sv. válce a jsem u soutoku Konopišťského potoka a Sázavy. V jiném ročním období tudy jezdívám na kole, a tak až dnes jsem se u soutoku zastavila. Zamrzlé koryto potoka a ledem a sněhem pokrytá Sázava zde dnes vytvářejí pozoruhodnou křizovatku cest.  


                   Budova OÚ                                                            Soutok Konopišťského potoka a Sázavy                               Památka padlým v 1. sv. v.


Je tu krásně, sníh tlumí vše, co kolem halásí a pomalu se blížím ke Kamennému mostu Františka Josefa I z r. 1850 (on totiž císař přejel tento most jako první, proto nese jeho jméno). Na začátku a i na konci této stezky se musím vždy zasmát cedulce, která upozorňuje, že cesta je "vhodná i pro maminky". Vypadá to, že my, maminky, jsme chráněným druhem, ať nám je let kolik chce :). Je to takové milé. A nedávno jsem se z webu filmových míst dozvěděla, že se po této stezce procházeli pánové Preiss a Matásek, když řešili zapeklitou vraždu v "Případu pro malíře". Třeba zde časem přibude i cedulka s nápisem "Cesta vhodná i pro filmaře" :)


         Kamenný most přes Sázavu                                              Stezka podél Sázavy                                               Na stezce pp. Preiss a Matásek       
                                                           

Stezkou podél Sázavy pokračuji ještě kousek směrem k Lutovu, ale brzy si uvědomím, že nejsem zde v létě na kole, ale pěšky v mrazivém lednovém odpoledni a že na tak dlouhou procházku to asi nebude ten správný čas, proto dělám čelem vzad a jdu zpět na hlavní silnici.  Koukám na staré budovy podél cesty a říkám si, jak my tady v Česku dokážeme svou snahou o modernizaci doslova zhýzdit stoleté stavby a jejich prostranství. Zkrátka, něco přistavíme, něco barevně zkrášlíme ... nu což, takoví už jsme :(


                                 Směrovky v obci                                                      Dům s barokním štítem                                                 Domy v Pražské ulici


Chvilku stoupání Pražskou ulicí a jsem u železničního přejezdu. Vydávám se doprava nahoru Žižkovou ulicí. Tudy podél železniční trati jsem ještě nikdy nešla, tak jsem zvědavá, zda lze tuto část nějak vhodně obkroužit. Inu, nikoli. Vracím se tedy zpět a zastavuji se u Žižkova památníku. Keř se kolem něj tak pěkně rozrostl do šířky i výšky, že mám co dělat, abych rozluštila nápis. Snad tam stojí : "Na paměť Žižkova vítěztví v Poříčí ". Datum se mi však  nedaří přesně zjistit, 15 (19?). 9.1420. Jo jo, tudy šly dějiny národa. Dávám si domácí úkol: něco se o tom vítězství dozvědět více. A zde je vygooglený výsledek : Pomník je z r. 1924 a připomíná vítěznou bitvu Jana Žižky v noci 20.5.1420 nad vojsky pánů ze Šternberka, Dubé a dalších.


Pohled z hlavní cesty na Chlum                                           Památník Žižkova vítěztví v r. 1420                                        Rozluštím datum bitvy  ?

                              
Přecházím železniční trať Čerčany - Týnec n/S - Praha a hned za trafikou mířím po chodníku do vršku  ke Kostelu sv. Petra. Procházím bránou  a najednou se ocítám o pár století zpět. Obklopena kříží a náhrobky hřbitova stojím zde vedle románských zdí kostela v posvátné úctě. Už skoro tisíc let sem chodívají lidé, aby svěřili Pánu Bohu svá přání, radosti i životní strasti. Děkuji předkům i současníkům, že se nepokusili tato místa "modernizovat" a ponechali je v této podobě. Nejsou zde žádné okázalé náhrobky, žádná výzdoba, jen železné zrezivělé či kamenné  kříže. Toto nevšední místo okouzlilo také filmaře, protože si vybrali  hřbitůvek pro natáčení seriálu "Cirkus Humberto". Dovnitř kostela z 11. st. se samozřejmě dnes nepodívám, ale slibuju si, že zde zavítám na bohoslužbu. Prý je vnitřek kostela velmi chudý, což se u katolických kostelů často nevidí.


    Starý hřbitov u kostela sv. Petra                                          Kostela sv. Petra (11. st.)                                            Obraz ze 4. dílu Cirkusu Humberto


S trochou nostalgie opouším kostel a hřbitov a mířím vstříc současnosti, k dětskému hřišti. Je postaveno hned u Jednoty. Jsou tu pěkné dřevěné prolézačky, pár laviček. Ale co to je před lavičkou ? Vypadá to jako šlapadélko. A funguje? Zvědavost mě nenechala v klidu, prostě jsem to musela zkusit. A fakt, při sedu na lavičce si položíte nohy na šlapadlo a prostě točíte. Vypadáte, že  jen tak sedíte a lelkujete, ale omyl - vy procvičujete dolní končetiny ! No není to skvělé ?


 Skvosty na dětském hřišti



Opouštím hračičky a mířím Benešovskou ul. ke Konopišťskému potoku, ještě ohlédnutí na románský vršek, neboť tyto pohledy mě snad nikdy neomrzí.

Pohled na kostel sv. Petra  od vstupní cesty,                                            od  dětského hřiště                                                 z Benešovské ulice

 


Procházím pod kamenným mostem (z r. 1857) a jdu stezkou podél zamzlého potoka. Voda pod jezy není stojatá, a tak se naskýtá úchvatná podívaná. Dávám fantazii zelenou a spatřuji všelijaké obrazce, které mráz a sníh dokážou vykouzlit. Po levé straně míjím areál zdejší základní školy. Ale co nevidím ? Ona je nějaká jiná, vyšší, taková divná. Aha, tak to bude přístavba,  stejně jako v Čerčanech a Pyšelích. Děti zřejmě přibývá, nároky na tělocvičny, šatny, jídelny jsou větší, a tak se vesele přistavuje.  

                        Kamnenný most                                                                K   onopišťský potok                                                    Nová podoba ZŚ


U železničního viaduktu a za ním je voda potoka již klidnějš a led už je pevný. Zimním radovánkám školáků takové počasí svědčí. Vřískají, smějí a radují se. Už je slyším za třicet let říkat svým dětem : "To tenkrát za našich mladých let, to mzlo a sněhu bylo, jeeejda ". :)
Přecházím po lávce přes potok do ul. Bálkovické a vidím už siluetu věže farního chrámu sv. Havla.

                       Viadukt pod žel. trati                                                     Zamrzlý potok                                                           Bálkovická ulice

A krásné procházky je konec :)

1 komentář: