Z Teslín k Padrtským jezerům


Pátek 27.7.2018


Jsme skoro jako na dovolené. Ve středu v Lázu, v pátek v Teslinách a hurá do lesa. Dnes budou Padrťské rybníky. To se moc těším, půjdu částečně i po stopách blogerky paní Marie, byť ona je obkroužila na koloběžce, já těch kilometrů budu mít méně, jdu totiž po svých.






Délka trasy : cca 14 km
Stoupání celkem : cca 175 m












Teslíny jsou malé, jen pár domů kolem silnice Příbram-Plzeň,  kolem dokola lesy. Parkujeme na plácku u rozcestníku Teslíny. Už teď jsme v poměrně vysoké nadmořské výšce cca 710 m n.m, což je na brdskou obydlenou ves dost nezvyklé, dnešní začátek výletu nezačínáme žádným výstupem a v lese jsme hned, neboť vstupní brána  je hned za humny.


Rozcestník v Teslinách u silnice                                                       Vstupní brána do lesa                                               Lesní cesta U rozhledny



Jdeme smíšeným lesem po zelené TZ, po rovině nebo mírně z kopce, až před rozcestníkem Břízkovec musíme pár metrů nastoupat. Kolem cesty jsou zarostlé příkopy, v lese nízké porosty malinovníku, tráv a kapradí. Udivuje nás, jak je tu vlhko a hned bystříme oči, zda nekouká nějaký hnědý klobouček, ale bezvýsledně. U rozcestníku Břízkovec zelená TZ končí, objevuje se ale červená, na mapě pojmenována U Kostelíka,  která by nás měla dovézt ke zbytkům dávného kláštera.


Rozcestník Břízkovec                                                                         U cesty U Kostelíka                                              Stopka pro poutníka



A jsme tady, u zbytků Kláštera. Nebýt cedulky "Poutníče postůj a pomni dnů minulých" s textem Jana Čáky (spisovatel a grafik, popularizátor Brd), pak bychom si toho místa vůbec nepovšimli. Ani se nechce věřit, že na těchto místech už v 11. st. stal klášter Benediktínů i s kostelem. Zkáza posvátného místa přišla ve 14. st., kdy tudy táhla husitská vojska. Nám byly ponechány už jen mechem pokryté kameny, jež pohlcuje les. Kousek za opisovým štítkem umístěným na stromě je odbočka z cesty k rybníčku, tam jsme se šli podívat také.

U Kostelíka                                                                                      Opisový štítek pro zříceninu kláštera                     Rybníček u bývalého kláštera



Putujeme dále po červené TZ, po cestě vysypané červeným štěrkem. Rovina, nepatrné klesání a po pravé straně vykukují trávy, jež jsou známkou přítomných bažin. Připojuje se k nám cyklostezka, to už jsme u Hořejšího padrťského rybníku. Je tu přístřešek s posezením, fotografie i s popisem Padrťských rybníků (více zde) . Příjemné místo pro odpočinek a vstřebání atmosféry krajiny. Děláme si přestávku. Kromě dvou starších pánů cyklistů a dvou pánů od správy rybníků se s nikým jiným nesetkáme. Oblast je známá a bývá tu prý přeplněno. My to rozhodně nezažili.

Hořejší padrťský rybník                                                                    Zázemí pro turisty a správu jezer                         Turistické lákadlo



Po malé pauze jdeme po červené TZ dál, hned za odpočívadlem jsou bažinaté meandry a mezi nimi jsou vyšlapané cestičky. Manžel na ně obdivně pokukuje, já ale na kličkování v bažině nemám ani pomyšlení. Jen udělám rychlou fotku a místo raději opouštím, co kdyby ho chytla objevitelská vášeň? Tajemné bažinaté prostředí je záhy vystřídáno alejemi a loukami, zcela neočekávaná změna. 
Některé úseky aleje mají povrch z dlažebních kostek. Kostky sice nevypadají, že jsou čerstvě položené, ale časy Gryspekova panství taky nepřipomínají. Našlapujeme na ně a hlavou se nám honí různé varianty jejich původu.


