Poříčí n. Sáz - Hvozdec

Středeční odpoledne 13.7.2016

 

Nejvyšší čas se zase provětrat trošku na kole. Vybírám si už tedˇnenáročné trasy, jezdím už jen sama, abych své spolucyklistky nebrzdila. Nemám už takovou kondici jako dřív a času mám dost, takže si jedu pěkně pomalu vyjížďkově a když je kopeček, který se mi zdá, že už nezvládám ani na nejlehčí převod, tak si pěkně sesednu a pomaličku a  polehoučku se vytlačím. Zafuním si, to jo, ale nepotřebuju už, aby mi srdce skákalo po hrudi. Po horku a dusnu posledních dnů nastala příjemná změna, mraků je sice habaděj, ale podle předpovědi pršet má až večer.

mapka trasy (kuk sem)         Najeto : 18 km, převýšení : 222 m, doba vyjížďky : cca 2 hod

Z Čerčan jsem jedu mou oblíbenou poříčskou alejí (po modré TZ) podél Sázavy, pak kousek po silnici Pražská průmyslovou zónou  a  hned za kamenným mostem uhýbám doprava a zde už zase pěkně podél Sázavy. Míjím tenisovou halu s kurty a mířím  podél chat v Lutově ke stoupání. Stoupání je nepříjemné, kdysi jsem ho zvládala, tak jsem zvědavá, jak na tom budu dnes. No, nedávám jej celý, chybí jen kousíček, ale jak říkám, jedu s rozvahou seniorky. Po stoupání však přijde odměna v podobě nádherného ticha mezi poli, krásných výhledů do okolí. Tady se vždy zastavím a porozhlédnu. A pak už je to jen kousíček do Hvozdce, vesničky s návsí, s rybníkem a pár usedlostmi.

Hvozdec-náves

před Lutovem

Za Lutovem, v dáli Pyšely

Za Hvozdcem mě čeká opět stoupání, naštěstí cesta vede v hlubokém stínu stromů. Zde jsem se už ani nepokoušela testovat svou kondičku, z kola jsem sesedla záhy. A při šlapání do kopce mi přišla na mysl nedávná rozhlasová debata Martiny Kociánové s odborníky na hydrologii, že prý naše krajina je ochuzena o přirozené zachycovadla vody, všechno dešťtstvo steče hned do řek a ty pak při delších lijácích mají problém. Tak to by v naší benešovské pahorkatině snad být nemělo, protoře v každé vísce je nějaký rybníček, tůňka, nádrž. Jak to teda vlastně s tím je ? Takto ponořena do ekologie jsem vystoupala kopec, ale hned na vršku jsem se tím už přestala zabývat, neboť mě naprosto pohltila krajina sama.

Za Větrovem pole máků

Za Hvozdcem, v dáli Chlum

Za Hvozdcem

Projela jsem okrajem vesničky Větrov a pokračovala stále cestou mezi poli až k rozcestí Pecerady-Hůrka. To místo je pro mě takové zvláštní, vždy mám potřebu se tu zastavit, ať už jsem na kole nebo pěšky. Na okraji lesíka směrem k Hůrce, doslova opojena lány dozrávajícíh máků, jsem se malinko posilnila, dáchla a vydala se na cestu zpět. Sice jsem zvažovala, zda nepokračovat ještě do Pecerad a pak přes Zbořený Kostelec a Ledce zpět. Nemám totiž ráda návraty po stejné cestě, raději volím okruhy, ale v tomto případě musel rozum nad touhou zvítězit. Bylo by toho už na mě moc. Raději se déle pokochám pohledem na drobné květy letních rostlinek.

Třezalka

Hvozdík lesní

Heřmánkovec nevonný

Cestu zpět jsem přece jen malinko pozměnila. V Pořící n/S  u ulice V Koutech jsem sjela ze silnice na stezku a pokračovala po ní stále po břehu Sázavy až k Obecnímu úřadu. No a protože se mi nechtělo ještě hned jet po silnici domů, tak jsem si tam ještě udělala malý okruh ulicemi u Konopišťského potoka. A měla jsem štěstí, zahlédla jsem malého čápa. Jak se dalo čekat, čáp mi brzo ulítnul, ale kačenky zůstaly :)

Konopišťský potok a kačenky

Obecní úřad Poříčí n/S

Konopišťský potok a čáp

Do Čerčan jsem dojela už pak po silnici, dálo by se říct takovou nezáživnou, ale asfalt je perfektní a jede se pěkně. Dokonce jsem měla štěstí, že i aut bylo velmi málo.