Jak jsem tak dnes po obědě odpočívala a s nadějí vyhlížela sluníčko, zda vykoukne z té podzimní mlhy, přemýšlela jsem, kam bych si tak dnes mohla udělat procházku, abych to neměla pořád stejné kolem dokola mého domova. Cítím, že potřebuju nové podněty. Hlavou se mi v tom poobědním dřímání honily všechny možné varianty, až se ukotvily u jedné, a to u Senohrab.
Zjistila jsem totiž, že si je nějak neumím vybavit. Poslední léta jsem tudy projížděla pouze autem, a to ještě asi díky nějaké uzavírce na silnici č. 3 do Benešova. Taky jsem tu jednou u místní školy vyzvedávala kamarádku Kláru, když se ji porouchalo auto. Jo, pozor, něco přece jen vím. Velký objekt hotelu Sen tu je, to vím docela přesně, kde se nachází. Jo a taky jsem tu byla jednou při obhlídce rodinného domku avizovaného k prodeji v realitách. To už bylo ale hodně dávno, a že bych si z toho něco pamatovala, tak to ani náhodou. Strašně si je pletu se sousedními Mirošovicemi.
Zjistila jsem totiž, že si je nějak neumím vybavit. Poslední léta jsem tudy projížděla pouze autem, a to ještě asi díky nějaké uzavírce na silnici č. 3 do Benešova. Taky jsem tu jednou u místní školy vyzvedávala kamarádku Kláru, když se ji porouchalo auto. Jo, pozor, něco přece jen vím. Velký objekt hotelu Sen tu je, to vím docela přesně, kde se nachází. Jo a taky jsem tu byla jednou při obhlídce rodinného domku avizovaného k prodeji v realitách. To už bylo ale hodně dávno, a že bych si z toho něco pamatovala, tak to ani náhodou. Strašně si je pletu se sousedními Mirošovicemi.
Tak to musím změnit, řekla jsem si. To je přeci ostudné, že se v této blízké obci ležící na železniční trati Praha-Benešov a téměř u sjezdu z dálnice D1 nevyznám. Rozhodnutí tedy bylo učiněno. Jede se do Senohrab. Předem jsem se ještě podívala na mapku, trochu si dopředu promyslela trasu, což bylo žádoucí s ohledem na mé dost chabé orientační schopnosti v terénu. Vstala jsem tedy hbitě, připravila si vše potřebné k výletu (včetně malé svačinky), připnula krokoměr a nastartovala mé autíčko a cca kolem jedné hodiny odpolední jsem vyrazila. Slunko se již proklubávalo, hned bylo přívětivěji a těšila jsem se na nové zážitky.
Zaparkovala jsem mé autíčko na parkovišti hotelu Sen. Od areálu hotelu jsem se vydala úzkou asfaltovou cestou, která zprvu lemovala frekventovanou silnici č. 3 a vedla dále velmi mírně do kopce k lesu Ježov. Vydat se tímto směrem mi přišlo výhodné, slunko se už sice vyklubalo, ale zima byla dosti citelná, vzduch se ještě nestačil ohřát. Čím výš se budu pohybovat, tím více sluníčka načerpám. Nechtělo se mi hned vejít na hlavní silnici Senohrab a sestupovat dolů. Ono totiž obec Senohraby, podobně jako Mirošovice, to je pořád nahoru a dolů, a to tak že dost ( teda aspoň dle mého odhadu).
Došla jsem k lesu, uhnula jsem doprava a ulicí Na Ježově jsem Pokračovala dál. Překvapení se dostavilo, nečekala jsem, že po pravé straně dolů do stráně uprostřed zahrad budou takřka schované rodinné vilky. Zaujaly mě zejména kované ploty, omšelé zelenavé, ale tak nějak duchem doby. Utkvěly mi v paměti. Na konci ulice stál opuštěný objekt s nápisem Motel Ježov, přál si kdysi asi lepší osod. Pak se cesta stáčela bohužel hodně dolů, nezbývalo mi než pokračovat po ní. Sice tam byla i krásná stezka lesem, celá pokrytá podzimním spadaným listím, která nevypadala, že bude klesat hned tak prudce, ale po ní jsem se sama jít neodvažovala. Jednak nevím, kam vede dál a jednak jsem trochu strašpytel. Zdravý rozum zvítězil nad lákadlem a sešla jsem tedy dolů po cestě. Inu, příští výlet, pokud budu mít k sobě parťáka, může vést zase jinudy, tedy tudy.
Jdu ulicí U Višňovky a U Tunelu až k viaduktům, nad kterými vede železniční trať. A ejhle. Toto místo jsem poznala ! Vždyť my jsme tady tudy šly na našem výletě s holkama z cvičení. Vždyť mám tady z toho místa - lavička a rozcestník - dokonce v albu fotku. No teda, je dobré si tato místa znovu objevovat.
Pod viadukt se mi jít nechtělo, nebudilo to ve mě moc důvěru, okolí působilo dost opuštěně a jak už jsem se zmínila, docela se sama bojím. Otočila jsem se tedy čelem vzad. Vyšlapala jsem kopec nahoru ulicí U Tunelu a U Transformátoru ( tudy vede cyklostezka č. 0030 Krajem J. Lady).
