Z Lázu kolem vodních nádrží Láz a Pilská

Středa 25.7.2018

Naše touha poznávat Brdy nepolevuje. Dnes plánujeme okruh, kudy by nás kromě lesů provázela i čistá brdská voda, zásobárna pitných vod.  Výchozí i cílovou obcí je Láz  (více zde) a kouknout bychom se hlavně měli na  vodní nádrže Láz a Pilská.

mapka on line (kuk sem)

Délka trasy : 13,2 km
Stoupání :      250 m

Trochu jsme si přivstali a ačkoli jsme do Lázu dorazili už kolem deváté ranní, hřejivé sluneční paprsky slibovaly, že dnes to bez pěkného zapocení nebude. Zaparkovali jsme kousek výše za návsi, u zvoničky a hasičské zbrojnice. Trochu jsem se porozhlédla s foťákem i kolem návsi, zdejší venkovské domky se mi hodně, ale hodně zalíbily.

                     
V Lázu u hl. cesty                                                                                 Litavka v Lázu                                                   Zvonička z r. 1999

Cesta k lesu po asfaltové  cyklostezce č. 8198 vede do kopce,  je lemována domky a pozor turisto,  stínu se dočkáš až v lese, což je docela pěkný kousek. U hospody Žernová si zdejší kravky přerušily pastvu, aby se šly na nás podívat z blízka. Jsou zcela bez zábran a jak jsou krásné. Na fotce mi vyšly skoro jako umělé, ale fakt byly živé.

 Cesta k Žernové                                                                            Dům čp. 1                                                                      Krávy u hospody Žernová

Ještě kousek a les máme na dohled. Za domem s mentolově zelenou fasádou se cyklostezka stáčí doprava k hájovně a dále na Struhy, my pokračujeme rovně do lesa CHKO po cestě označené Perkanská. 

CHKO už na dohled                                                                     Hájovna u cyklostezky na Struhy                              Brána do CHKO na Pekárenské cestě

Nu, zdá se, že  pochod na přímém slunci i stoupání máme na čas za sebou. Při procházce lesem pod vrchem Žernovákem vydechneme a záhy se ocitneme na úrovni vodní nádrže Láz. K vodě musíme kousíček popojít lesní pěšinou, co spatříme, je nádhera. Klidná vodní hladina obklopena lesy se třpytí v ranním slunci jako zrcadlo. U vodní nádrže se nezdržíme dlouho, jednak jsme teprve na začátku putování a také ctíme ochranné pásmo vodního zdroje. I krátká zastávka postačila, aby se nám obraz lázského jezera vryl navždy do paměti.

  

Pohled na nádrž Láz                                                                             Břeh v. n. Láz od Perkanské cesty                            Čistá lázská voda

Vracíme se na Perkanskou lesní cestu a směřujeme ke Skelné Huti. On to někdo nechápe, co může být na chůzi lesem tak pěkného, že se nad tím tolik rozplývám. Mě se líbí právě to, jak si všechny dojmy stihnu zažít. Pochybuji, že bych z kola zahlédla v lese "Babu Jagu", která ustaraná a ohnutá sedí na kmeni. Vidíte ji tam ?
Jdeme dál a najednou se před námi odkryje les a spatříme široké louky se solitérními listnatými, případně ovocnými stromy. To už jsme na území bývalé osady Skelná Huť, kde ve 2 pol. 18. st. provozoval Matěj Adler sklářskou huť. Podobně zaniklých osad ve Středních Brdech je minimum. Lesní území s chudou půdou nebylo lidem k žití zrovna nakloněné. Když přestala fungovat sklárna, zanikla i osada. Stodola slouží pravděpodobně stále, sena pro uskladnění je tu dost. Ohrazený les by napovídal, že tu bývala myslivna s oborou pro zvěř.  

