Pondělní odpoledne 14.11.2016
A je to tady. První snížek i mráz, dokonce ještě teď odpoledne ! A to máme teprve půlku listopadu. Ale obloha je vybarvena přímo skvostně do azúra. To se doma přece nesedí.
Plán podívat se do Poříčí nad Sáz.(více zde) jsem si připravila dle mého soudu pečlivě. Vlakem tam a zpět autobusem. Spojení bylo zcela vyhovující, brát auto nemělo smysl. A kdyby to nějak nevyšlo, výlet by se sice prodloužil, ale dojít domů by se pěšky taky dalo. Hodinová procházka po jihozápadní částí Poříčí by měla v tom mrazivém počasí stačit. Hlavně musím ale udělat spoustu snímků, protože takové světlo v listopadu už mít nikdy nebudu !!! Krásně jsem si to vymyslela, ale jaká byla nakonec skutečnost .... ?
mapka (kuk sem)
Na čerčanské nádraží jsem přišla akurátně, zakoupila jízdenku a mířím k vlaku, který už byl připraven na nástupišti. Prostě idylka, ve vlaku čisto, teplíčko a liduprázdno. Koukám, že jsem po této trati už dlouho nejela, pokrok je znát. Nad dveřmi na displeji probíhá hlášení jako ve vagónu metra, "Příští zastávka Poříčí n. S". Ale vzápětí mě znepokojí dodatek - "Zastávka na znamení". Trochu panikařím, kde by mohl tak být ten správný čudlík? V celém tom nablýskaném vagónu jsem sama. Naděje, že mi někdo poradí, je pramalá. Nezbývá, než prubnout a mačkám cosi červeného kulatého. A hle - na displeji se objevuje nápis "Zastavíme ". Tak to bychom měli. Ani do Prahy nemusí vesničan vyrazit, stačí nastoupit do supervlaku 🚅
Čerčanské nástupiště Uvnitř vlaku do Poříčí Vila v Žižkově ul
Od vlakové zastávky mířím nahoru do ulice Bukovanská. Jdu přímo proti slunci, takže se při focení musím otáčet zpět. Je nádherně, sněhový namrzlý poprašek ve stinných místech stále zůstává. Opar v dálce nad Čerčanským Chlumem, to je scenérie už přímo zimní.
Nahoře u pamětního kamene (bohužel nedokážu vyluštit nápis, o jakou památku se tu jedná) odbočuji doleva na polní cestu. Traktor s nákladem hnoje potkávám cestou několikrát. Dojem, že jsem v polích a lukách mám tedy dokonalý.
Bukovanská ul Pamětní kámen Pohledy do dáli
Jsem nahoře, krásně se tu opírá sluníčko a výhledy jsou skvostné. Neustále se zastavuji, mačkám spoušť foťáku jako divá, chci si všechny tyto dojmy uchovat. Rozhodnu se nepokračovat až k lesu. Říkám si, že by to už bylo dost daleko a střihnu si to dolů do vsi podél ohrady pastvin.
Cestou dolů podél pastviny Šípky ještě nezmrzly Křesílko na něčí vyhlídce
Sestupuji dále ul. Pavlíkovou po červené TZ až ke Konopišťskému potoku. Chlad je tu citelný. Sluníčko nestačilo ohřát údolí a tak zrychluji krok, abych se trochu zahřála. Procházím lávku u Potočin a pokračuji stále po červené TZ k fotbalovému hřišti a koupališti. Vodní plocha je už lehce zmrzlá a leskne se jako zrcadlo.
Konopišťský potok Fotbalové hřiště Koupaliště
Dál do Měsíčního údolí už nepokračuji, slunko se tam v tomto čase vůbec nedostane a i v létě je tam pro mě vždy tak nějak smutně. Raději se tomu vyhnu a dělám čelem vzad.
Cestou od sportovišť Zpestření u potoka Skalnatá stráň
Podél potoka se dostávám ke kamennému mostu na hlavní ulici Benešovská. Chci si teď vyfotit kostel sv. Petra z konce 12. st. , dominantu Poříčí n. S. A co se to děje ? Mobil mi nefunguje, displej bez známky života. Že já nezkontrolovala stav baterie !!! A při té frekvenci mého mačkání spouště není divu, že zkolaboval. Ach jo, takové krásné světlo a já ty největší skvosty Poříčí nenafotím. Pokračuji dál po levém břehu potoka, míjím školu a ulicí Školní se dostávám k další dominantě, ke kostelu sv. Havla.
No nic, fotečku Janinko mít nebudeš. Připravila jsi se sice pečlivě, ale jen co se jízdního řádu a svačinky týče, na techniku jsi zapomněla. A tu mi docvaklo, že vlastně ani nevím, kolik je hodin ! A co můj autobus ? To už se neohlížím po okolí a rychlou chůzi mířím od kostela nahoru k zastávce. Tam potkávám pána s kočárkem, ptám se na čas, 13:52. No teda, autobus odjíždí 13:56 !!! Mám já to ale štěstí. Stojím tedy na zastávce, čekám, ale nějak nejede. Zkoumám vyvěšený jízdní řád, a ejhle - takový spoj tam vůbec neexistuje. Co teď ? Ptám se místních, paní mě uklidní, že autobus jezdí, ale proč tam není napsaný, to nikdo neví. A měla pravdu, přijel. Zakoupila jsem lístek, dosedla na sedadlo a celá šťastná, že nemusím v té zimičce pěšky, jsem se tetelila ve vyhřátém voze.
Co na závěr? Výlet nebyl zcela podle původních představ, ale stál za to. A Poříčí se svými historickými budovami tu stojí stovky let, tak snad na mě ještě počká, abych si je mohla do svého blogu vyfotit jindy.
Ponaučení pro příště (dnes to totiž nebylo poprvé !) : před odchodem na výlet zkontrolovat stav baterie na mobilu 🔋🔋🔋
To pondělí byl opravdu nádherný den! A aspoň máš důvod jet do Poříčí znovu :)
OdpovědětVymazatÚplně jsi mi připomněla, jak jsme také hledali tlačítko ve vlaku, asi to byl podobný, pak jsme byli šťastní, když se objevilo "Kytlice zastavíme"! Byli jsme týden v Lužických horách a jezdily tam dva takové vlaky - Bolek a Lolek :)