Pyšely - kolem dokola

Úterní odpoledne 14.6.2016

Včera jsem zavítala do naší místní  knihovny a zcela náhodou mi padla do oka útlá knížečka od Jiřího Chvojky, Krajem domova ( Pyšely na starých pohlednicích a fotografiích). Nakoukla jsem dovnitř a hned jsem měla inspiraci pro můj další výlet do Pyšel. Vzala jsem to pěkně klikatě a kolem dokola Lorety,  Zámku a Dětského domova až z toho bylo 6 km.



mapka (kuk sem)











Auto jsem si nechala u Sokolovny a vydala jsem ulicemi Pod zahradami  (pod farou a kostelem) a U sadu k vyhlídce na konci Husové ulice (TZ žlutá směr Gabrhele).  Že je tu taková milá vyhlídka se smírčím křížem a lavičkou, to jsem už věděla z dřívějška, ale naproti přes ulici jsem zpozorovala pamětní kámen s nápisem "Na památku předání půdy drobnému lidu 28.X.1924" . Tak to budu muset ještě dovypátrat, proč a nač a čí půda se předávala. Pokračovala jsem pak po žluté TZ a hleděla vlevo do krásné otevřené krajiny Posázaví.



Žlutou značku jsem opustila před jejím vstupem do lesíka a vydala se vpravo do kopce polní cestou k vrchu Loreta. Ke kapli jsem ale ještě nešla, to bych musela lesem a k tomu jsem neměla dost odvahy, proto jsem udělala jen takovou kličku ulicí Pod Loretou a sešla dolů zpět do ul. Husovy, do staré části Zakouty (ten název jsem zjistila z té útlé knížečky). Domky směrem k náměstí jsou tu z větší části ještě původní ze začátku 20. století nebo i starší. Poznala jsem je i na těch starých pohlednicích v knížečce. Mají své venkovsko-městečkové kouzlo a babičkovský tón tomu dodávají i kytičky na parapetech oken takřka u země.



Došla jsem k náměstí a vydala se po modré TZ vzhůru k vrchu Loreta. Nejdříve mě vítá malá kaplička a pak už se stoupá a stoupá alejí k velké kapli a nahoře mě vítá  socha sv. Vojtěcha.



Usedla jsem si na jednu z četných laviček, nechala jsem se pohltit tichem tohoto místa, kde je jen  ptákům dovoleno zpívat a pozorovala krajinu ticha a klidu kolem dokola. Pohoda.


od Lorety-Pyšely a Chlum
od Lorety -Pyšely a Posázaví
Pohled od Lorety na Ondřejov

Jak praví autor té útlé knížečky, Loretánská kaple střeží tento kraj už od r. 1699 a hřbitov přibyl k ní v r.
1789. Některé náhrobky jsou toho důkazem.



Od kaple jsem pak šla po čerstvě vyasvaltované cestě uprostřed polí a octla jsem se v části zvané Na Košíku. Sešla jsem na silnici od Zaječic a minula dům, který mě vždy zaujme. Vždy hádám, komu a čemu kdysi asi sloužil. Je opuštěn, ale jakoby stále vyzývá, pojd´te děti, pojďte se učit. No a večer jsem se pak v té útlé knížečce dočetla, že to byla kdysi židovská modlitebna a škola s německým vyučovacím jazykem. Po tolika letech a stále to z ní tak nějak vyzařuje. A nic na tom nemění ani fakt, že tam jeden čas ( 20.-40. léta) sídlil ústav pro chov a výcvik psů četnictva. Vlastně taky se tam učilo :). Prý tam byl i pamětní kámen vlčáka Arca, ten jsem ale nikde neviděla, třeba příště. No a za chviličku jsem už byla na náměstí u sochy sv. Jana Nepomuckého (r.1760)



Nikdy jsem ještě nebyla v areálu zdejšího Zámku, nyní Domova pro seniory. Ctila jsem asi pokyn na  cedulce, že objekt není veřejnosti přístupný. Nebo jsem  mezi seniory ještě nechtěla? :) Dnes jsem se ale odvážila, konec konců jsem už také senior :). Chci jen do parku, tak snad tam můžu. Navíc v prostranství dvora zámku probíhají intenzivní práce na rekonstrukci sousedního objektu, tak jsem nebyla nijak nápadná a mohla jsem si to pěkně všechno projít a prohlédnout. Park není nijak velký, ale stromy - tak ty toho pamatují hodně. Líbilo se mi tam. Prý tam bývala ve 30. letech také ozdravovna pro nemocné jeptišky.



Prošla jsem parkem nahoru k vršku a vydala se lesní cestičkou k Dětskému domovu. Areál s budovou z roku 1913 z díla architekta V. Beneše sloužil od začátku  jako Útulek sv. Josefa pro sirotky a opuštěné děti. Je celý oplocen a kolem dokola jsou vzrostlé stromy, takže budovu není skoro vidět, žádné foto se proto nekonalo. Obkroužila jsem  celý areál cestičkou podél plotu a vyšla na silnici, tentokrát od Senohrab. A tou pak opět na náměstí -  pokolikáté už dnes?

Už byl čas na odpočinek, a tak jsem si chvilku poseděla na zahrádce pekárny-cukrárny u čajíku a borůvkového  koláčku a koukala dolů do dvorků starých pyšelských domků. No a pak už úzkou uličkou zpět k sokolovně, a poznávací procházka po Pyšelích byla u konce.


3 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Jak jsem ještě následně zjistila, dům bude mít brzo nějaké využití. Něco se vevnitř nepatrně děje, možná renovuje. Doufám jen, že nadále bude kolemjdoucím našeptávat to, co doposud našeptává mě.

      Vymazat
    2. Dobrý den, pokud Vás ještě zajímá, proč je v Pyselich pametni deska na předání půdy drobným vlastníkům, dovoluji si Vás pozvat na přednášku o první pozemkové reformě,která se bude konat zítra na Obecním úřadě v Nespekach od 17 hodin.

      Vymazat