Brdská Baba Jaga                                                                                Louky u Skelné Huti                                        Rozcestník a za ním jezírko

Pokračujeme kolem stodoly dále po modré TZ směrem k Bahenské cestě. Jdeme po východním okraji vrchu Brdce a napojujeme se na zelenou TZ a zároveň Obecnickou lesní cestu. Bunkr, kus rozbité munice, které cestou vidíme, nám nedávají zapomenout, v jakém  prostoru se pohybujeme.

U skelnohuťské stodoly                                                                      Bunkr                                                                           Kus munice

Před rozcestníkem Na Třetí jsme zastihli pracovníky správy lesů, jak zde bagrem rozhrnují navezený červený drobný kámen, aby zpevnili zem nad skružemi, díky kterým se voda z lesa stahuje  a usměrňuje. To, že se to dělat musí, nám je jasné, ale překvapilo nás, v jak častých úsecích jsou ty skruže. Jo jo, aby les byl zdravý, je potřeba mu i pomoci.
Ve společnosti modré i žluté TZ na Obecnické cestě přicházíme k Pilské studánce. Pramen čisté vody teče do kamenného přepadu, nabíráme psíkovi vodu do jeho misky, myslíme si, jak ho potěšíme a on  si ani nelízne, jen čučí na ten tekoucí pramen. To je tedy pro nás překvapení a zklamání.

Na Obecnické cestě                                                                       Terén zbrázděný, kamenitý                                           Pilská studánka

Za studánkou jdeme stále po modré TZ až k vodní nádrži Pilská. Hned na první pohled vidíme, že je to mnohem větší vodní dílo než nádrž lázská.  V místech u hráze, kde jsme k ní přišli my, nepůsobí nijak romanticky. Pokud si však odmyslím betonový val, což jde v čase letošního sucha dost těžko, pak modrá hladina vody a ticho všude okolo mě nadchnou. Zdejší stylové posezení na kulatých dřevěných pařezech jsme neváhali využít a svým uondaným nohám jsme dali na chvíli pohov. 

Posezení u v. n. Pilská                                                                         Pilská v celé své kráse                                             Hezky se na nich odpočívá

Za rozcestníkem Pila pokračujeme v cestě dál. Už se mi stýskalo po cestě rovné tak, že vidím její konec jak milimetrový proužek světla v konci tunelu. To je  Prokopská cesta.

Na prokopské cestě

Míjíme Hájovnu u Prokopa a opouštíme CHKO. Brzy nato scházíme ze značené zelené cesty a odbočujeme na neznačenou cestu, vedoucí do Lázu. Překračujeme Pilský potok. 

Hájovna U Prokopa                                                                               Konec CHKO                                                         Pilský potok

Jdeme lesem a tady si povšimneme nového značení, červený terčík na čtvercovém bílém pozadí. Co to jen může být ? Značení se vyskytuje poměrně často a zdá se být pečlivě provedené. Škoda, že zde není žádná cedulka, která by nám místní okruh objasnila.

Naučná stezka ?                                                                               Polní cesta k Dolnímu Lázu                                     Koruna jilm u D. Lázu

Konec dnešního výletu se blíží, rázujeme si to pěkně dolů cestou mezi loukami, lemovanou listnatými, příp. ovocnými stromy. Dostáváme se k  Dolnímu Lázu, míjíme venkovské chalupy s předzahrádkami plnými letniček, to aby byly stále po ruce čerstvé květiny, když se jde na hřbitov. Vzadu pak zeleninové záhonky a u některých na dvorku se volně pohybují slepice a kachny. To je léto jak z Chalupářů.

 Pohled na Dolní  Láz od lesa                                                                              Venkovské domy v Dolním Lázu

Jsme zpět k autu a nezbývá, než se s dnešním výletem rozloučit. Ještě si udělám pár momentek od hasičské zbrojnice (SDH založen už v r. 1888)  a jejího okolí a pomyslně mávám Lázu  na rozloučenou.