Janiny výlety: Chotýšany-údolím Chotýšanky-Takonín

Nedělní odpoledne 20.11.2016

Vydali jsme se dnes na vycházku zcela jiným směrem než obvykle, a sice směrem na Vlašim do údolí říčky Chotýšanky. Doprovázeni listopadovým slunkem a naprostým bezvětřím jsme nakonec ušli víc než jsme původně zamýšleli. Oproti mrazivému začátku týdne a deštivé sobotě se nedělní odpolední teplota vyšplhala až na příjemných 7oC a tak vycházka nebyla ničím narušena. Tentokrát i foťák byl připraven a nabit na maximum.

mapka (kuk sem)

I dnes jdeme trasu kolem dokola. Start a cíl je v Chotýšanech, ve vesnici ležící mezi Benešovem a Vlašimí, jen nedaleko odsud je zámek Jemniště. Vystoupila jsem z auta a hned na první pohled je vidět, že historie této obce musí být neuvěřitelně bohatá. Památně vypadá kostel sv. Havla a socha sv. Jana Nepomuckého ve výklenku, zpoza zdi hřbitova vykukují staré náhrobky. S úžasem a zároveň s lítostí koukám na rozsáhlé, bohužel dnes již hodně zchátralé budovy zámeckého komplexu. Pokračujeme po silnici podél hradeb v doprovodu staletých stromů.

Hospodářské zámecké stavení Kaple sv. J. Nepomuckého Kostel sv. Havla

Silnice a cyklotrasa č. 0072 pokračuje na Takonín, my na malém rozcestí odbočujeme doprava a po hladké asfaltové cestě mezi poli Na Zádubčí a U Stavu míříme k resortu Green Valley. Máme před sebou krásné rozhledy, v dálce vidíme i malou špičku zalesněného vrcholu hory Blaník. Jdeme nejdříve mírně, pak už prudčeji, stále z kopce do zeleného údolí.

V dálce hora Blaník Okolní smíšené lesy Cesta k resortu Grenn Valley

Brána areálu Green Valley ( (více zde) je otevřená, a tak si tento víceúčelový komplex hezky prohlížíme. Nachází se zde spousta sportovišť, restaurace, bazén, pension, chatičky. Avizovaný aktivní odpočinek si zde docela dobře dokážu představit. V tomto období zde však není vidno ani slyšno živou duši. Zkouším kliku dveří restaurace, otevírám. Dýchne na mě teploučko a útulno, ale kafíčko si zde dát bohužel nelze. Milá mladá paní mi sděluje, že fungují jen pro předem objednané akce. Tudíž pro kolemjdoucí příležitostné baťůžkáře - smůla. Ale prostory bývalého mlýna jsou opravdu velmi hezky a čistě udržované, to musím smeknout.

Vstupní brána do resortu Uvnitř resortu Sportoviště resortu

Od lesíka nahoře resortu jsme sestoupili pěšinkami mezi chatkami k říčce Chotýšanka, levostrannému přítoku Vlašimské Blanice. Přešli jsme můstek a lesní cestou v údolí říčky jsme obkroužili resort z druhé strany. Krátce nato jsme u dalšího můstku, přešli jsme opět na levý břeh říčky a dále jsme pokračovali už zase po asfaltové cestě podél obory Zádubčí-Chotýšany. V ohybu, po pravé straně, vidíme další rekreační zařízení Trojdolí - Camp Takonín. Chatky a hlavní budova jsou zde poněkud skromnější, ale v létě poskytnou táborovým dětem jistě parádní útočiště k dobrodružným hrám.

Říčka Chotýšanka u Green Valley Údolím Chotýšanyky Camp v Trojdolí

Opouštíme údolí a stoupáme po asfaltové cestě do Takonína. Čeká nás milé překvapení. Víska jako malovaná. Nejdříve nás vítá rybník, pečlivě hlídaný vodníkem. Pak jdeme kolem dlouhé bílé hradby, zvědavě čekám, co uvidím na jejím konci, že by další resort pro rekreaci ? A hle, na konci je brána jako do statku, vše s citem zrekonstruováno. To se mi tu líbí.👍

Rybník v Takoníně Hastrmane tatrmane .... Zeď u venkovské stavení

Vždy, když při svých nynějších toulkách narazím na místo k žití pro mě zcela neznámé, nestačím se divit. Kolik takových krásných vísek v české krajině ještě stihnu objevit ? Na návsi kaplička se zvoničkou a hned u ní malé dětské hřiště.

Kaplička na návsi v Takoníně Rodinná stavení či chalupy v Takoníně

Procházíme Takonínem a směřujeme zpět do Chotýšan po silnici a cyklostezce 0072. Po levé straně míjíme budovy dalšího bývalého zemědělského objektu. Ten však teprve čeká na rekonstrukci, ale už se tam něco rýsuje a přítomnost několika vlčáků v kotcích nasvědčuje, že majitel to bere vážně. Že jsme na konci, příp. na začátku vsi, o tom jasně hovoří boží muka "Pochválen buď Ježíš Kristus".

Bývalý zemědělský objekt Boží muka u Takonína Další potůček přes cestu

Chotýšany s věží kostela vidíme už v dálce před námi, jdeme po silnici do kopce a je tu takové ticho ! Uvědomujeme si, že jsme po celou dobu naší dnešní cesty silnicí nepotkali ani jedno auto. Neuvěřitelné. Až těsně u Chotýšan nás najednou míjejí dvě, jakoby jsme je přivolali, aby nás ujistila, že jsme přeci jen v civilizaci.

Obecní úřad Hlavní ulice Památník padlým v 1. sv. válce

Nedalo mi, abych si budovy zámku ještě alespoň letmo neprohlédla. Jsem skutečně zaskočena, že kdysi tak hodnotný zámecký komplex dokázaly celé generace dovést do tak bídného stavu. Dodatečně se doma dočítám, že zkáza započala již v roce 1872, kdy ho poslední mužský potomek rodu Mitrovických prodal. Poté se majitelé již velmi rychle střídali a o zámek nepečovali.

Zchátralý komplex zámeckých budov