Pak jsem odbočila do dlouhé ulice Sokolská a pěknou, ale krátkou alejí jsem došla k místnímu fotbalovému hřišti. Tam to bylo celkem milé, bylo tam i pár laviček k posezení.
Pohled k Sokolovně kazil jakýsi nevzhledný obchůdek-konzum, zda byl v provozu či nikoli - těžko říct. Minula jsem Sokolovnu, přečetla nástěnku - copak asi senohrabští sportovci podnikají - a pokračovala jsem dál ulicemi obce.
U jednoho domku v Sokolské ulici jsem si povšimla avíza služeb krejčové. To se moc často nevidí. Musím si to zapamatovat. Všude jsou kadeřnicko-kosmeticko-relax služby, ale krejčová-šití na zakázku - to byla příjemná a možná i užitečná změna.
 |
| pohled na Ježov |
Pohled k Sokolovně kazil jakýsi nevzhledný obchůdek-konzum, zda byl v provozu či nikoli - těžko říct. Minula jsem Sokolovnu, přečetla nástěnku - copak asi senohrabští sportovci podnikají - a pokračovala jsem dál ulicemi obce.
U jednoho domku v Sokolské ulici jsem si povšimla avíza služeb krejčové. To se moc často nevidí. Musím si to zapamatovat. Všude jsou kadeřnicko-kosmeticko-relax služby, ale krejčová-šití na zakázku - to byla příjemná a možná i užitečná změna.
 |
| alej u hřiště |
Dále jsem došla na Hlavní ulici, prošla kolem základní školy, zdravotního střediska, zabočila jsem několikrát i do přilehlých bočních uliček, které končily většinou jako slepé. Minula jsem postupně Obecní úřad, Základní školu, Hasičskou zbrojnici, Zdravotní středisko, Restaurace U Andělů. Prohlídla si ve středu obce Památník, Kapličku a Zvoničku - hlavní to asi symboly na návsí obce. Škoda, že všechna tato místa jsou v těsné blízkosti Hlavní ulice, takže chybí takové to klasické náměstí. Ale toto je pro středočeské obce poměrně časté a typické.
Procházka to byla vcelku příjemná. Nešlo si nevšimnout, že se zde kolemjdoucí pěkně vzájemně pozdraví. Milý a sympatický poznatek, ne všude se s tím setkávám.
 |
| střed obce |
Došla jsem takto pomaličku zpět k hotelu Sen. Hned u parkoviště se nachází příjemně vypadající obchůdek-samoobsluha U Elišky, tak jsem nakoukla. Zda-li přítomná mladá prodavačka byla onou Eliškou, to netuším, ale nabízela mi hned u vchodu vše co mohla, zejména pak výborné klobásky. Jenže co já- dietařka s klobasami, že. Ačkoli byla velmi vstřícná, tak něco mi nesedělo, nějak divně vstřícná. Nebo jsem už tak zmatená já sama, že už v dnešní zakaboněné době nedokážu ocenit zcela nezištnou úslužnost prodávajícího? Přece jen jsem si u ní ale něco koupila, zahlídla jsem malou skleničku brusinek a ty jsem zrovna potřebovala.
Před odjezdem domů jsem trochu u auta váhala, zda-li se mám v restauraci hotelu Sen zastavit na čajík a něco malého k němu. Nakonec jsem tak učinila a nelituji. Ačkoli je prostředí restaurace uzpůsobeno spíše obědům a večeřím, nevybízí zrovna ke kavarenskému nicnedělání, posezení u okna s výhledem na terasu však bylo velmi příjemné a klidné. V restauraci v tuto dobu odpolední hodinu téměř nikdo nebyl. Pohled na koruny stromů přiléhajícího lesa mě přímo nadchl a naladil svými barvami smíšeného podzimního lesa.
Objednala jsem si čaj Gilles Tee, mají ho tady výborný, je podáván v pěkné keramické bílé čajové soupravě. A k tomu jsem si ze sladké nabídky ( bábovka, hraběnčin řez, tvarožník) vybrala hraběnčin řez. Řeklo by se jablková buchta s ořechy a droběnkou, ale způsob jejího podání, to bylo vončo. Krásně ozdobeno, na talíři kromě tří kousků hraběnčího řezu ještě jahůdka, malinký kopeček šlehačky a lístek máty, decentně pokapané karamelovým sirupem - no zkrátka výborné. To byla skvělá tečka pro můj dneší výlet.
Kolik jsem ušla dle mého přítele krokoměru ?
4,20 km/ 6145 kroků/60min čisté chůze a spáleno 234 kcal
Co bych měla vidět příště až zavítám do Senohrab ?
- Na Ježově navázat na turistickou značku a k viaduktům dojít lesem
- Viadukty projít do druhé části Senohrab
- prohlédnout si zříceninu hradu Ježov
- Dojít k Hrušovu
- prohlédnout si senohrabské nádraží
- dojít k běžeckému lyžařskému areálu Vávrův palouk
.