Bažinky a pěšinky u horního rybníka                                                   První padrťské louky                                         Padrťská alej z dlažebních kostek

                                                                     


V padrťském údolí okolo rybníků kdysi bývaly čtyři obce, ty byly vysídleny už během 2. sv. války a k jejich úplné likvidaci došlo v r. 1952. Bývaly tady železářské pece, hutě a hamry. Bývaly tady  hospody, konzumy, kapličky, škola, prostě vše, co prosperující vesnice k životu potřebovala. Vše muselo udstoupit a uvolnit místo vojenským potřebám. Zůstalo jen pár dlážděných cest ? Nebo jsou až po vojácích ? Nevíme.


Padrťské louky za rybníkem                                                                       Padrťský parádní kruhák z kostek                                                              




Dolní rybník je menší a užší. Červená TZ zde u rozcestníku Dolejší padrťský rybník končí a žádná jiná barevně značená zde nepokračuje.  Procházíme po hrázi rybníka a pak vzhůru asfaltovou cestou. V dálce nelze přehlédnout věž na vrchu Praha a kousek vedle zahlédneme i části Červeného lomu.


Pohledy z hráze na Dolejší padrťský rybník



My máme namířeno k Altánské cestě. Procházíme cestou lemovanou většinou letitými duby a  javory, z nichž některé jsou označené jako chráněné. Na ploše rozlehlých luk se  objevují stromy, které naznačují, že tudy vedly cesty spojující dříve vsi, které to konkrétně byly, si netroufám říct. Není  ale pochyb o tom, že se tu kdysi hospodařilo a žilo. 


 Stromovou alejí vedle trvale nepřístupné oblasti Padrtě



Odbočujeme prudce doprava a jdeme po rovné asfaltové cestě položené uprostřed luk až k lesu, kde začíná Altánská lesní cesta

Loukami k Altánské cestě



V těchto místech by podle mapy měly být  v lese  nějaké skály, zříceniny. Jdeme se kouknout. A skutečně, parádní skalnaté útvary, mechem pokryté, lesem chráněné. Vyšlápneme do míst, co to jde a z druhé strany se objeví dost hluboká strž končící pláckem, kde se i táboří. zda s povolením nebo bez, těžko odhadovat.

Skalnaté útvary u začátku Altánské cesty



Šlapeme dál, ačkoli je cesta rovná, tak přece jen nám dává trochu zabrat. Blíží se poledne, slunce je vysoko a cesta široká, stín stromů nám nedopřeje. Přicházíme k rozcestníku U Studánky, kde se napojujeme na turisticky značené cesty (modrá a zelená) a pokračujeme po nich až k rozcestníku U Padrťských rybníků.


Altánskou cestou                                                                                Rozcestník U Studánky                                            Domov lesních včel



Náš plánovány okruh se pomaličku uzavírá, proto opouštíme modrou TZ a dále se vydáváme směrem k Václavce už jen po zelené TZ. Kolem LES, Les, les.  Proč vytěžené a opracované kmeny stromů lesníci označují růžově?   


Trocha lesa cestou K políčku od Roje



A jsme u Václavky - 555 m n.m. Koukám, že jsme postupně výšku parádně ztratili !

U Václavky



Opouštíme zelenou TZ. Ta vede na Jahodovou horu, jejíž zdolání si necháváme na některý z dalších výletů. Po Teslínské lesní cestě (zároveň cyklostezce) míříme už rovnou do Teslín. Je potřeba si  krapet, takových 150 m, šlápnout výš, neboť jak už víme, Teslíny jsou ve výšce 705 m. Tím se náš dnešní okruh líší od předchozích. Nejdříve jsme šli dolů a končíme plynulým výšlapem. Objevujeme se na silnici a teď už nezbývá, než po silnici dojít k autu, což už je kousíček.


Teslínská lesní cesta -začátek                                                      Pohled zpět na Teslínskou                                              Teslíny hrázděná myslivna ( z r.1908)


Náš letošní čtvrtý brdský výlet se vydařil. Předpověď počasí na dny příští je pro toulky přírodou nepříznivá, mají být tropy až k 36 oC, proto naší výletní šňůru  budeme muset přerušit a vyčkat, až se bude dýchat lépe. 




Žádné komentáře:

Okomentovat