Vygooglila jsem na mapě obec s náměstím, s historickými budovami, kde by bylo možné udělat menší pěší okruh a pak usednout na čaj do útulné kavárníčky. Čajík se sladkým hraběnčiným řezem minulý týden jak vidno vyvolal nový apetit. Volba dnes padla na Jílové u Prahy.
Opět jsem vyjela autem, zvolila jsem trasu přes Kamenici, jenže bohužel, za Těptínem (snad to byl Těptín) byla uzavírka a ukazatel pro objížďku jsem nezahlídla. Ukazalo se zase, že cestaři nebrali ohled na orientaci žen řidiček. My to prostě nevidíme a basta. Otočila jsem to tedy zpět na Kamenici a už nic nevymejšlela, zvolila směr Jesenice a pak uhnula na Jílové. Pěkná zajížďka, jen co je pravda. Měla jsem si vzít navigaci, první etapa mého výletu se mi tedy jaksi nevyvedla. No nic, nebudu si přece výlet kazit hned na začátku, vždyť jsem si tak prohlídla krajinu a obce, kterými jsem už dlouhou dobu neprojížděla, což je přeci také pozitivní.
Do Jílového jsem dorazila kolem půl druhé odpoledne. Auto jsem si podle plánu nechala na placeném městském parkovišti na náměstí jak jinak - Masarykovo. Město Jílové má podlouhlé náměstí, v jeho středu lze parkovat a je průjezdné pro auta. V tomto odpoledním čase byl provoz poměrně silný. Hluk z aut byl ještě umocněn aktivitou cestařů, kteří zde opravovali či zhotovovali chodníky.
Slunko, které mě provázelo po celou dobu jízdy autem, se nyní zcela ztratilo. Jako by šlo vše proti mě. Odhodlaná ničím si nekazit náladu jsem obešla náměsí dvakrát kolem dokola. Pěkně opravené historické stavby střídaly nevzhledné, tmavé domy neurčitého stylu. Stejně tak na mně zapůsobily obchůdky, které nelákaly jen tak nakouknout dovnitř a porozhlédnout se. Neměly turistce jako jsem já co nabídnout. Suma sumárum - žádné nadšení se nekonalo
Náměstí plynule přechází v parčík u kostela sv. Vojtěcha, kde se honila a hlučela školní mládež, čekajíc zřejmě na autobus. Zaregistrovala jsem zde takovou malou budku s knížkami, které byly volně k zapůjčení. No vida, přece jen něco zajímavého a nápaditého. Pročetla jsem si letmo nástěnku u Obecního domu. Stále jsem se rozhlížela po nějakém rozcestníku nebo ukazateli, který by mě nasměroval na naučnou stezku, kterou jsem si doma vyhlídla na mapě a po které jsem měla v plánu se projít. Ale kdepak, vše někde skryto a utajeno, aby náhodný návštěvník musel pátrat a pátrat a hledat. A to já dokonce věděla, co chci najít. Pokud bych se tady ocitla bez předchozího studia webowých stránek, tak bych se zde na místě neměla šanci se dozvědět kudy kam. Nicméně, vzdávat se nebudu, ačkoli mé počáteční nadšení pomalu ale jistě vyprchávalo, což lze přičíst i horšícímu se počasí a mírnému pobolívání dásně po čerstvě vytržené osmičce.
Obešla jsem kostel římskokatolické církve na náměstí a vydala se úzkou uličkou do kopce k věži dalšího kostela. Byl to kostel církve husitské. Pak jsem kolem nákupního střediska/pošty/restaurace prošla opět na hlavní třídu s naměstím. Konečně jsem si všimla směrovky s nápisem "Park" a tak jsem zajásala, že mám vyhráno. A dokonce jsem najednou u budovy regionálního muzea a infocentra objevila i značku pro naučnou cestu, která vedla právě k tomuto parku. Bezvadné. Sice to nebyla ta naučná stezka, kterou jsem měla v plánu projít (Jílovské zlaté doly), ale tím jsem se už netrápila. Branou Muzea jsem prošla do prostor, kde se rázem vše zklidnilo, podzimní tichá atmosféra se dostavila. Jenže netrvala dlouho, v zápětí se opět objevila skupinka pokřikujících teenagerů a klid byl tatam.
