Kovářovice - Lomnice- V Tejčku - Krámský - Zaječice

Nedělní odpoledne 19.6.2016

Vlčí máky kvetou a houby prý rostou, hlásí v rádiu a píší v novinách !!!. Vášniví houbaři ani jejich znalci nejsme, ale když už do lesa jdeme, tak se po nich samozřejmě porozhlédneme a když něco najdeme, pak chtě nechtě, i té houbařské vášní podléháme. 

Pro naší dnešní vycházku jsme si vybrali další část Velkopopovického přírodního parku, a sice od Kovářovic přes Lomnici k rozcestí V Tejčku a zpět přes Krámský a Zaječice.

mapka(kuk sem)                                     

V té samé části Velkopopovicka jsem byla na procházce už ve středu s kamarádkou Ivou a moc se mi tam líbilo. Měla jsem dojem, že se jde rovinatým terénem a skoro pořád v lese. Tak jsem to manželovi před dnešním výletem také malovala. Jaký to byl ale klam ! Obě si rády u šlapání povídáme, takže nějaké to stoupáníčko zřejmě ani nevnímám a cesta mezi poli mi vůbec dlouhá nepřišla. Když jsme dnes od Kovářovic mírně stoupali polní cestou po červené TZ, manžel neříkal ještě nic, ale stoupání za Dolní Lomnici k lesu po modré TZ už mu přišlo docela vtipné a že jsme do lesa vstoupili až po 3,5 km chůze :), tak to už pochyboval, zda ho vedu stejnou cestou jako ve středu kamarádku Ivu :)

Kovářovice, to je taková malebná milá vesnička za Zaječicemi, pár domů kolem návsi, které dominuje zvonička s kapličkou, a to je vše. Jdeme po červené TZ polní cestou, míjíme velké pastviny, pasoucí se koně a stáj a v ní hříbátko. Vlastně jsem hříbě ještě z takové blískosti neviděla, překvapilo mě, jak má veliké a vyboulené oči.

Stoupání na "náhorní plošinu", pěkné výhledy napravo i nalevo (vida-zase náš Chlum)  a slunko začíná pěkně hřát. A už se odkrývá pohled na Lomnici a klesáme k rozcestníku Dolní Lomnice.

V Dolní Lomnici uhýbáme z červené TZ vlevo a napojujeme se modrou TZ, která je současně NS Krajinou barona Ringhoffera. Vystoupáme ulicí Do Horní mezi domky (původní venkovské se nám líbí o hodně víc než nové "rezidence") a jsme nahoře u kříže a lomnické zvoničky. Pak ještě kousek cestou mezi poli a už je tu cedulka oznamující vstup do přírodního parku. Před vstupem do lesa jsme si odpočinuli ve stínu stromu na lavičce, já snědla svoji svačinku a pokračovalo se dál. A konečně tu byl ten mnou opěvovaný les, parádní lesní alej, občas lemovaná  vonícími smrkovými klády. My jsme ale každou chvilku od hlavní cesty scházeli hlouběji do lesa a mapovali houbářský terén. A pár houbiček bystré naše očko i našlo.

Byl konec víkendu, přesto jsme potkali několik pěších návštěvníků a ještě více cyklistů. Usuzuji proto, že tato část Velkopopovicka je více vyhledávaná, odsud je to do Velkých Popovic nebo Brtnice jen kousíček. Za rozcestím V Tejčku jsme zamýšleli pokračovat do Brtnice po zelené TZ (už jsme i kousek nakročili), ale pohled na hodinky, krokoměr a kupící se mraky v dálce u našeho Chlumu nás trochu usměrnil, a proto jsme se raději rozhodli sejít po silnicí podél lesa do Krámského.

Krámský je také malou vesničkou, jen pár domů, žádný obchůdek ani hospůdka. Ale některé domy jsou tedy vystavními vilkami, řekla bych skoro rekreačním střediskem. Prošli jsme cestou až na druhý konec vsi a došli jsme k mému již známému rozcestí U Dubu ( Lojovice-Křivá Ves-Krámský-Zaječice). Nás čekaly Zaječice, ale předtím jsme museli zdolat ještě dlouhou louku po sluníčku a do kopečka. My jsme se zapotili, jen co je pravda, a náš vlčák už vláčel jazyk skoro až po zemi :). Rádi jsme plácli sebou do autíčka a jen co jsme dojeli domů, začalo vydatně pršet. Ani jsme si nestačila zrelaxovat své uondané nožky po túře v mé oblíbené houpačce. Ale nezmokli jsme a houbičky taky nějaké máme :)