Nedělní odpoledne 22.7.2018
Ondřejov potřetí. Dnes se vydáváme na západ, do údolí Šmejkalky a k vrchu Hlavačov (455 m n.m).
Délka trasy : cca 7 km
Stoupání : cca 250 m
Pro počáteční úsek naší dnešní vycházky manžel zvolil konec trasy z prvního výletu. Asi mě chce zkoušet :) Ale tady mě na švestkách nenachytá, radarovou louku pod Astronomickým ústavem si pamatuji moc dobře, ono se mi tady líbilo a to se v mé paměti uchovává do jiné přehrádky, do té důležitější. Na červenou TZ jsme se napojili až v Nušlově ul, tou jsme sešli dolů k ondřejovské pile. Potom kousek po silnici a za pilou hned vlevo do lesíka.
Radarová louka Ondřejovská pila Rozcestník Ondřejov-pila
Cesta se mi dnes moc nelíbí. Ty nízké porosty a trávy na pěšince mi šimrají lýtka a to nesnáším, mám pocit, že se vydávám na pospas muškám a komárům a všeličemu, co tu lítá a bzučí kolem. Červenou TZ opouštíme a jdeme dále doprava po žluté.
Potok Šmejkalka vlevo, na protějším svahu vidíme pár štítů chat osady Šmejkalka a napravo nad pěšinou je strmý sraz kopce Hlavačov. Nějak mě tento kolorit ničím nezaujal ani neokouzlil. Jsem docela ráda, že údolí potoka Šmejkalka mám za sebou a s chutí stoupám do strmého kopce na vrch Hlavačov. Vrch obkroužíme, na doslech máme frkot aut ze silnice č. 335 a poměrně brzo jsme opět u rozcestníku Ondřejov-pila.
U rozcestníku už značenou trasu opouštíme a jdeme ulicí K Votavce kolem původního stavení pily. Tak se dostaneme na ul. Turkovickou. Posedíme chvilku na lavičce pod lípou u křížku a pak pokračujeme. Zde jsme zachytili docela pěkný výhled na náš čerčanský Chlum. Pokračujeme a jsme u ondřejovské pekárny. Reklamní cedulky na řemeslnou pekárnu v Ondřejovském mlýně upozorňijí už od Mnichovic. Nevím ještě, jak chutná chléb a pečivo, ale objekt vypadá lichotivě. Ochutnáme jindy, dnes je neděle, mají zavřeno :). Cestou na náměstí se zase kochám architekturou starých časů.
Pila-stará část Pohled na čerčanský Chlum Budova Pekárny ve mlýně
Mateřská škola Štít domu v Pražské ul. Selský barokní dům na náměstí
Ondřejovské lípy před kostelem jsou památné. Symbol národní svobody byl trnem v oku německým okupantům, jedna z nich byla vyrtžena. Smutný okamžik dějin připomíná lípa neživá, kovový pomníček od sochaře Nušleho.
Lípa svobody - kovový pomníček
Zhodnotím-li dnešní výlet, tak západní okolí Ondřejova nic moc. Ke Šmejkalce mě to už v budoucnu nepotáhne. To ale neplatí o části Ondřejova u Turkovické a Pražské ulice, i zde je co obdivovat.
Jsem zvědavá, zda se mi někdy povede navštívit kostel sv. Šimona a Judy. Škoda, že ty naše kostelíky musí být pozavírané v době mimo čas bohoslužeb. Chybí mi ta možnost chvilkového zklidnění, kterou najdu ve vesnických kostelících v cizině.
Žádné komentáře:
Okomentovat