Vranov- okolo všech rybníků - Mačovice

Velikonoční pondělní odpoledne 28.3.2016

Děti odjely do města a my, jak jinak, do lesa. Neměla to být žádná velká tůra, spíše procházka. Už se krásně jarně oteplilo ( 16 oC), a tak jsme vyměnili zimní bundy za jarní, nasadili sluneční brýle a hajdy do Vranova. Zopakovali jsme si jeden z našich únorových výletů z Vranova kolem rybníků. Asi to měla být zkouška mých orientačních schopností, zda trefím nebo se ztratím. Manželovy úmysly jsem asi prokoukla :). Myslím, že jsem uspěla, ačkoli naše trasa nakonec nevedla úplně stejnými cestičkami jako ta únorová.

 Mapka kuk sem

Vedla jsem nás (manžela a psíka) od vranovského Dolního rybníka kolem tenisovému kurtu/dětského hřiště k Hornímu rybníku. Dále jsme pak pokračovali  úzkou pěšinkou podél levého břehu rybníka.

Před námi si to po cestičce mašírovaly dva párečky kačerů s kačenkami. Brzo nás ale ucítily (spíše psíka), než jsem stihla zmáčknout spoušť foťáku, tak mi ufrnkly do vody.

Sasanky  - poslové jara. Jaro je tu už naštěstí nezadržitelně !






Rozhodli jsme se nejít jako minule cestou mezi poli k Vranovské Lhotě, ale pokračovat v obhlídce dalších dvou rybníků, Dubovska a Klokočné. Za vranovským Horním rybníkem jsme prošli loukou, nad ní jsme identifikovali rodinný domek na samotě, (ten, co ho hlídá krásný hnědý labrador).

 

Rázem jsme byli u rybníka Dubovsko. Překvapilo nás, když jsme spatřili na louce bílou obytnou maringotku a na hrázi rybníka dřevěnou boudu, přístřešek s grilem a dřevem a nějakým nářadím. Evidentně se tady nějak bydlí. Nechtěli jsme rušit klid a tak jsme se tady moc nezdržovali.

Na konci rybníka (z našeho pohledu) je můstek, dřevěná lavička a v rybníce dva kmeny s otvory, umístěné nad hladinou rybníka. At´ přemýšlím, jak přemýšlím, tak nevím, k čemu takové "forichtungy"  mohou sloužit. Bude to mít asi spojitost s chovem ryb, ale jakou? Zase mám námět na sebevzdělávání se. Každopádně to vypadá zajímavě a hezky.

Pěšinka k dalšímu rybníku vedla svahem, nebyla vůbec prošlapaná, a tak jsme po ní šplhali a sestupovali jako kamzíci, klíčkujíc mezi kameny a nízkým lesním porostem.

 

Rybník Klokočná je menší, ale připadá mi takový divočejší než Dubovsko. Na konci hráze byla lavička, myslela jsem si že posedím a pokochám se tou idylkou. Nebylo mi ale přáno. Zrovna v místě, kde je ta lavička, hodně profukovalo a tak se  idylka nekonala. Ttřeba v parném létě to bude příjemnější :).

Prošli jsme teda hrází na druhý břeh a pak už to byl jen kousíček na louku u Klokočné. Odbočili jsme doleva a prošli můstkem přes Drhlavský potok. 

 

Podběl - krásně žlu´toučký,  další posel jara 

Toto místo jsem dokonale poznala, šli jsme už tudy několikrát. Za můstkem doleva a u chatky hned zase mírně doprava a pak už lesním úvozem stále podél potoka vzhůru. Došli jsme k roubence, ale jen abychom ji "pozdravili", byla opět opuštěná. 

Pak jsme se kousíček vrátili a pokračovali už téměř po rovině širokou lesní cestou. Před lesní smíšenou školku malých doubků a borovic jsem si povšimla, jak se svah zelená. Nebyla to však tráva, ale borůvčí. To jsem zvědavá, jestli  i borůvky někdy budou :).

Jde se nyní  jako v parku. Vysoké, majestátní buky a duby - jen je obejmout a načerpat sílu a energii. Došli jsme ke křížení lesních cest a protože jsme chtěli k mačovické studánce, tak jsme šli rovně dolů úvozem. Cesta je dost mokrá a jak se tam často jezdí końmo, tak i rozbahněná. Ale žádná tragédie to není.

Já si studánku pojmenovala sama jako "mačovická", myslela jsem si, že nemá jméno. A ejhle, ona se jmenuje "Studánka Setkávání". Už jsme u ní byli nejmíň potřetí a až dnes jsem si povšimla té cedulky. Pak že chodit na stejná místa je nuda, to ani náhodou.

Z lesa jsme vyšli na silnici nahoře nad Mačovicemi, prošli vsí Mačovice  a sešli dolů do Vranova.

 

U silnice na svahu, kde se slunko pěkně opírá a je bezvětří,  už kvetou dokonce skalničky

Délka vycházky . 4,5 km a doba chůze cca 1,5 hod