Soběhrdy-Phov-Mezihoří

Nedělní odpoledne 2.4.2017

No prosím, a pak že mi ty narcisky nikdy nevykvetou !!!

Jaro se o tomto víkendu skutečně už nedalo přehlédnout. Udeřilo doprovázeno slunkem a modrou oblohou v plné síle svých vůní, pučení a bzučení. Každý příchod jara vnímám jako zázrak, uchvacuje mě ta neúnavná schopnost přírody rodit nové a neposkvrněné. Vlévá i v nás každým rokem naději v čistotu žití a bytí. Vyzývá i nás něco nového, krásného a dobrého vytvářet. Podaří se nám ?

Jako správní majitele zahrady (schválně nepíšu "zahradkáři", protože k tomu mám já osobně ještě hodně daleko) jsme věnovali pár prosluněných víkendových hodin úklidu, sázení, hrabání a vertikutaci . Zbytek už ale patřil té trošce lenošení na houpačce a krátké vycházce do našeho krásného okolí. Minulé jaro jsem prvně navštívila  Farmapark v Soběhrdech a pamatuji se na krásné výhledy na okolní vrchy a uvnitř nich schované dvě malé vísky, jedna s takovým těžce vyslovitelným názvem Phov a druhá s výstižným názvem Mezihoří. Tak jsme zamířili na vycházku právě tam a bylo vskutku z čeho se radovat a co obdivovat.

mapka (kuk sem)

Auto jsme nechali v Soběhrdech na parkovišti Farmaparku. Tam bylo aut ! Park už si získal jméno a je vidno, že o návštěvníky nouzi nemá. Pro rodiny s menšími dětmi je výlet sem bezpochyby zpestřením všedních dnů a z tváří rodičů a jejich ratolestí byla znát spokojenost. Jdeme z parkoviště kousíček směrem k Soběhrdům a po pár metrech odbočujeme doprava na úzkou, málo frekventovanou silnici vedoucí do Phova (cyklotrasa č. 8900). Cesta vede dolů do údolí a po pravé straně máme stále výhledy do parku. Vidím, že se park stále buduje a  dotváří. Oproti loňsku je tam spousta nových altánků a dětských přírodních atrakcí. Copak asi bude pod obloukovou konstrukcí? Že by růžové podloubí? No, čas nám ukáže.

Pohled na Farmapark ze silnice na Phov                                              Nová stavení a konstrukce                                        Trocha zvířectva z farmy

Silnice se kroutí mírně doleva, opouštíme farmapark a po chvilce mírně stoupáme nahoru a už vidíme milá venkovská stavení. Je jich tu skutečně jen pár, na prstech jedné ruky by se daly spočítat. Jedno hezčí než druhé. Nemohu posoudit, zda slouží jen k rekreaci nebo k trvalému bydlení. Tak či tak, vše pěkně upravené, dokonce nejen za plotem, ale i před nim u silnice. Líbí se mi tady. Odkud asi pochází název Phov?

                                                        Phov, venkovská stavení                                                                                       Pohled na vrch Střemoch (461 n.m) 

Pokračujeme dále a už se nám ukazuje Mezihoří, posazené do klína vrchů Čerčanského Chlumu (530 n.m) a Trkotína (518 n.m.). Úžasný pohled. Źasnu - lavička, a umístěná na krásném vyhlídkovém místě !  Slunko a teplý vánek přímo vybízí k posezení a nasátí téměř horské atmosféry. A to ticho !

Mezihoří mezi vrchy Chlum a Trkotín                                     Vyhlídka na trase Phov-Mezihoří                             Mezihoří a v pozadí Trkotín

Scházíme pomaličku dolů do Mezihoří, opouštíme cyklotrasu a pokračujeme po žluté TZ doprava, směrem k Meduné. Po pravé straně máme stále výhled na vrch Horčín (471 n.m.). Ostatně, pořád tak nějak kroužíme po vstevnici kolem něj. Loučíme se s Mezihořím doprovázeni zvědavým pohledem běloučkých koz a kůzlátek a míříme stále po žluté k hlavní silnici. Po levé straně v dálce rozpoznáváme červenou střechu zahořanského statku a před námi se již rozprostírá zalesněný vrch Meduna.                     

Pohled od Mezihoří na vrch Horčín                                             Jaro a zvědavá kůzlátka                                             Zahořanský statek

Jde se mi tak lehce, podléhám představě, že jdu nějakou náhorní planinou. No, to je jen malý úlet mé fantazie, protože asfaltová cesta, ta s náhorní planinou moc neštymuje. Držíme se stále žluté TZ, která nás vede lesem až k lesní skládce rašeliny. Tady značku opouštíme a po nám již důvěrně známých lesních cestách se dostáváme k silnici č. 110. Tady to máme za ten minulý rok docela slušně prochozené. Ačkoli jsme vždy tichými návštěvníky lesa, přece jen vyplašíme dva velké daňky s jejich stádečkem. A za chvilku zahlédnéme v dálce dvě divoká prasata. Koukají, naštěstí z dost velké dálky. To ten náš vlčák je vyburcoval k ostražitosti.

Na žluté TZ před Medunou                                                                           Vstup do medunského lesa                   Rybníček před výstupem z lesa na silnici

Nyní zbývá už jen vystoupat po silnici kopec do Soběhrd. Zapomenu, že šlapu vzhůru, protože po pravé straně je stále na co koukat. Farmapark je fakt vybudován s citem ke zdejší krajině.