Sobotní odpoledne 14.7.2018
Dnes volíme k procházce opět okolí Ondřejova. Není důvod, proč se sem nevracet. Malebná středočeská obec s četnými, pozoruhodnými památkami a s pěkným okolím. Je tady stále co objevovat, poznávat a vzdělávat se.
Délka trasy : cca 7,5 km
Stoupání : cca 230 m
Začínáme opět na náměstí, kde parkujeme ve stínu lip u kostela. Dnes si stihnu vyfotit pozdně barokní stavení fary, jejíž chloubou je jistě mansardová střecha. Minule jsem zapomněla :(.
K lesu se dostáváme opět Fričovou ulicí.
K lesu se dostáváme opět Fričovou ulicí.
U rozcestníku Ondřejov-hvězdárna volíme žlutou TZ směrem k vrchu Pecný. Jdeme kolem areálu Astronomického ústavu, kde to vypadá jako v parku. Upravené cestičky, posekané travnaté plochy, zdravé solitérní stromy, to vše svědčí o tom, že se ústav starostlivě a s hrdostí stará o svěřený fond nejen po stránce vědy, ale i přírody. Pan Frič, pokud se dívá z nebe, má jistě velkou radost.
Kolem areálu Astronomického ústavu
Jsme u cesty, vedoucí na vrch Pecný, děláme si malou odbočku od žluté TZ, abychom dobyli ten nejvyšší vrchol okresu Praha-východ, měřící 545 m. A ejhle, aniž bychom se namáhali výstupem, čeká nás překvapení, před námi se objevuje plot a uzamčená vrata. Z cedulek se dočítáme, že je zde zřízena Geodetická observatoř, která není volně přístupná. Pokud se ale předem domluvíte, je návštěva možná. My jsme udělali, pravda-trošku smutně, čelem vzad a vrátili se na žlutou TZ.
Stezky nad Pecným a Skalkou
V místě, kde se značená trasa stáčí na západ, opouštíme žlutou TZ a pokračujeme kousíček po cyklostezce č. 0023 (Krajem J. Lady). Z ní pak odbočíme doprava na neznačenou lesní cestu, kterou se dostáváme na modrou TZ. Potom kolem vrchu Skalka (516 m n.m), stále po modré TZ dojdeme na rozcestí v Kostelních Střimelicích.
Po cyklostezce U Skalky Pohled na Kostelní Střimelice
Nahoře nad Střimelicemi je moc pěkné vyhlídkové místo. I posezení tam je, takové originální, nyní již sice poněkud zdevastované, ale kdysi asi bývalo moc pěkné.
Vyhlídkové místo nad K. Střimelicemi Ukazatel modré TZ v K. Střimelicích Vilka u silnice na okraji obce
Chvilku jdeme po modré TZ silnicí směrem na Ondřejov a pak uhýbáme doleva na lesno-polní cestu k Seradovskému potoku a rybníku. Netrvá dlouho a zase se napojujeme na modrou TZ. Cesta není zrovna pohodlná, nízký porost a otravné mušky a pavoučci mi nedělají příjemno ani na duši, natož na těle. A navíc, od manžela se mi dostává poučení, že jsme už tudy kdysi šli, což mi na náladě nepřidává, neboť si zase uvědomím, jak málo se v kraji vyznám. Doufám, že trasy těch výletů, které si od jisté doby zapisuji do blogu, si budu pamatovat lépe, jinak už bych byla zcela marná :)
V Seradovském údolí
Až za notnou chvíli mi dochází, že tou polní nepříjemnou kamenitou cestou, táhnoucí se hodně nahoru od rybníka až k Ondřejovu, jsem už určitě šla :).
Pohled od Seradova do krajiny Příchod k Ondřejovu Seradovskou ul
K náměstí v Ondřejově jsme dnes přišli z opačné strany, tak jsem měla možnost zaznamenat pár dalších pamětihodností či pozoruhodných stavení. A je jich tady skutečně dost. V samotném Ondřejově jsem nebyla poprvé a až nyní si uvědomuji, jak je tato obec hezká a kolik zajímavostí se zde najde. Třeba takové půdní větráky ve tvaru zvonu na jednom z barokních statků nebo tématicky natřené lavičky, inspirované vesmírem a astronomií u Památníku padlým.
Barokní statek Jeden z domů na náměstí Socha sv. Ondřeje
Památník padlým ve válce Tématická lavička (Fáze měsíce) Kmen vzácné malolisté lípy
Už jsme prošlápli okolí od Ondřejova na sever, severovýchod i severozápad. Střídali jsme cesty asfaltové, lesní a polní. Střídali jsme také lesy, se stromy
listnatými, jehličnatými i smíšenými. Střídali jsme i trasy, turistické,
cyklotrasy i neznačené cesty. Zbývá se podívat do krajiny na jih od Ondřejova, no a také uceleně a komplexně do areálu Astronomického ústavu. To až zase při příštích vycházkách.
Obyčejná česká malebná krajina. Není to ta oslnivá krása, žádné strmé skály či obrovské vodní plochy jako v jiných koutech světa. Je ten náš kraj takový nenápadný, milý a svým způsobem idylický. Snadno dostupný, protkaný poli, lukami, lesy a množstvím cest. Stačí se rozejít a koukat kolem sebe. Máme vlastně velké štěstí, že můžeme v tak bezpečné a úrodné krajině žít, toulat se a nacházet drobná dědictví minulých generací. Přeji další příjemné vycházky, hlavně bez té otravné malé havěti, co dokáže zkazit veškerý dobrý dojem z procházky. Celkově mám ale tu naši malebnou krajinu moc ráda. Pohled na ni neomrzí. Krásné dny přeji :).
OdpovědětVymazatZdeňko, ty jsi to tak pěkně popsala! Přesně tak to cítím i já, když se tou naší krajinou procházím. Přeji, aby i druhá půlka prázdnin kráčela ve stejném duchu jako u vašich toulek Moravským krasem.
OdpovědětVymazat