Sobotní odpoledne 7.4.2018
Zdá se, že studenému předjaří odzvonilo, s příchodem dubna se rýsuje na lepší časy a příroda bude k nám pěším turistům již více nakloněna. Využíváme nádherné sobotní odpoledne a jdeme se toulat zvlněnou krajinou mezi Benešovskou a Vlašimskou pahorkatinou - do okolí Vrchotových Janovic. Volíme okruh po žluté TZ směrem na Manělovice.
mapka on-line(kuk sem)
Délka trasy - 8,6 km, stoupání : 180 m
Máme obavy z provozu na věčně ucpané silnici č. 3, ale štěstí nám přeje, průjezd byl kupodivu volný. Parkujeme ve Vrchotových Janovicích na zcela volném parkovišti pod janovickým zámkem. Najdeme žlutou značku a radostně vykračujeme vstříc novým panoramatům. Nejdříve procházíme obcí, po pravé straně je za hradbou zámecký park, po levé pak míjíme pomník obětem války a kapličku. Kolem silnice jsou nízké, pečlivě udržované starší domky, typické pro středočeskou vesnici.
Pohled na zámek od vesnice Pomník obětem války Kaplička
Jen co zástavba skončí, máme před sebou jedinečný pohled na velký rybník Zrcadlo. Stromy jsou ještě bez listí, obloha čistá a azurová, a tak vidíme dodaleka a kocháme se. A rybník se fakt zrcadlí !
Rybník Zrcadlo Silnicí po hrázi rybníka Zrcadlící se hladina rybníka
Jdeme vlastně stále po silnici, jen ojediněle kolem nás projede auto, stále rovina a ticho. Šlape se skvěle. A už je tu další rybník - Kamenný a naproti Malý kamenný rybník a mezi nimi Kamenný Mlýn a nad tím vším Kamenný vrch. Pak zase zcela rovný dlouhý úsek cesty až k Manělovicům.
Manělovice jsou malebné, jinak je pojmenovat neumím - bílé budovy, opět rybník, pasoucí se ovce, zvonička uvnitř dvorce. Navenek klid, ale práce za zdmi statku je jistě požehnaně.
Manělovice Manělovický rybník Rozcestník žluté a zelené TZ
Za Manělovicemi odbočujeme doprava k lesu po zelené TZ. Za Janovickým potokem dnes poprvé opouštíme asfalt a polní cestou míříme vzhůru do kopce.
Manělovický statek Janovický potok Polní cesta k Rudolticím
A za lesem se objevuje planina a výhled do široširého kraje. Nelze se zde nezamyslet a nezafilozofovat. Uvědomím si, jak opravdová a nepomíjivá je tato krajina. Lány pole jsou zde obdělávány už stovky let, stejně tak řadu let jsou spásávány louky. Jen člověku je zde dáno pobýt jen krátičký čas, takže se člověče - raduj z té krásy kolem sebe !
Polní cesta mezi pastvinami Smírčí kříž nad Strýčkovem Ovce na pastvě
Jdeme stále po zelené TZ, dostáváme se zase na asfaltovou silnici, míjíme Strýčkov se Strýčkovským rybníkem a už pokolikáte vzdychám a soukám ze sebe jen slova - ach, och, Bože můj - to je nádhera.
U autobusové zastávky "Slavkov" opouštíme zelenou TZ a pokračujeme silnicí (cyklotrasa č. 0095) dolů k Vrchotovým Janovicům. Míjíme menší rybníky Šebek a Korešův a hle - už máme před sebou zase rybník Zrcadlo. Dostáváme se na žlutou TZ a na cestu, která byla počátkeme našeho výletu.V ohybu po levé straně silnice jsem zahlédla oranžové cedulky s podobiznou Sidonie Nádherné a bylo jasné, že už oranžové značení neopustím. Terén vypadá trochu divočejší, ale stezka byla schůdná dobře. Došli jsme k hradbám zámeckého parku a soše sv. Jana Nepomuckého. Pak už se stezka stáčí dolů k silnici a žluté TZ.
Značení NS Po stopách Sidonie Nádherné Stezka k severní bráně zámku Socha sv. Jana Nepomuckého
Po silnicí se dostáváme k zámku. Velmi letmo si prohlížíme okolí před zámkem, nahlídneme na nádvoří a do parku. A je mi naprosto jasné, že si zámek a park musím nechat na samostatný výlet. Nevšední podoba zámku, cihlověrůžová fasáda s různorodými architektonickými ozdůbkami a přírodní park v anglickém stylu, to si přece nenechám ujít. Ale než se sem vypravím, musím se o baronce Sidonii Nádherné a o osudech její rodiny něco dovzdělat.
Detail fasády zámku Vstupní brána do zámku Prostranství před zámkem
Dnešní výlet podnítil ve mě touhu poznat a prochodit tento kraj důkladněji. Inspirací pro další toulky je tedy dostatek
Jani, jak já už se těším na výlety :). Ještě před měsícem jsem propadala chmurám, jestli se nějakého vůbec kvůli zdravotním obtížím dočkám a teď už jich mám opět plnou hlavu. Udělalo mi radost, že jsem se po dlouhých týdnech konečně dostala na blog a hned našla Tvůj příspěvek. A také mě potěšilo, že je někde stále stejná krajina jako před staletími, to je povzbuzující. Díky za zu světlou myšlenku. U nás na Hané se krajina proměnila moc a moc, všude zástavba nebo lány s řepkou, je mi z toho často úzko, takže jsem s ulehčení pročetla tento článek a prohlédla fotky krásné české krajiny. Přeji spoustu dalších inspirativních výletů :). Z
OdpovědětVymazat