Čtvrteční odpoledne 22.9.2016
Dnes jsem prožila krásné odpoledne ve Velkých Popovicích (kuk sem), v obci okresu Praha-východ.
Víkendové toulání lesem Velkopopovicka mě navnadilo vydat se sem
jen tak, projít se ulicemi, parkem, prohlídnout si zajímavosti a
památky, zastavit se v galerii a v kavárně. Slunko babího
léta by mi mohlo dopřát pořídit si pěkné fotky a tak jsem vyrazila. V
tom je ten důchod nádherný. Jsem zdravá, nic a nikam nemusím, podnikám vše jen a jen když
chci !!!
Zaparkovala jsem jako v neděli na parkovišti u Pivovaru. Moje první kroky směřovaly k obecnímu parku, lákal mě svou otevřeností a svým způsobem i velkolepostí. Byla jsem hodně překvapena. Je perfektně udržován, krásně položen pod vrchem Daleška u dvou rybníků, Klášterního a Farského a může se chlubit spoustou letitých vzácných stromů. Všude lavičky, dřevěné sochy, naučné tabule. Park Daleška byl zřízen nedávno, v roce 2014 v rámci Programu pro rozvoj venkova ČR. Park byl téměř liduprázdný, zahlídla jsem u lesa jen malou skupinku hrajících si děti s vychovatelkou (asi družina). Žádný hluk ani spěch, oáza klidu v centru obce.
Klášterní rybník Staleté stromy na hrázi rybníka Informační tabule
Po pravé straně v parku Daleška
Prošla jsem pravou stranu parku a dostala jsem k jeho cípu v Sokolské ulici. Nahoře v korunách stromů jsem zahlédla, že sem prosvítá červené zdivo nějaké velké budovy. Byla jsem zvědavá, co to může být, cihlové stavby se mi líbí, a tak jsem park opustila a vydala se nahoru Sokolskou ulicí. Spatřila jsem přímo skvostnou budovu - Ateliér - Práce s kovy. Podle bzučících zvuků odhaduji, že se tam pracuje a určitě něco pěkného vytváří.
V cípu parku Daleška Sokolská ul Ateliér - Práce s kovy
Když už jsem byla nahoře vrchu Daleška, tak jsem pokračovala v obhlídce dál. Došla jsem k fotbalovému hřišti a k sokolovně. Budova Sokolovny má své kouzlo, je veliká a každá její strana je tak nějak jiná, dokonce bych neřekla, že k sobě patří a tvoří jeden celek. Líbí se mi, duch doby je stále zachován.
Sokolovna -levá strana Sokolovna- čelo Sokolovna - pravá strana
Podle mapy by na vrchu Daleška měly být ještě ruiny kaple sv. Prokopa. Trochu jsem to tu prošmejdila, ale nenašla jsem je, asi jsou trošku hlouběji v lese, tam se mi samotné samozřejmě nechtělo jít a tak jsem došla na hlavní cestu, Masarykovu ulici. Růžového domku s cukrárnou jsem si všimla už v neděli a dnes byl tak akorát čas dát si pauzu u čaje nebo kávy. To, co jsem uviděla uvnitř i ve venkovních prostorách dvorku, mi doslova vyrazilo dech. Najít něco tak útulného a po všech stránkách vkusného jsem tady, ve středočeské obci, ani v těch nejodvážnějších představách neočekávala. Tak to je Posezení U Andělky. Kromě dobře fungující kavárny se majitelky snaží prostory využít i pro tématické expozice. Zrovna byla nahoře v podkroví výstava dobových hraček, dětských knížek, pokojíčku. Další chystají s tématikou šaty a šití (nebo tak něco).
Sedím u výborného cappuccina, nasávám atmosféru a pozoruji. Je tu pár matek s dětmi, hrají si v dětském koutku, ten je stranou, vůbec nikdo nikoho neruší. Pak samotné větší děti, co se tu zastaví ze školy na limču, zmrzku nebo na něco dobrého na zub. S úsměvem jsem sledovala kluky, jak si koupili limču a pak se odebrali nahoru na pavlač a usedli do pohodlných křesel a tvářili se veleveledůležitě. Dívenka (asi dcera majitelky) si tu v poklidu dělá domácí úkol. A pozor, muži jsou tu také, ti ještě využívají zářijového slunka a sedí venku u kávy na pěkné zahrádce. Je tu tak příjemně, jsou tu časopisy, noviny, knížky, můžete si pročítat co je libo. Paráda, a pak že v malé obci se něco takového nemá šanci ujmout. Majitelkám moc fandím a odcházím s nadějí, že jim elán a nadšení vydrží.
Jak jsem měla takovou tu povznesenou náladu, tak jsem se zastavila ještě v Masarykově ul v Galerii a jen tak pro radost si koupila keramicky hrneček na čaj. Ať mi připomíná krásné odpoledne v Popovicích. Prošla jsem kolem kostela Panny Marie Sněžné, ráda bych se tam zastavila, ale to v Čechách nejde, kostely jsou mimo bohoslužby vždy uzamčené. Obhlídla jsem ještě školu, a pak takovou úzkou malebnou uličkou jsem došla dolů zase k parku.
Před vraty kostela Panny Marie Sněžné U kostela a školy Ulička k parku
Zbývala mi ještě levá strana parku, tak jsem se vydala dokončit obhlídku. Co je tu dřevěných sošek, jedno zvířátko milejší než druhé !
Moji procházku Popovicemi jsem ukončila u Pivovaru. Prostranství, budovy a celé pojetí se oproti minulým letům strašně moc vylepšilo. Turisté přijíždějí odevšad a myslím, že nejen pivem je tu uctívají. Dokonce i miniaturní pivovarský parčík tam zřídili a nechybí ani symbolická miniohrada s kůzlaty. Nahlídla jsem i do obchůdku, kde si turisté, zřejmě již unaveni prohlídkou pivovaru, dokupovali suvenýry. Já sama pivu neholduji, tak jsem jen okouněla :).
Budovy pivovaru Velkopopovický Kozel Vstupní brána pivovaru
Prostranství před pivovarem Miniohrada s kůzlaty V. Popovice- centrum turistických tra
Není ten důchod nádherný ? Poznávám spoustu
krásných míst, učím se znovu rozpoznávat v přírodě vše, čím mě obklopuje.
Čísla, kódy, termíny, workshopy jsou již z mé mysli vytěsněny, nahradily je
hodnoty mnohem trvalejší.
Já tu báječnost důchodu nechci zakřiknout, tak o něm radši nemluvím...Ale to víš, že máš pravdu :) Hlavně ať nám zdraví vydrží!
OdpovědětVymazatV Popovicích jsme byli v pivovaru, to my zas máme obvykle stádečko kozlíků v ledničce. Obec jsme si neprohlédli a to byla, jak vidím z Tvého článku a obrázků, velká chyba, kterou musíme napravit. Ráda jsem si početla :)
Jsem ráda, že se ti mé odpoledne taky líbilo. Přesně jak říkáš, hlavně ať zdravíčko vydrží. To ostatní v životě si už dokážeme sami.
OdpovědětVymazat