Stezka byla značena jako naučná, červeno-bílou barvou. Žádnou uvítací tabuli s návěštím obvyklým pro náučnou stezkou jsem nespatřila. Po asi 100m cesty parkem se cestička stočila doprava k nějakému zchátralému velkému objektu, pak vedla nahoru kolem kup se štěrkem nebo hlínokamením - těžko říct. Nahoře se mi však již dostalo krásného výhledu do okolí. Z jedné strany lesík, z druhé strany široké louky, kde se pásli koně. Tak tato trasa dál už mohla být tou pravou pro výlet. Chyběly však ukazatele, jak je okruh dlouhý, nahoře foukalo a moje osmičková dáseň taky dávala o sobě znát. Vydala jsem se tedy po stejné trase zpět a slíbila si, že až se příště do Jílového podívám, neměla bych na tuto stezku zapomenout. Začátek trasy sice neoslnil, ale další úseky by návštěvníkovi mohly poskytnout pěknou túru s hezkými výhledy.
Cestou zpět kolem těch nevzhledných kup s kamením a zchátralého stavení jsem si se smutkem uvědomila, jak tady u nás neumíme uchopit vše pro turistiku tak, jak to umějí v sousedním Německu nebo Rakousku. Městečko podobného rozsahu by za hranicemi bylo vyšperkováno, všude by bylo uklízeno a čisto, obchůdky na náměstí by byly krásně a hřejivě osvětlené, výlohy by návštěvníka lákaly ke vstupu. Informační tabule by přehledně i takovou neorientovatelnou osůbku jako jsem já, dovedly na místa, která stojí za to vidět a kterými se městečko může pyšnit. Tady se však nic takového nekonalo a mohlo by, o tom jsem přesvědčená.
Jeden trumf jsem si ještě ponechala nakonec, snad mě nezklame. Mělo to být posezení v kavárně-galerii na náměstí. Objevila jsem ji kupodivu celkem snadno, vstupní vzhled mě ale opět nijak neoslnil. Ale abych jen nekritizovala. Rezervy ve vybavení, osvětlení tu jistě jsou. Obsluhující paní byla však nadmíru milá, čajík vynikající a sachr dort čertvý a moc moc dobrý. Je zde pár stolečků vepředu, pak následuje ještě zadní trakt s pianem a dalšími místy k posezení. Avizována galerie je tak trošku všehochuť - keramika, korálky, drobné šperky. Tochu mě zaskočilo, že obsluhující paní mi nedokázala sdělit jméno autora nabízené užitkové keramiky ( mimochodem moc pěkné, dva malé kousky jsem si zakoupila). Zřejmě je to jediný podnik tohoto druhu v centru Jílového, v nekuřáckém prostředí se tu stejně jako já zastavily maminky se svými dětmi k posezení u dobré horké čokolády, čaje či kávy. Spokojeně jsme tam vypadaly všechny. Díky Jílovému za tento lokál.
Na to, že jsem jen tak bloumala kolem a kolem a nešla žádnou určitou trasu,
tak jsem ušla
3,13 km, 4730 kroků, 50 minut čisté chůze a spálila jsem 180 kcal
Co si zapamatovat pro příští návštěvu Jílového
- mít sebou partťáka, abych se nebála jít lesem a opuštěnými místy
- nejdříve navštívit infocentrum u Muzea na náměstí a vyžádat si plánek města včetně okolních naučných stezek, osobní návštěva infocentra může leccos vysvětlit, co jsem nenašla
- projít naučnou stezku za muzeem - pastviny, Boží skála (menhír)
- projít naučnou stezku Jílovské zlaté doly (rozhledna Pepř)