Nedělní odpoledne 2.4.2017
No prosím, a pak že mi ty narcisky nikdy nevykvetou !!!
Jaro se o tomto víkendu skutečně už nedalo přehlédnout. Udeřilo doprovázeno slunkem a modrou oblohou v plné síle svých vůní, pučení a bzučení. Každý příchod jara vnímám jako zázrak, uchvacuje mě ta neúnavná schopnost přírody rodit nové a neposkvrněné. Vlévá i v nás každým rokem naději v čistotu žití a bytí. Vyzývá i nás něco nového, krásného a dobrého vytvářet. Podaří se nám ?
Jako správní majitele zahrady (schválně nepíšu "zahradkáři", protože k tomu mám já osobně ještě hodně daleko) jsme věnovali pár prosluněných víkendových hodin úklidu, sázení, hrabání a vertikutaci . Zbytek už ale patřil té trošce lenošení na houpačce a krátké vycházce do našeho krásného okolí. Minulé jaro jsem prvně navštívila Farmapark v Soběhrdech a pamatuji se na krásné výhledy na okolní vrchy a uvnitř nich schované dvě malé vísky, jedna s takovým těžce vyslovitelným názvem Phov a druhá s výstižným názvem Mezihoří. Tak jsme zamířili na vycházku právě tam a bylo vskutku z čeho se radovat a co obdivovat.
mapka (kuk sem)